salt:hasText
| - Těhotenství:
Během těhotenství se nesmí zahajovat léčba antagonisty receptoru angiotensinu II. Pokud se pokračování v léčbě antagonisty receptoru angiotensinu II nepovažuje za nezbytné, musí se pacientky plánující těhotenství převést na léčbu alternativními antihypertenzivy, která mají stanovený bezpečnostní profil pro použití v těhotenství. Jestliže je diagnostikováno těhotenství, musí se léčba antagonisty receptoru angiotensinu II ihned přerušit a v případě potřeby zahájit alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6).
Jaterní insuficience
Telmisartan se nesmí podávat pacientům s cholestázou, obstrukčními poruchami žlučových cest nebo se závažnou jaterní insuficiencí (viz bod 4.3), neboť telmisartan se odstraňuje z těla převážně žlučí. U těchto pacientů lze očekávat, že budou mít sníženou jaterní clearance telmisartanu. Telmisartan by se měl u pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater používat jen s obezřetností.
Renovaskulární hypertenze:
Pokud jsou pacienti s oboustrannou stenózou renální arterie nebo stenózou arterie vedoucí k jediné funkční ledvině léčeni léčivými přípravky, které ovlivňují renin-angiotensin-aldosteronový systém, existuje zvýšené riziko závažné hypotenze a renální insuficience.
Renální insuficience a transplantace ledvin:
Pokud se telmisartan používá u pacientů s poruchou funkce ledvin, doporučuje se pravidelně sledovat hladiny draslíku a kreatininu v séru. S podáváním telmisartanu pacientům po nedávno prodělané transplantaci ledvin nejsou žádné zkušenosti.
Intravaskulární hypovolémie:
U pacientů, kteří mají hypovolémii a/nebo vyčerpané zásoby sodíku v důsledku intenzivní diuretické léčby, diety s omezením příjmu solí, průjmu či zvracení, se může objevit symptomatická hypotenze, zejména po první dávce telmisartanu. Tyto stavy je třeba upravit ještě před podáním telmisartanu. Hypovolémie a/nebo vyčerpání zásob sodíku je třeba upravit ještě před podáním telmisartanu.
Dvojitá blokáda renin-angiotensin-aldosteronového systému
U citlivých jedinců byla hlášena hypotenze, synkopa, hyperkalémie a změny funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin) v důsledku inhibice renin-angiotensin-aldosteronového systému, zejména pokud se kombinovaly léčivé přípravky ovlivňující tento systém. Dvojitá blokáda renin-angiotensin-aldosteronového systému (např. podáním telmisartanu společně s dalšími blokátory renin-angiotensin-aldosteronového systému) se proto nedoporučuje. Považuje-li se souběžné podávání za nezbytné, doporučuje se pečlivě sledovat funkci ledvin.
Další stavy se stimulací renin-angiotensin-aldosteronového systému
U pacientů, jejichž cévní tonus a funkce ledvin závisí převážně na aktivitě renin-angiotensin-aldosteronového systému (např. pacienti se závažným městnavým selháním srdečním nebo základním onemocněním ledvin, včetně stenózy renální arterie), byla léčba léčivými přípravky působícími na tento systém, jako je telmisartan, spojena s akutní hypotenzí, hyperazotémií, oligurií nebo vzácně s akutním selháním ledvin (viz bod 4.8).
Primární hyperaldosteronismus
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obvykle nereagují na antihypertenzní léčivé přípravky, které působí prostřednictvím inhibice renin-angiotensinového systému. Proto se u nich použití telmisartanu nedoporučuje.
Stenóza aortální a mitrální chlopně, hypertrofická obstrukční kardiomyopatie
Stejně jako u ostatních vazodilatancií je nutná zvláštní opatrnost u pacientů trpících stenózou aortální nebo mitrální chlopně či hypertrofickou kardiomyopatií.
Diabetičtí pacienti léčení inzulínem nebo antidiabetiky
U těchto pacientů se při léčbě telmisartanem může objevit hypoglykémie. Proto je u těchto pacientů třeba zvážit náležité sledování hladiny glukózy v krvi. Může být nutné upravit dávku inzulínu nebo antidiabetik, je-li to indikováno.
Hyperkalémie
Použití léčivých přípravků, které působí na renin-angiotensin-aldosteronový systém, může způsobit hyperkalémii.
U starších pacientů, u pacientů s renální insuficiencí, u diabetických pacientů, u pacientů souběžně léčených dalšími léčivými přípravky, které mohou zvýšit hladinu draslíku, a/nebo u pacientů s interkurentními příhodami může vést hyperkalémie k úmrtí.
Před zvážením souběžného užívání léčivých přípravků, které působí na renin-angiotensin-aldosteronový systém, by se měl vyhodnotit poměr přínosů a rizik.
Hlavní rizikové faktory hyperkalémie, které je nutno zvážit, jsou:
- Diabetes mellitus, renální insuficience, věk (>70 let)
- Kombinace s jedním nebo více léčivými přípravky, které působí na renin-angiotensin-aldosteronový systém a/nebo doplňky draslíku. Léčivé přípravky nebo terapeutické třídy léčivých přípravků, které mohou vyvolat hyperkalémii, jsou náhražky solí obsahující draslík, diuretika šetřící draslík, ACE inhibitory, antagonisté receptoru angiotensinu II, nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky (NSAID, včetně selektivních inhibitorů COX-2), heparin, imunosupresiva (cyklosporin, takrolimus) a trimethoprim.
- Interkurentní příhody, zejména dehydratace, akutní srdeční dekompenzace, metabolická acidóza, zhoršení funkce ledvin, náhlé zhoršení stavu ledvin (např. infekční onemocnění), rozpad buněk (např. při akutní ischemii končetin, rhabdomyolýze, rozsáhlém traumatu).
U rizikových pacientů se doporučuje pečlivé sledování hladiny draslíku v séru (viz bod 4.5).
Sorbitol:
Tento léčivý přípravek obsahuje sorbitol (E420). Pacienti se vzácnou hereditární intolerancí fruktózy by neměli přípravek Temisartan Ranbaxy užívat.
Etnické rozdíly
Jak bylo pozorováno u inhibitorů angiotensin konvertujícího enzymu, telmisartan a ostatní antagonisté receptoru angiotensinu II jsou zjevně méně účinné při snižování krevního tlaku u jedinců černošské rasy než u ostatních ras, zřejmě v důsledku vyšší prevalence stavů s nízkou hladinou reninu u černošské populace s hypertenzí.
Jiné
Stejně jako u jiných antihypertenziv může nadměrné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou kardiopatií nebo ischemickou chorobou srdeční vést k infarktu myokardu nebo mozkové mrtvici.
(cs)
|