| salt:hasText
| - V souvislosti s amlodipinem:
Amlodipin byl bezpečně podáván s thiazidovými diuretiky, beta-blokátory, dlouhodobě působícími nitráty, sublingválními přípravky s glyceryltrinitráty, nesteroidními antiflogistiky, antibiotiky, perorálními antidiabetiky.
Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin
Inhibitory CYP3A4: Při současném užívání s inhibitorem CYP3A4 erytromycinem se plazmatická koncentrace amlodipinu u mladých pacientů zvýšila o 22 %. Při současném užívání s diltiazemem se plazmatická koncentrace amlodipinu u starších pacientů zvýšila o 50 %. Nicméně klinický význam tohoto zjištění je nejistý. Není vyloučeno, že silné inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazol, itrakonazol, ritonavir) mohou zvýšit plazmatické koncentrace amlodipinu ve větším rozsahu než diltiazem. Amlodipin by měl být spolu s inhibitory CYP3A4 užíván s opatrností. Nicméně nebyly hlášeny žádné nežádoucí příhody související s touto interakcí.
Induktory CYP3A4: Nejsou k dispozici žádné údaje týkající se účinku induktorů CYP3A4 na amlodipin. Současné užívání induktorů CYP3A4 (např. rifampicin, hypericum perforatum) může vést k nižší plazmatické koncentraci amlodipinu. Amlodipin by měl být spolu s induktory CYP3A4 užíván s opatrností.
V klinických studiích interakcí nebyl zjištěn vliv grapefruitové šťávy, cimetidinu, hliníku/hořčíku (antacid) a sildenafilu na farmakokinetiku amlodipinu.
Účinky amlodipinu na jiné léčivé přípravky
Účinek amlodipinu projevující se snížením krevního tlaku zesiluje účinky jiných antihypertenziv.
V klinických studiích interakcí nebyl zjištěn vliv amlodipinu na farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu, etanolu (alkohol), warfarinu a cyklosporinu.
Amlodipin neovlivňuje laboratorní parametry.
V souvislosti s bisoprololem:
Nedoporučené kombinace:
Antagonisté kalcia typu verapamilu a v menší míře typu diltiazemu: Negativní vliv na kontraktilitu, atrioventrikulární vedení a krevní tlak. Intravenózní podání verapamilu u pacientů léčených beta-blokátory může vést k hluboké hypotenzi a atrioventrikulární blokádě.
Centrálně působící antihypertenziva jako klonidin, methyldopa, moxonodin, rilmenidin: Současné užívání centrálně působících antihypertenziv může vést ke snížení tepové frekvence a srdečního výdeje a k vasodilataci. Náhlé vysazení léku může zvýšit riziko „rebound hypertenze“.
Kombinace, které je třeba použít se zvláštní opatrností
Antagonisté kalcia dihydropyridinového typu jako např. nifedipin: Současné užívání může zvýšit riziko hypotenze a u pacientů se srdečním selháním nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce komory jako pumpy.
Antiarytmika třídy I (např. disopyramid, chinidin, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon): Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení a negativní inotropní účinek může být zesílen.
Antiarytmika třídy III (např. amiodaron): Účinek na dobu atrioventrikulárního vedení může být zesílen.
Parasympatomimetika : Současné užívání může zvýšit dobu atrioventrikulárního vedení a tím i riziko bradykardie.
Přípravky s obsahem lokálního beta-blokátoru (např. oční kapky pro léčbu glaukomu) mohou zvýšit systémové účinky bisoprololu.
Inzulín a perorální antidiabetika : Zesílení účinku na snížení hladiny cukru v krvi. Blokáda beta-adrenergních receptorů může maskovat příznaky hypoglykémie.
Anestetika : Oslabení reflexní tachykardie a zvýšení rizika hypotenze (další informace o celkové anestézii viz bod 4.4).
Digitálisové glykosidy : Snížení tepové frekvence, prodloužení doby atrioventrikulárního vedení.
Nesteroidní antiflogistika (NSAID) : NSAID mohou snížit hypotenzní účinek bisoprololu.
Beta-sympatomimetika (např. isoprenalin, dobutamin): Kombinace s bisoprololem může snížit účinek obou látek.
Sympatomimetika aktivující beta i alfa-adrenergní receptory (např. norepinefrin, epinefrin): Kombinace s bisoprololem může demaskovat vasokonstrikční účinky těchto látek, zprostředkované alfa-adrenergními receptory, a vyvolat zvýšení krevního tlaku. Předpokládá se, že tyto interakce jsou pravděpodobnější při použití neselektivních beta-blokátorů.
Současné užívání s antihypertenzivy a s jinými léčivými přípravky, které mohou snížit krevní tlak (např. tricyklická antidepresiva, barbituráty, fenothiaziny) může zvýšit riziko hypotenze.
Kombinace vyžadující pozornost :
Meflochin: zvýšené riziko bradykardie.
Inhibitory monoaminooxidázy (s výjimkou inhibitorů MAO-B): Zvýšený hypotenzní účinek beta-blokátorů, ale také zvýšené riziko hypertenzní krize.
Rifampicin: mírné snížení poločasu rozpadu bisoprololu pravděpodobně díky indukci jaterních enzymů způsobujících metabolismus léčiva. Obvykle není nutná úprava dávkování.
Deriváty ergotaminu : Exacerbace periferní oběhové poruchy.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)