| salt:hasText
| - Pulmicort Turbuhaler není určen k rychlé úlevě od akutního astmatického záchvatu. V tomto případě je indikováno podání krátkodobě účinného inhalačního bronchodilatátoru. Pokud je léčba krátkodobě účinnými bronchodilatátory neúčinná, nebo když je nutné inhalovat více dávek než obvykle, je třeba znovu přehodnotit i léčbu protizánětlivými látkami. V této situaci může být potřebné zvýšení dávky inhalačního budesonidu nebo dočasná léčba perorálními kortikoidy.
Systémové účinky inhalačních glukokortikoidů se mohou objevit zvláště při podávání vysokých dávek po delší časové období. Pravděpodobnost výskytu systémových účinků je však daleko menší ve srovnání s perorálním podáváním glukokortikoidů. Možné systémové účinky zahrnují Cushingův syndrom, Cushingoidní projevy, útlum funkce nadledvin, zpomalení růstu u dětí a dospívajících, snížení kostní minerální denzity, vývoj šedého očního zákalu a glaukomu a vzácněji řadu účinků na psychiku nebo chování (zvláště u dětí) zahrnujících psychomotorickou hyperaktivitu, poruchy spánku, úzkost, depresi nebo agresi (viz bod 4.8).
Z těchto důvodů je důležité titrovat dávku inhalačního glukokortikoidu na nejnižší účinnou udržovací dávku, při které je dosaženo účinné kontroly astmatu.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat pacientům, kteří jsou převáděni z perorálních steroidů na inhalační glukokortikoidy, neboť u těchto pacientů může přetrvávat útlum nadledvin po značně dlouhou dobu. Pacenti, kterým bylo potřebné podávat urgentně značně vysoké dávky kortikoidů nebo kteří byli dlouhodobě léčeni nejvyššími doporučenými dávkami inhalačních glukokortikoidů, představují také rizikovou skupinu. Tito pacienti mohou mít při stresové zátěži příznaky insuficience nadledvin. Pokud jsou vystaveni stresu či před plánovaným chirurgickým výkonem, je vhodné uvažovat o celkové suplementaci kortikoidy.
Někteří pacienti se v průběhu převodu z perorálních steroidů na inhalační steroidy necítí dobře, tj. poci(ují např. bolest kloubů a svalů. Všeobecně lze považovat glukokortikoidní účinek za nedostatečný, pokud se, obvykle ojediněle, objeví takové symptomy jako je únava, bolest hlavy, nauzea a zvracení. V těchto případech je někdy nezbytné přechodně zvýšit dávku perorálních steroidů, nebo je znovu nasadit, pokud již byly zcela vysazeny a postupně je opět vysazovat.
Náhrada systémově účinných steroidů za inhalační steroidy může někdy vést k expresi projevů alergie, např. rýma nebo ekzém, které byly dříve kontrolovány systémově účinnými steroidy. Tyto alergie by měly být léčeny symptomaticky podáním antihistaminik nebo jiných topických přípravků.
Poškozená funkce jater může snížit eliminaci glukokortikoidů. Farmakokinetika budesonidu po intravenózním podání je podobná u zdravých jedinců a u pacientů s cirhózou jater. Po perorálním podání budesonidu se u pacientů s poškozenou funkcí jater zvyšuje jeho biologická dostupnost. Klinický význam tohoto zjištění je však omezený, protože po inhalaci budesonidu z přípravku Pulmicort Turbuhaler je jeho systémová dostupnost relativně nízká.
Studie in vivo prokázaly, že perorální podávání ketokonazolu a itrakonazolu (inhibitory CYP3A4 v játrech a sliznici GIT) může vést ke zvýšené systémové expozici k budesonidu (viz bod 4.5). Souběžné podávání ketokonazolu, HIV proteázových inhibitorů nebo jiných účinných inhibitorů CYP3A4 by mělo být vyloučeno. Pokud to není možné, je třeba maximálně prodloužit dobu mezi podáním obou léčiv (viz též bod 4.5).
Zvláštní pozornost je třeba věnovat pacientům s aktivní nebo němou plicní tuberkulózou a pacientům s plísňovými nebo virovými infekcemi dýchacích cest. Pulmicort Turbuhaler lze v tomto případě podávat pouze s cílenou chemoterapií.
V průběhu léčby inhalačními glukokortikoidy se může objevit orální kandidóza. Tato infekce může vyžadovat vhodnou protiinfekční léčbu a u některých pacientů i přerušení léčby (viz též bod 4.2).
Podobně jako u jiné inhalační léčby se může objevit paradoxní bronchospasmus s okamžitým zvýšením pískotů po podání dávky. Pokud k tomuto projevu dojde, je nutné léčbu inhalačním budesonidem okamžitě přerušit, pacienta je třeba vyšetřit a pokud je to nutné, zahájit alternativní léčbu.
Vliv na růst
Dlouhodobé lokální a systémové účinky přípravku Pulmicort Turbuhaler u lidí nejsou zcela známé. Když je dosaženo kontroly astmatu, je třeba titrovat dávku na nejnižší účinnou dávku.
U dětí, kterým jsou dlouhodobě podávány inhalační glukokortikoidy, se doporučuje pravidelně měřit tělesnou výšku. Pokud dojde ke zpomalení růstu, je třeba léčbu znovu zhodnotit s cílem snížit dávku inhalačního glukokortikoidu. Je třeba pečlivě zvažovat mezi přínosem glukokortikoidní léčby pro kontrolu astmatu a možným zpomalením jejich růstu. Dále je třeba uvažovat i o možnosti odeslaní pacienta k pediatrovi – specialistovi na respirační onemocnění.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)