| salt:hasText
| - Při současném podávání kardiotonických glykosidů je třeba mít na paměti, že citlivost myokardu vůči těmto glykosidům je zvýšena při hypokalemii a/nebo hypomagnesemii, které se při terapii furosemidem mohou vyvinout. Je zvýšené riziko komorových arytmií (včetně torsades de pointes) při současném používání látek, které mohou vyvolat syndrom prodlouženého intervalu QT (např. terfenadinu, některých antiarytmik třídy I a III) a při elektrolytových nerovnováhách.
Současné podávání furosemidu a glukokortikoidů, karbenoxolonu nebo projímadel může zvýšit ztráty draslíku. Lékořice má v tomto směru stejné účinky jako karbenoxolon.
Nesteroidní antiflogistika (např. indometacin a acetylsalicylová kyselina) mohou účinek furosemidu snížit. U pacientů s hypovolemií, vzniklou na základě léčby furosemidem, anebo u dehydratovaných pacientů může současné podávání furosemidu a nesteroidních antiflogistik vyvolat akutní selhání ledvin. Furosemid může při současné aplikaci potencovat toxicitu vysokých dávek salicylátů.
Probenecid, methotrexat a další látky, které se podobně jako furosemid ve značné míře vylučují tubulární sekrecí mohou účinnost furosemidu snížit. Furosemid může naopak snížit vylučování těchto látek ledvinami. Při léčbě vysokými dávkami (furosemidu i jiných léčiv) to může vést ke zvýšení sérových koncentrací i ke zvýšení rizika nežádoucích účinků furosemidu nebo současně podávaných léčiv.
Furosemid může zvýšit toxicitu nefrotoxických antibiotik, (např. aminoglykosidů, cefalosporinů, polymyxinů).
Ototoxicita aminoglykosidů (např. kanamycinu, gentamicinu, tobramycinu) a dalších ototoxických léčivých přípravků se současným podáváním furosemidu může zvýšit. Poruchy sluchu mohou být ireverzibilní. Současnému podávání uvedených látek společně s furosemidem je proto třeba se vyhnout.
Při současném podávání furosemidu a cisplatiny lze očekávat možnost poruchy sluchu. Jestliže je v průběhu léčby cisplatinou nutná forsírovaná diuréza, může se furosemid použít jenom ve velmi malé dávce (např. 40 mg při normální funkci ledvin) a při pozitivní bilanci tekutin. Jinak by se mohla projevit zvýšená nefrotoxicita cisplatiny.
Při současné aplikaci fenytoinu bylo popsáno snížení účinnosti furosemidu.
Furosemid může zesílit účinky jiných antihypertenziv. Případy hlubokého poklesu krevního tlaku až šokové stavy a exacerbace poruch renálních funkcí (ojediněle i akutní selhání ledvin) se objevily při kombinaci s inhibitory ACE, pokud se inhibitory ACE podaly poprvé anebo pokud se podaly poprvé jejich vyšší dávky (hypotenze po první dávce). Podle možnosti se proto léčba furosemidem má přechodně přerušit anebo se má alespoň snížit dávkování tři dny před zahájením terapie inhibitorem ACE anebo před zvýšením dávky inhibitoru.
Účinek antidiabetik nebo presorických aminů (např. adrenalinu, noradrenalinu) se při současném podávání furosemidu může snížit.
Furosemid může potencovat účinky theofylinu nebo kurareformních myorelaxancií.
Současná léčba furosemidem a lithiem zvyšuje kardiotoxicitu a neurotoxicitu lithia, protože se snižuje vylučování lithia. U pacientů, léčených touto kombinací, se proto doporučuje pečlivě monitorovat koncentraci lithia v plazmě.
Ojediněle se při léčbě furosemidem mohou objevit do 24 hodin po požití chloralhydrátu pocity horka, návaly pocení, agitace, nauzea, zvýšení krevního tlaku a tachykardie. Současnému podávání furosemidu a chloralhydrátu je proto třeba se vyhnout.
Současnému podání sukralfátu zároveň s furosemidem je třeba se vyhnout, protože sukralfát snižuje absorpci furosemidu a oslabuje proto i jeho účinek.
Je nutná opatrnost a pečlivé zvažování rizika a prospěchu před rozhodnutím použít tuto kombinaci anebo současné užití jiného silného diuretika spolu s risperidonem (viz oddí 4.4, Zvláštní upozornění a zvláštní opatření při použití) pro možné zvýšení mortality starších pacientů s demencí při současném podávání furosemidu a risperidonu.
Současné podáváni cyklosporinu a furosemidu zvyšuje nebezpečí rozvoje dny.
U pacientů obzvlášť rizikových pro vznik nefropatie po rtg-kontrastních látkách může furosemid ve zvýšené míře přivodit poškození renálních funkcí po aplikaci rtg-kontrastní látky, ve srovnání s vysoce rizikovými pacienty, kterým před aplikací rtg-kontrastní látky byla zavedena pouze intravenózní hydratace.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)