| salt:hasText
| - Na všech zvířecích modelech, které byly příslušným způsobem studovány, byl prokázán jednoznačný embryotoxický a/nebo teratogenní účinek ribavirinu a to již v dávkách nižších než jsou dávky doporučené v humánní medicíně. Vrozené vady se projevily na lebce, patře, oku, čelisti, končetinách, skeletu a na gastrointestinálním traktu. Vyšší dávkování vedlo k častějšímu výskytu závažnějších vrozených vad. Přežití plodů a mláďat bylo nižší.
Studie na zvířatech (včetně studií provedených na psech a opicích) prokázaly, že hlavním místem, kde se projevuje toxicita ribavirinu je erytrocyt. K rozvoji anémie dochází časně po zahájení podávání přípravku, po ukončení léčby dochází však k jejímu rychlému ústupu. Rozvoj hypoplastické anémie byl zaznamenán pouze u potkanů při podávání vysokých dávek přípravku (160 mg/kg/den) v rámci subchronické studie.
Snížený počet leukocytů a/nebo lymfocytů byl zaznamenán ve studiích toxicity, ve kterých byly opakované dávky ribavirinu podávány hlodavcům a psům; přechodné snížení těchto parametrů bylo zjištěno při subchronickém podávání ribavirinu u opic. U potkanů byl při opakovaném podávání zaznamenán úbytek lymfoidní tkáně v thymu a/nebo úbytek lymfoidní tkáně v oblastech na thymu závislých – ve slezině (periarteriolární lymfoidní folikuly a bílá dřeň) a v mezenterických lymfatických uzlinách. U psů vedlo opakované podávání ribavirinu k rozšíření krypt duodena a
k rozvoji jejich nekróz, stejně jako k rozvoji chronického zánětu tenkého střeva a erozí ilea.
Účinek ribavirinu na varlata a sperma myší se při opakovaném podávání ribavirinu projevil již při použití dávek nižších, než jsou dávky terapeutické. V průběhu jednoho až dvou cyklů spermiogeneze po ukončení podávání ribavirinu jeho účinek na varlata prakticky úplně odezněl.
Ve studiích byla prokázána jistá genotoxicita ribavirinu. Ribavirin vykazoval aktivitu ve zkoušce transformace in vitro . Genotoxicita byla pozorována také in vivo u myši v mikronukleovém testu. Hlavní zkouška letality byla u potkanů negativní, což znamená, že mutace vzniklé u potkanů nebyly přenášeny prostřednictvím samčích gamet. Ribavirin je potencionálním kancerogenem člověka.
�
Současné podávání kombinace ribavirinu s peginterferonem alfa-2a nevedlo u opic k rozvoji předpokládané toxicity. Hlavní změnou, která léčbu provázela, byl rozvoj reverzibilní mírné až středně těžké anémie, ta byla závažnější než při samostatném podávání jednotlivých přípravků.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)