salt:hasText
| - Glimepirid se musí užívat těsně před jídlem nebo během jídla.
Pokud je strava nepravidelná a zejména v případě vynechání jídla může vést léčba glimepiridem k hypoglykémii. Mezi možné příznaky hypoglykémie patří bolest hlavy, vlčí hlad, nauzea, zvracení, únava, ospalost, poruchy spánku, neklid, agresivita, porucha koncentrace, porucha ostražitosti a reaktivity, deprese, zmatenost, poruchy řeči a zraku, afázie, třes, parézy, poruchy smyslového vnímání, závrať, bezmocnost, ztráta sebekontroly, delirium, cerebrální křeče, somnolence a ztráta vědomí až kóma, mělké dýchání a bradykardie.
Dále mohou být přítomny projevy adrenergních kompenzačních mechanismů jako je pocení, studená a vlhká kůže, úzkost, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pektoris a srdeční arytmie.
Klinický obraz těžké hypoglykémie může připomínat cévní mozkovou příhodu. Příznaky téměř vždy ustoupí po podání cukru. Umělá sladidla nemají na hypoglykémii žádný účinek.
Podle zkušeností s jinými deriváty sulfonylmočoviny je známé, že navzdory úvodním úspěšným opatřením se může hypoglykémie opakovat.
V případech závažné hypoglykémie nebo dlouhotrvající hypoglykémie, kterou lze dočasně kompenzovat obvyklým množstvím cukru, je nutné okamžité ošetření lékařem a případně hospitalizace.
Mezi faktory zvyšující riziko hypoglykémie patří:
neochota či (zejména u starších pacientů) neschopnost spolupracovat
podvýživa, nepravidelný příjem potravy, vynechávání jídel nebo hladovka
změny diety
nerovnováha mezi fyzickou aktivitou a příjmem sacharidů
konzumace alkoholu, zvláště v kombinaci s vynecháváním jídel
porucha funkce ledvin
závažná porucha funkce jater
předávkování glimepiridem
některá onemocnění endokrinního systému ovlivňující metabolizmus glycidů nebo kontraregulační mechanizmy hypoglykémie (např. některé poruchy funkce štítné žlázy, adenohypofýzy nebo nedostatečnost kůry nadledvin)
současné podávání některých jiných léků (viz bod 4.5)
Při léčbě glimepiridem je nutno pravidelně monitorovat glykémii a hladiny cukru v moči. Dále se doporučuje pravidelné stanovování glykosylovaného hemoglobinu.
Během léčby glimepiridem jsou nezbytná pravidelná jaterní a hematologická sledování (zejména leukocytů a trombocytů).
Při stresových situacích (např. po úrazech, operacích, infekcích s horečkou atd.) může být indikována dočasná změna léčby na inzulin.
U pacientů se závažnou poruchou jaterních funkcí ani u dialyzovaných pacientů nejsou s léčbou glimepiridem zkušenosti. U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin nebo jater je indikována změna léčby na inzulin.
Léčba pacientů s deficitem G6PD deriváty sulfonylmočoviny může vést ke vzniku hemolytické anémie. Protože glimepirid patří do skupiny derivátů sulfonylmočoviny, je třeba u pacientů s deficitem G6PD postupovat zvláště opatrně a zvážit alternativní léčbu nesulfonylmočovinovým derivátem.
Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnou dědičnou poruchou tolerance galaktosy, vrozenou deficiencí laktázy nebo glukoso‑galaktosovým malabsorpčním syndromem by neměli přípravek užívat.
(cs)
|