| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE).
ATC kód: C09AA03.
Lisinopril je syntetický derivovaný peptid. Inhibuje angiotenzin konvertující enzym (ACE), který katalyzuje konverzi antiogenzinu I na vazokonstrikční peptid, angiotenzin II. Angiotenzin II navíc stimuluje kůru nadledvin k produkci aldosteronu. Lisinopril snižuje inhibicí ACE koncentraci angiotenzinu II, což má za následek sníženou vasopresorní činnost a snížení vylučování aldosteronu. Snížené vylučování aldosteronu může vést ke zvýšení koncentrace sérového draslíku. Zatímco se věří, že mechanizmus, s jehož pomocí snižuje lisinopril krevní tlak, funguje primárně na principu potlačení renin-angiotenzin-aldosteronového systému, lisinopril je antihypertenzní dokonce i u pacientů s nízkou reninovou hypertenzí. ACE je identický s kinázou II, enzymem, který odbourává bradykinin. Zdali zvýšené hodnoty bradykininu, účinného vazodilatačního peptidu, mají vliv na léčebný účinek lisinoprilu, nebylo zatím objasněno.
Účinek lisinoprilu na mortalitu a morbiditu u srdečního selhání byl studován porovnáváním vysoké dávky (32,5 mg nebo 35 mg jednou denně) s nízkou dávkou (2,5 mg nebo 5 mg jednou denně). Ve studii 3 164 pacientů se střední dobou 46 měsíců následného sledování u žijících pacientů, představovala vysoká dávka lisinoprilu v porovnání s nízkou dávkou 12% snížení rizika v kombinovaném koncovém bodě všech případů mortality a všech případů hospitalizace (p=0,002) a 8% snížení rizika ve všech případech mortality a kardiovaskulární hospitalizace (p=0,036). Bylo pozorováno snížení rizika všech případů mortality (8 %; p=0,128) a kardiovaskulární mortality (10 %; p=0,073). V následné analýze byl počet hospitalizací pacientů se srdečním selháním snížen o 24 % (p=0,002) u pacientů, kterým byla podávána vysoká dávka lisinoprilu v porovnání s nízkou dávkou. Symptomatické účinky byly podobné u pacientů, kterým byly podávány vysoké a nízké dávky lisinoprilu.
Výsledky studie ukázaly, že celkové negativní dopady na pacienty léčené vysokými nebo nízkými dávkami lisinoprilu si byly podobné jak povahou tak počtem. Předvídatelné jevy, které vyplývají z ACE inhibice, jako je hypotenze či pozměněná renální funkce, byly zvládnutelné a zřídkakdy vedly k ukončení léčby. Kašel byl méně častý u pacientů léčených vysokými dávkami lisinoprilu v porovnání s dávkami nízkými.
Při zkoušce GISSI-3, která využívá plánování pokusů 2x2 pro porovnání účinků lisinoprilu a glycerol-trinitrátu podávaných samostatně nebo současně po dobu 6 týdnů v závislosti na kontrole u 19 394 pacientů, kterým byl podáván lék v průběhu 24 hodin po akutním infarktu myokardu, vytvořil lisinopril statisticky významné snížení rizika mortality o 11 % (2p=0,03). Snížení rizika u glycerol-trinitrátu nebylo významné, ale kombinace lisinoprilu a glycerol-trinitrátu vytvořila významné snížení rizika mortality o 17 % (2p=0,02). V podskupinách starších osob (věk nad 70 let) a u žen, kteří představují pacienty s vysokým rizikem mortality, byl pozorován podstatný účinek na kombinovaný koncový bod mortality a srdeční funkce. Kombinovaný koncový bod pro všechny pacienty včetně vysoce rizikové podskupiny prokázal také po šesti měsících značný účinek u pacientů léčených lisinoprilem nebo lisinoprilem spolu s glycerol-trinitrátem po dobu šesti týdnů, což indikuje preventivní účinek lisinoprilu. Jak by se očekávalo u jakéhokoli vazodilatancia, spojuje se s léčbou lisinoprilem zvýšený výskyt hypotenze a renální dysfunkce, tyto případy však nebyly spojeny s poměrným nárůstem mortality.
Při nahodilé a několikanásobné zkoušce, která porovnávala lisinopril s blokátorem kalciového kanálu u 335 hypertoniků s diabetes mellitus 2. typu s počínající nefropatií, která je charakterizována mikroalbuminurií, snížil lisinopril podávaný jednou denně po dobu dvanácti měsíců v dávce 10 mg až 20 mg, systolický/diastolický krevní tlak o 13/10 mm Hg a míru vyloučení albuminu v moči o 40 %. Při porovnání s blokátorem kalciového kanálu, který má podobný účinek na krevní tlak, prokázali pacienti léčení lisinoprilem podstatně větší snížení míry vyloučení albuminu v moči, což dokazuje, že inhibiční ACE účinek lisinoprilu snížil mikroalbuminurii přímým mechanizmem na renální tkáně spolu se snižujícím účinkem na krevní tlak.
Jak ukazuje nedostatek významnějšího účinku na hodnoty hemoglobinu HbA1c, nemá léčba lisinoprilem vliv na glykemickou křivku.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)