| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: naproxen a esomeprazol
ATC kód: M01AE52
Mechanismus účinku
VIMOVO bylo vyvinuto jako tableta se sekvenčním uvolňováním. Kombinuje vrstvu s okamžitým uvolňováním hořečnaté soli esomeprazolu a jádro tablety obsahující naproxen s enterosolventním potahem a zpožděným uvolňováním. Výsledkem je, že se esomeprazol uvolňuje v žaludku dříve, než se začne naproxen rozpouštět v tenkém střevě. Enterosolventní úprava brání uvolňování naproxenu při hodnotách pH nižších než 5 a tím poskytuje ochranu žaludeční sliznici před lokálním toxickým účinkem naproxenu.
Vzhledem ke zpožděnému uvolňování naproxenu, není přípravek VIMOVO určen k léčbě akutní bolesti a nebyl v této souvislosti ani studován.
Naproxen je NSAID s analgetickými a antipyretickými vlastnostmi. Mechanismus účinku naproxenu vázaný na aniontovou formu naproxenu, podobně jako u jiných NSAIDs, není zcela znám, ale může se vztahovat k inhibici prostaglandin syntetázy.
Esomeprazol je S‑enantiomer omeprazolu a snižuje sekreci žaludeční kyseliny specifickým cíleným mechanismem účinku. Esomeprazol je slabou zásadou, je koncentrován a přeměňován na aktivní formu v silně kyselém prostředí sekrečních kanálků parietálních buněk, kde inhibuje H+K+ATPázu – protonovou pumpu a inhibuje jak bazální, tak stimulovanou sekreci žaludeční kyseliny.
Farmakodynamické účinky
Účinek na kyselou žaludeční sekreci
Optimální účinek přípravku VIMOVO (udržování vysoké hodnoty žaludečního pH) byl dosažen s přípravkem VIMOVO obsahujícím 20 mg esomeprazolu. Po 9 dnech podávání přípravku VIMOVO dvakrát denně bylo u zdravých dobrovolníků udržováno žaludeční pH vyšší než 4 v průměru po dobu 17,1 hodin (SD 3,1). Odpovídající hodnota pro NEXIUM 20 mg byla 13,6 hodin (SD 2,4).
Další účinky vztahující se k inhibici sekrece žaludeční kyseliny
V průběhu léčby antisekrečními látkami se zvyšují koncentrace sérového gastrinu jako reakce na sníženou sekreci žaludeční kyseliny. Zvyšuje se také chromgranin A (CgA) v důsledku snížené žaludeční acidity.
Zvýšený počet buněk podobných enterochromafinním (ECL) buňkám může mít vztah ke zvýšené koncentraci gastrinu v séru a byl pozorován u některých pacientů dlouhodobě léčených esomeprazolem.
V průběhu dlouhodobé léčby antisekrečními látkami byl v poněkud vyšší frekvenci hlášen výskyt žaludečních žlázových cyst. Tyto změny jsou fyziologickým důsledkem významné inhibice kyselé žaludeční sekrece, jsou benigní a zdají se být reverzibilní.
Snížená žaludeční acidita z různých příčin včetně působení inhibitorů protonové pumpy vede ke zvýšení počtu bakterií, které jsou normálně přítomny v gastrointestinálním traktu. Léčba inhibitory protonové pumpy může vést k mírně zvýšenému riziku gastrointestinálních infekcí např. rody Salmonella a Campylobacter .
Klinická účinnost a bezpečnost
Ve všech klinických studiích byl přípravek VIMOVO podáván 491 pacientům po dobu 6 měsíců a 135 pacientům po dobu 12 měsíců. Ve dvou randomizovaných dvojitě slepých klinických studiích s aktivní kontrolou bylo prokázáno, že přípravek VIMOVO podávaný v dávce 500 mg/20 mg dvakrát denně významně snižuje výskyt žaludečních vředů ve srovnání s enterosolventním naproxenem (bez esomeprazolu nebo jiného inhibitoru protonové pumpy) v dávce 500 mg dvakrát denně v průběhu 6 měsíců. Pacienti byli rizikoví z pohledu vývoje vředů v souvislosti s podáváním NSAIDs kvůli pokročilému věku nebo anamnéze žaludečních nebo duodenálních vředů. Pacienti pozitivní při vyšetření H. pylori nebyli do těchto studií zařazeni.
Výskyt žaludečních vředů u přípravku VIMOVO byl 5,6 % a u enterosolventního naproxenu 23,7 % (6měsíční údaje ze 2 endoskopických studií). Přípravek VIMOVO též významně snížil výskyt duodenálních vředů ve srovnání s enterosolventním naproxenem (0,7 % vs. 5,4 %) (6měsíční údaje ze 2 endoskopických studií).
Přípravek VIMOVO v těchto studiích též významně snížil výskyt předem specifikovaných na podávání NSAID závislých nežádoucích účinků horní části gastrointestinálního traktu ve srovnání s enterosolventním naproxenem (53,3 vs. 70,4 % (celková data)).
Ve studiích s přípravkem VIMOVO byli zařazeni pouze pacienti s rizikem vývoje gastroduodenálních vředů závislých na podávání NSAID, tj. > 50 let nebo anamnézou nekomplikovaných vředů; zařazeni byli též pacienti souběžně užívající nízkodávkovanou kyselinu acetylsalicylovou (LDA). Analýza v podskupinách potvrdila stejný trend jako v celkové studované populaci s ohledem na účinnost prevence GI vředů přípravkem VIMOVO. U pacientů užívajích LDA byl výskyt gastroduodenálních vředů 4,0 % (95% CI 1,1‑10,0 %) ve skupině užívající VIMOVO (n=99) vs. 32,4 % (95% CI 23,4‑42,3 %) ve skupině se samotným enterosolventním naproxenem (n=102). U pacientů ≥ 60 let byl výskyt gastroduodenálních vředů 3,3 % (95% CI 1,3‑6,7 %) vs 30,1 % (95% CI 24,0‑36,9 %) ve skupině užívající VIMOVO (n=212), resp. samotný enterosolventní naproxen (n=209).
Ve dvou studiích byl výskyt dyskomfortu lokalizovaného v horní části břicha u přípravku VIMOVO nižší ve srovnání s enterosolventním naproxenem, jak bylo potvrzeno měřením dyspeptických symptomů po dobu 6 měsíců. Významně nižší podíl pacientů užívajících VIMOVO přerušil předčasně léčbu v důsledku nežádoucích účinků ve srovnání s pacienty užívajícími samotný enterosolventní naproxen (7,9 % vs. 12,5 %); 4,0 %, resp. 12,0 % přerušení léčby bylo v důsledku nežádoucích účinků v horní části gastrointestinálního traktu, včetně duodenálních vředů.
Ve dvou 12týdenních studiích u pacientů s osteoartrózou kolene došlo k podobnému zlepšení bolesti a funkce, nástupu úlevy od bolesti a přerušení léčby v důsledku nežádoucích účinků u přípravku VIMOVO (500 mg/20 mg dvakrát denně) jako u celekoxibu 200 mg jednou denně.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)