| salt:hasText
| - Cytosar mohou používat pouze lékaři se zkušenostmi v nádorové chemoterapii.
K provádění indukční terapie je nutno pacienty hospitalizovat ve zdravotnickém zařízení s laboratorním a dalším potřebným zázemím, umožňujícím monitorování snášenlivosti léku a poskytujícím i dlouhodobě náležitou ochranu pacientům v souvislosti s toxickými účinky léku. Hlavním toxickým účinkem přípravku Cytosar je útlum kostní dřeně s leukopenií, thromocytopenií a anémií. Mezi méně závažné nežádoucí účinky patří nevolnost, zvracení, průjem, bolest břicha, ulcerace dutiny ústní a jaterní dysfunkce.
Při rozhodování vhodnosti léčby přípravkem Cytosar musí lékař zvážit možný léčebný přínos pro pacienta v souvislosti se známými toxickými účinky tohoto přípravku. Nežli je učiněno rozhodnutí či započata terapie, musí být lékaři známo následující:
Cytosar způsobuje výrazný útlum kostní dřeně. U pacientů, u nichž již v minulosti došlo k léky způsobenému útlumu kostní dřeně, je nutno zahajovat léčbu opatrně. Pacienti léčení tímto lékem musí být pod přísným lékařským dohledem a během indukční léčby je třeba denně kontrolovat počet leukocytů a trombocytů. Po vymizení blastů z periferní krve se provádí časté kontrolní vyšetření kostní dřeně. Pracoviště musí být vybaveno pro léčbu komplikací útlumu kostní dřeně, které mohou být i fatální (infekce v důsledku granulocytopénie a dalších poruch obranyschopnosti organismu a krvácení při trombocytopénii). Byl popsán případ anafylaxe s akutní kardiopulmonální zástavou, která si vyžádala resuscitaci. Došlo k němu bezprostředně po i.v. aplikaci přípravku Cytosar.
Po vysokých dávkách přípravku (2-3 g/m2) byla pozorována závažná, v některých případech fatální, toxicita pro CNS, trávicí trakt a plíce, odlišná od toxicity pozorované při konvenční léčbě. Tyto nežádoucí účinky zahrnují reverzibilní korneální toxicitu a hemoragický zánět spojivek, jimž lze předejít nebo je zmírnit podáním očních kapek s obsahem kortikoidů; dysfunkci mozku a mozečku, zpravidla reverzibilní, včetně změn osobnosti, somnolence a komatu; závažné ulcerace trávicího traktu, včetně pneumatosis cystoides intestinalis vedoucí k peritonitidě, sepsi a jaterním abscesům; otok plic, poškození jater se zvýšenou hyperbilirubinémií, střevní nekróza a nekrotizující kolitis.
U dvou pacientů léčených běžnými dávkami přípravku Cytosar v kombinaci s daunomycinem se objevila peritonitida a kolitida. Oba pacienti reagovali na neoperativní léčbu. Oba pacienti měli neutropenii a trombocytopenii a užívali četné další přípravky.
U dvou pacientů s dětskou akutní myeloidní leukémií, jimž byly intratekálně a intravenózně podány běžné dávky přípravku Cytosar, kromě řady dalších současně podávaných léků, došlo k vývoji pomalé progresivní ascendentní paralýzy vedoucí u jednoho z nich ke smrti.
Vzácně byla hlášena závažná vyrážka, která vedla k olupování pokožky. Úplná alopecie je častěji pozorována u terapie vysokými dávkami než u standardních postupů.
U terapie vysokými dávkami neužívejte rozpouštědlo, které obsahuje benzylalkohol. Je známa souvislost benzylalkoholu s fatálním "gasping" syndromem nezralých novorozenců. Rozpouštědlo s obsahem benzylalkoholu nepoužívejte ani při intratekálním podání. Mnoho lékařů užívá k ředění 0,9% roztok chloridu sodného pro injekce, který je bez konzervačních přísad a připravený lék ihned aplikují.
Po experimentálním podání kombinace vysoké dávky přípravku Cytosar a cyklofosfamidu k přípravě transplantace kostní dřeně byla pozorována kardiomyopatie s následným úmrtím. To však mohlo být důsledkem použitého dávkovacího režimu.
Syndrom náhlé dechové tísně, rychle vedoucí k otoku plic a radiograficky zřetelné kardiomegalii, byl pozorován v jednom zařízení u 16 z 72 pacientů po experimentální terapii vysokými dávkami přípravku, užité k léčbě relapsu leukémie. V jednom případě byly následky tohoto syndromu fatální.
Pacienti, jimž je podáván Cytosar, musí být často pravidelně kontrolováni. Naprostou nutností je častá kontrola počtu trombocytů a leukocytů. Při farmakologicky navozeném útlumu kostní dřeně s počtem trombocytů pod 50000 nebo počtem polymorfonukleárních granulocytů pod 1000/mm3 je třeba zvážit přerušení nebo změnu terapie. Počty formovaných elementů periferní krve mohou i po přerušení léčby dále klesat a dosáhnout nejnižších hodnot až po dobu 12 až 14 dnů po vysazení léku. Je‑li to nutné, lze terapii obnovit, pokud se objeví jednoznačné známky dosažení úpravy funkce kostní dřeně (doloženo opakovaným vyšetřením kostní dřeně). Pacienti, u nichž musel být lék vysazen do dosažení "normálních" hodnot periferního krevního obrazu, mohou uniknout kontrole.
Při rychlém intravenózním podání velkých dávek si pacienti často stěžují na nevolnost a několik hodin po aplikaci injekce mohou zvracet. Tato reakce bývá mírnější, je-li lék podáván v infúzi.
K detoxikaci podstatné části podané dávky dochází v játrech. U pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater je vyšší pravděpodobnost toxicity CNS po léčbě vysokými dávkami přípravku Cytosar. U pacientů s postižením funkce ledvin nebo jater je tento lék nutno používat opatrně a pokud možno v nižší dávce.
U pacientů léčených přípravkem Cytosar se musí provádět opakované kontroly kostní dřeně a jaterních a renálních funkcí.
Stejně jako jiné cytotoxické přípravky může Cytosar vyvolat sekundární hyperurikémii následkem rychlého rozpadu nádorových buněk. Lékař musí u pacienta sledovat hladinu kyseliny močové v séru a být připraven použít náležitá podpůrná a farmakologická opatření k zvládnutí tohoto problému.
U pacientů léčených přípravkem Cytosar v kombinaci s dalšími léky byla popsána i akutní pankreatitida.
INTRATEKÁLNÍ POUŽITÍ
Intratekálně aplikovaný Cytosar může způsobit systémovou toxicitu, proto se indikuje pečlivé sledování hematopoezy. Antileukemická terapie musí být často modifikována. Závažnější projevy toxicity jsou vzácné. Nejčastěji uváděnými reakcemi po intratekálním podání jsou nauzea, zvracení a horečka; tyto reakce jsou mírné a spontánně odeznívají.
Byla popsána paraplegie. Nekrotizující leukoencefalopatie se vyskytla u 5 dětí; tito pacienti byli také léčeni intratekálně podávaným metotrexátem a hydrokortisonem a radiační léčbou CNS. Byla popsána i izolovaná neurotoxicita. Slepota postihla dva pacienty v remisi, jejichž léčba sestávala z kombinované systémové chemoterapie, profylaktického ozařování CNS a intratekální aplikace přípravku Cytosar. Pokud se Cytosar podává v odstupu několika dní intratekálně i intravenózně, existuje zvýšené riziko toxického poškození míchy; přesto je současné používání intravenózního a intratekálního přípravku Cytosar při závažných, život ohrožujících stavech, ponecháno na úvaze lékaře.
Fokální leukemické postižení centrálního nervového systému nemusí reagovat na intratekální Cytosar; více se může osvědčit radioterapie.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)