| salt:hasText
| - Epirubicin se většinou podává v kombinaci s jinými cytotoxickými látkami, přičemž přidružená toxicita může vzniknout zejména v důsledku hematologické, gastrointestinální toxicity a působením na kostní dřeň (viz bod 4.4). Podávání epirubicinu jako součásti kombinované chemoterapie s potenciálně kardiotoxickými léky a současné užívání jiných látek s kardiovaskulárním účinkem (například blokátorů kalciového kanálu) vyžaduje důkladné sledování srdečních funkcí během léčby.
Epirubicin je ve značné míře metabolizován v játrech; změny v jaterních funkcích indukované současným podáváním jiných léků mohou mít vliv na metabolismus, farmakokinetiku nebo léčebnou účinnost epirubicinu anebo na jeho toxicitu. (viz bod 4.4).
Antracykliny včetně epirubicinu nemají být podávány v kombinaci s dalšími kardiotoxickými léky, pokud srdeční funkce nejsou pečlivě monitorovány. Pacienti, kterým jsou podávány antracykliny po ukončení léčby jinými kardiotoxickými agens, zvláště takových, které mají dlouhý biologický poločas jako je trastuzumab, mohou být také vystaveni zvýšenému riziku rozvoje kardiotoxicity. Biologický poločas trastuzumabu je přibližně 28,5 dne a může přetrvávat v oběhu až po dobu 24 týdnů. Proto se lékaři mají vyhnout zahájení terapie antracykliny po dobu 24 týdnů po ukončení terapie trastuzumabem, pokud je to možné. Pokud jsou antracykliny podány před tímto časovým intervalem, je doporučeno důkladné monitorování srdečních funkcí.
Pacienti používající epirubicin se mají vyvarovat vakcinaci živou vakcínou. Usmrcené či inaktivované vakcíny mohou být aplikovány, nicméně odpověď na tyto vakcíny může být snížená.
�Cimetidin vedl k 50% zvýšení AUC epirubicinu.
Podávání cimetidinu má být během léčby epirubicinem zastaveno.
�Pokud je paklitaxel podán před epirubicinem, může způsobit zvýšení plazmatických koncentrací nezměněného epirubicinu a jeho metabolitů, které však nejsou toxické ani aktivní. V jedné studii byla hematologická toxicita vyšší, když byl paklitaxel podán před epirubicinem v porovnání s jeho podáním po epirubicinu.�Současné podání paklitaxelu neovlivnilo farmakokinetiku epirubicinu, pokud byl podán před taxanem.�Tuto kombinaci lze použít při střídavém podání obou látek. Infuze epirubicinu a paklitaxelu má být podána v intervalu alespoň 24 hodin mezi jednotlivými látkami.�Dexverapamil může měnit farmakokinetiku epirubicinu, a tak pravděpodobně zvyšovat jeho účinek na útlum kostní dřeně.
V jedné studii bylo zjištěno, že docetaxel může zvýšit plazmatickou koncentraci metabolitů epirubicinu, pokud se podá bezprostředně po epirubicinu.�Chinin může zrychlit počáteční distribuci epirubicinu z krve do tkání a může mít vliv na dělení erytrocytů při podávání epirubicinu.�Současné podání interferonu alfa2b může způsobit snížení terminálního poločasu a celkové clearance epirubicinu.�Je třeba mít na paměti možnost výrazné poruchy hematopoezy při léčbě látkami ovlivňujícími kostní dřeň, a to i před podáním epirubicinu (tj. cytostatika, sulfonamidy, chloramfenikol, difenylhydantoin, deriváty amidopyridinu, antiretrovirové látky). Zvýšení myelosuprese se může vyskytnout u pacientů užívajících kombinovanou terapii antracykliny a dexrazoxanem.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)