| salt:hasText
| - Terapii zidovudinem má předepisovat lékař, který má zkušenosti s léčbou infekce HIV.
Požadovanou dávku naředěného zidovudinu je třeba podávat pomalou intravenózní infuzí aplikovanou po dobu 1 hodiny.
Zidovudin ve formě koncentrátu pro infuzní roztok se NESMÍ aplikovat intramuskulárně.
Ředění: zidovudin ve formě koncentrátu pro infuzní roztok se musí před podáním naředit (viz bod 6.6).
Pacienti by měli obdržet zidovudin ve formě koncentrátu pro infuzi pouze v případě, kdy nemůže být přípravek podán v perorální lékové formě (s výjimkou období před porodem a během porodu – viz bod 4.2).
Dávkování u dospělých: dávka 1 nebo 2 mg zidovudinu na 1 kg tělesné hmotnosti, která se podává každé 4 hodiny, přibližně odpovídá (AUC) perorální dávce 1,5 nebo 3 mg/kg tělesné hmotnosti podávané každé 4 hodiny (600 nebo 1200 mg/den u pacienta vážícího 70 kg).
Běžně doporučenou dávkou zidovudinu v kombinaci s jinými antiretrovirotiky je dávka 250 nebo 300 mg dvakrát denně.
Pacienti by měli dostat zidovudin ve formě koncentrátu pro infuzní roztok pouze v případě, kdy nemůže být přípravek podán v perorální lékové formě.
Dávkování u dětí: k dispozici jsou pouze omezené údaje o používání zidovudinu ve formě koncentrátu pro infuzní roztok u dětí. Použité dávky se pohybovaly v rozmezí 80 až 160 mg/m2 povrchu těla každých 6 hodin (320 až 640 mg/m2/den). Dávka 120 mg/m2 povrchu těla podávaná každých 6 hodin přibližně odpovídá doporučené perorální dávce 180 mg/m2 povrchu těla podávané každých 6 hodin. Perorální dávka zidovudinu 360 až 480 mg/m2/den odpovídá přibližně dávce 240-320 mg/m2/den podané intravenózně.
Dávkování v prevenci přenosu viru HIV mezi matkou a plodem: těhotným ženám (od 14. týdne těhotenství) se perorálně podává dávka 500 mg denně (100 mg pětkrát denně) až do začátku porodních stahů. V průběhu porodních stahů a samotného porodu se podává zidovudin intravenózně v dávce 2 mg/kg tělesné hmotnosti během 1 hodiny a potom kontinuální intravenózní infuzí o rychlosti 1 mg/kg/h až do podvázání pupeční šňůry.
Do 12 hodin po porodu se novorozencům podává perorálně dávka zidovudinu 2 mg/kg tělesné hmotnosti každých 6 hodin a pokračuje se až do věku 6 týdnů dítěte (např. 3 kg novorozenec vyžaduje dávku 0,6 ml perorálního roztoku každých 6 hodin). Kojencům, kterým není možné podávat přípravek perorálně, je nutné každých 6 hodin aplikovat zidovudin intravenózně v dávce 1,5 mg/kg tělesné hmotnosti během 30 minut.
V případě plánovaného porodu císařským řezem má být podání infuze zahájeno 4 hodiny před operací. V případě falešných stahů má být infuze zidovudinu zastavena a má se znovu pokračovat s perorálním podáváním.
Dávkování u pacientů s nežádoucími hematologickými reakcemi: při poklesu hladiny hemoglobinu na hodnotu mezi 75 g/l (4,65 mmol/l) a 90 g/l (5,59 mmol/l), nebo pokud počet neutrofilů klesne na hodnoty mezi 0,75 x 109/l a 1,0 x 109/l, musí se dávkování snížit, nebo přerušit (viz body 4.3 a 4.4). Je však třeba vyloučit jiné potenciální příčiny anémie a neutropenie.
Dávkování u starších pacientů: v současnosti nejsou k dispozici farmakokinetické údaje zidovudinu u pacientů starších 65 let. Doporučuje se, aby pacientům této věkové skupiny byla věnována zvláštní péče s ohledem na věkově vázané změny, jako je pokles renální funkce a alterace hematologických parametrů. Doporučuje se monitorování pacientů před a v průběhu léčby zidovudinem.
Dávkování při poruše renálních funkcí: u pacientů se závažným renálním poškozením je doporučenou intravenózní dávkou 1 mg/kg podávaný třikrát až čtyřikrát denně. To odpovídá současné denní doporučené perorální dávce 300 mg až 400 mg u pacientů této skupiny při perorální biologické dostupnosti 60 až 70 %. Potřebu úpravy dávkování mohou ovlivnit hematologické parametry a klinická odpověď. Pacientům s terminálním selháním ledvin chronicky léčeným hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou je doporučená dávka 100 mg každých 6 až 8 hodin (300 mg – 400 mg denně) (viz bod 5.2).
Dávkování při poruše funkce jater: údaje u pacientů s cirhózou jater svědčí o tom, že vzhledem ke snížené glukuronidaci může u těchto pacientů s poruchou funkce jater docházet ke kumulaci zidovudinu. Situace může vyžadovat úpravu dávek, avšak pro nedostatek informací nelze v současnosti uvést přesná doporučení. Pokud není možné plazmatické hladiny zidovudinu monitorovat, musí lékaři věnovat zvláštní pozornost známkám nesnášenlivosti, jako je rozvoj hematologických nežádoucích účinků (anémie, leukopenie, neutropenie) a příslušným způsobem upravit dávku, a/nebo prodlužovat interval mezi dávkami (viz bod 4.4).
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)