salt:hasText
| - V případě předávkování může vzniknout těžká hypotenze, bradykardie, srdeční selhání, kardiogenní šok a srdeční zástava. Mohou nastat i dechové obtíže, bronchospazmus, zvracení, poruchy vědomí a generalizované křeče. Životně důležité funkce musí být monitorovány a je-li to nutné i korigovány na jednotce intenzivní péče.
Doporučená podpůrná terapie: atropin 0,5–2 mg i.v. (při těžké bradykardii), glukagon zpočátku 1–10 mg i.v., potom 2–5 mg/h v dlouhodobé infuzi (na podporu kardiovaskulární funkce). Sympatomimetika podle tělesné váhy a účinku: dobutamin, izoprenalin, orciprenalin nebo adrenalin. Jestliže převažuje v klinickém obraze periferní vasodilatace, pak se musí aplikovat norfenefrin nebo noradrenalin s trvalým monitorováním oběhových funkcí.
V případě bradykardie rezistentní na medikamentózní léčbu je nutno použít kardiostimulátor.
V případě bronchospazmu se podávají beta-sympatomimetika (inhalačně nebo intravenózně) nebo aminofylin intravenózně.
Při generalizovaných křečích se doporučuje pomalá intravenózní injekce diazepamu nebo klonazepamu.
Poznámka: V případě těžké intoxikace se symptomy šoku musí být podpůrná terapie antidoty prováděna po dostatečně dlouhou dobu, neboť lze očekávat prodloužení poločasu vylučování a redistribuce karvedilolu. Trvání terapie závisí na míře předávkování. Proto je nutno pokračovat v podpůrné léčbě dokud pacient není stabilizovaný.
(cs)
|