| salt:hasText
| - Předklinický profil bezpečnosti everolimu byl stanoven na myších, potkanech, miniprasatech, opicích a králících. Hlavními cílovými orgány byly u některých druhů reprodukční orgány samců a samic (degenerace testikulárních tubulů, snížení obsahu spermií v nadvarlatech, atrofie uteru) a pouze u potkanů plíce (zvýšení alveolárních makrofágů) a oči (zákal přední části čočky). U potkanů byly pozorovány malé změny v ledvinách (exacerbace věk doprovázejícího lipofuscinu v tubulárním epitelu) a u myší exacerbace základních lézí. U miniprasat a opic nebyly projevy toxicity ledvin.
Spontánně se vyskytující základní onemocnění (chronická myokarditida u potkanů, infekce virem Coxsacki v plazmě a srdci opic, kokcidióza, parazitární onemocnění zažívacího traktu miniprasat, kožní léze myší a opic) mohou při léčbě everolimem exacerbovat. Tyto nálezy byly obvykle pozorovány při systémové expozici v rozmezí terapeutické expozice nebo vyšší, s výjimkou nálezů u potkanů, které se vzhledem k vysoké tkáňové distribuci vyskytovaly pod terapeutickou expozicí.
Cyklosporin v kombinaci s everolimem byl příčinou vyšší systémové expozice k everolimu a zvýšení toxicity. U potkanů nebyly další nové cílové orgány. U opic se v některých orgánech objevily hemoragie a arteritidy.
Při studiu fertility potkaních samců byla morfologie testes ovlivněna dávkami 0,5 mg/kg a vyššími. Motilita spermií, počet spermií a hladina testosteronu v plazmě byly po dávce 5,0 mg/kg sníženy, což je v rozmezí terapeutické expozice a způsobily pokles mužské fertility. V tomto případě byla prokázána reverzibilita. Fertilita samic nebyla ovlivněna, ale everolimus přestupoval přes placentu a byl toxický pro zárodek. U potkanů byl everolimus příčinou embryo/fetotoxicity při systémové expozici nižší než je terapeutická, což se projevilo úmrtností plodů a snížením jejich hmotnosti. Při dávkách 0,3 a 0,9 mg/kg byl zvýšen výskyt změn skeletu a malformací (např. rozštěp sterna). U králíků se embryotoxicita projevila zvýšením pozdních resorpcí.
Studie genotoxicity, pokrývající relevantní endpointy genotoxicity, neprokázaly klastogenní nebo mutagenní účinek. Podávání everolimu po dobu dvou let v nejvyšších dávkách, které odpovídaly 8,6 a 0,3násobku klinické expozice, neindikovalo u myší a potkanů onkogenní potenciál.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)