| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Blokátory kalciových kanálů, selektivní blokátory kalciových kanálů převážně s vaskulárním účinkem.
ATC kód: C08CA01
Amlodipin je inhibitor transportu kalciových iontů ze skupiny dihydropyridinu (blokátor pomalého kanálu nebo antagonista kalciových iontů) inhibující transmembránový vstup kalciových iontů do hladkého svalstva srdce a cév. Mechanismus antihypertenzního působení vyplývá z přímého relaxačního účinku amlodipinu na hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, jímž amlodipin zmírňuje anginózní bolesti, není dosud znám, je však známo, že amlodipin redukuje celkovou ischemickou zátěž následujícími dvěma způsoby:
1. Amlodipin dilatuje periferní arterioly, čímž redukuje celkovou periferní resistenci (afterload), proti níž musí srdce pracovat. Protože tep zůstává stabilní, vede to k odlehčení práce srdce a snížení spotřeby energie a kyslíkových nároků srdce.
2. Mechanismus účinku amlodipinu pravděpodobně zahrnuje také dilataci hlavních větví koronárních tepen a koronárních arteriol v normální i ischemické oblasti. Důsledkem takové dilatace je zlepšení přísunu kyslíku u pacientů se spasmem koronárních tepen (Prinzmetalovou nebo variantní anginou pectoris).
U pacientů s hypertenzí amlodipin při dávkování 1x denně klinicky významně snižuje krevní tlak (vleže i ve stoje) po 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku není podání amlodipinu spojené s akutní hypotenzí.
U nemocných s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a dobu do vzniku 1 mm depresí úseku ST a snižuje jak frekvenci anginózních atak, tak spotřebu nitroglycerinových tablet.
Podávání amlodipinu není spojeno se žádnými nepříznivými metabolickými účinky ani se změnami plazmatických lipidů a je proto vhodný pro podání pacientům s astmatem, diabetem a dnou.
Užití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v předcházení klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční bylo hodnoceno v nezávislé multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii na 1997 pacientech “Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis” (CAMELOT). 663 pacientů bylo léčeno amlodipinem 5-10 mg, 673 bylo léčeno enalaprilem 10-20 mg a 655 pacientům bylo podáváno placebo společně se standardní léčbou statiny, beta-blokátory, diuretiky a aspirinem po dobu 2 let. Hlavní výsledky jsou uvedeny v tabulce 1. Výsledky naznačují, že léčba amlodipinem byla spojena s menším počtem hospitalizací u pacientů s anginou pectoris a menším počtem revaskularizací u pacientů s ischemickou chorobou srdeční.
Tabulka 1
Výskyt významných klinických výsledků studie CAMELOT
Četnost kardiovaskulárních příhod (%)
Amlopidin vs. placebo
Výsledek
Amlodipin
Placebo
Enalapril
Poměr rizika
(95% CI)
Hodnota P
Primarní endpoint
Kardiovaskulární nežádoucí příhody
110 (16,6)
151 (23,1)
136 (20,2)
0,69 (0,54-0,88)
0,003
Jednotlivé složky
Koronární revaskularizace
78 (11,8)
103 (15,7)
95 (14,1)
0,73 (0,54-0,98)
0,03
Hospitalizace kvůli angině
51 (7,7)
84 (12,8)
86 (12,8)
0,58 (0,41-0,82)
0,002
Nefatální MI
14 (2,1)
19 (2,9)
11 (1,6)
0,73 (0,37-1,46)
0,37
Mrtvice nebo TIA
6 (0,9)
12 (1,8)
8 (1,2)
0,50 (0,19-1,32)
0,15
Kardiovaskulární smrt
5 (0,8)
2 (0,3)
5 (0,7)
2,46 (0,48-12,7)
0,27
Hospitalizace kvůli CHF
3 (0,5)
5 (0,8)
4 (0,6)
0,59 (0,14-2,47)
0,46
Resuscitovaná srdeční zástava
0
4 (0,6)
1 (0,1)
NA
0,04
Nový nástup periferního cévního onemocnění
5 (0,8)
2 (0,3)
8 (1,2)
2,6 (0,50-13,4)
0,24
Zkratky: CHF, městnavá srdeční slabost; CI, interval spolehlivosti; MI, infarkt myokardu; TIA, tranzitorní ischemická ataka.
Užití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním selháním třídy II-IV podle NYHA podstoupili zátěžový test, ukázaly, že podávání amlodipinu nevede ke zhoršení klinického stavu hodnoceného pomocí tolerance fyzické zátěže, ejekční frakce levé komory a klinické sympatomatologie.
Placebem kontrolovaná studie (PRAISE), do níž byli zařazeni pacienti se srdečním selháním třídy III – IV podle NYHA užívající digoxin, diuretika a inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (ACE), ukázala, že podání amlodipinu nezvyšuje riziko mortality nebo riziko kombinované mortality a morbidity u pacientů se srdečním selháním.
V následující dlouhodobé placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u nemocných se srdečním selhání NYHA III a IV bez klinických příznaků nebo bez objektivního nálezu svědčícího pro probíhající ischemickou chorobu, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitálisu nebo diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou nebo kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné skupině nemocných bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem plicního edému.
Studie zaměřená na léčbu za účelem prevence infarktu myokardu (ALLHAT)
Randomizovaná dvojitě zaslepená morbiditně/mortalitní studie nazvaná „Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial (ALLHAT)“ byla provedena za účelem srovnání novějších lékových terapií: amlodipin 2,5-10 mg/den (blokátor kalciových kanálů) nebo lisinopril 10-40 mg/den (ACE inhibitor) jako léky první volby s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,5-25 mg/den u mírné až středně těžké hypertenze.
Celkem bylo randomizováno 33 357 hypertonických pacientů ve věku 55 let a starších, kteří podstoupili léčbu po dobu průměrně 4,9 let. Nemocní měli minimálně jeden další rizikový faktor ischemické choroby srdeční, který mohl zahrnovat: předchozí infarkt myokardu nebo cévní mozkové příhody (> 6 měsíců před vstupem do studie) nebo dokumentované jiné aterosklerotické kardiovaskulární onemocnění (celkově 51,5%), diabetes typu 2 (36,1%), HDL-C < 35 mg/dL (11,6%), hypertrofie levé komory diagnostikovaná pomocí elektrokardiogramu nebo echokardiograficky (20,9%), současné kouření cigaret (21,9%).
Primární sledovaný parametr (endpoint) byl kombinací fatálně končící ICHS nebo nefatálního infarktu myokardu. V primárně sledovaném parametru nebyl významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem a léčbou chlortalidonem: RR 0,98 95 % CI (0,90 – 1,07) p = 0,65. Mezi sekundárními parametry byla četnost výskytu srdečního selhání (složka kombinovaného primárního kardiovaskulárního endpointu) signifikantně vyšší v amlodipinové skupině ve srovnání se skupinou léčenou chlortalidonem (10,2% oproti 7,7%, RR 1,38, 95% CI [1,25-1,52] p<0,001). V mortalitě z jakékoliv příčiny však nebyl žádný významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem a chlortalidonem: RR 0,96 95 % CI [0,89 – 1,02] p = 0,20.
Užití u dětí (od 6 let)
Ve studii, která zahrnovala 268 dětí ve věku 6-17 let převážně se sekundární hypertenzí, ukázalo srovnání dávek 2,5 mg a 5 mg amlodipinu s placebem, že obě dávky snižují systolický krevní tlak výrazně více než placebo. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.
Dlouhodobý vliv amlodipinu na růst, dospívání a celkový vývoj nebyl studován. Nebyla rovněž dosud stanovena dlouhodobá účinnost amlodipinu užívaného v dětství na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)