| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Jiná antiepileptika
ATC kód: N03AX09
Mechanismus účinku
Výsledky farmakologických studií svědčí o tom, že lamotrigin je frekvenčně a napěťově závislým („use- and voltage- dependent”) blokátorem napěťově řízených sodíkových kanálů. Způsobem závislým na frekvenci a napětí blokuje rychle opakované výboje akčních potenciálů na neuronech a inhibuje uvolňování glutamátu (neurotransmiter, který hraje klíčovou úlohu při vzniku epileptických záchvatů). Tyto účinky pravděpodobně přispívají k antikonvulzívním vlastnostem lamotriginu.
Naopak mechanismus, kterým je lamotrigin účinný v léčbě bipolární poruchy, nebyl stanoven, ačkoliv interakce se sodíkovými kanály ovládanými napětím je patrně důležitá.
Farmakodynamika
Ve studiích uspořádaných ke zhodnocení účinků léčiv na centrální nervový systém se výsledky získané po aplikaci dávek 240 mg lamotriginu podaných zdravým dobrovolníkům nelišily od výsledků po aplikaci placeba, zatímco jak fenytoin v dávce 1000 mg, tak diazepam v dávce 10 mg, významně narušily jemnou vizuálně motorickou koordinaci a pohyby očí, zvětšily kývání těla a navodily subjektivní sedativní příznaky.
V jiné studii jednotlivé perorální dávky 600 mg karbamazepinu významně narušily jemnou vizuálně motorickou koordinaci a pohyby očí, zvětšily kývání těla a zrychlily srdeční frekvenci, zatímco výsledky získané po aplikaci lamotriginu v dávkách 150 mg a 300 mg se nelišily od výsledků po aplikaci placeba.
Klinická účinnost a bezpečnost u dětí ve věku 1 až 24 měsíců
Účinnost a bezpečnost přídatné léčby u pacientů ve věku 1 až 24 měsíců s parciálními záchvaty byla sledována v malé dvojitě-zaslepené placebem kontrolované vyřazovací studii. Léčba byla zahájena u 177 jedinců s dávkovacím titračním schématem podobným jako u dětí ve věku 2 až 12 let. Tablety lamotriginu 2 mg jsou nejnižší dostupnou sílou, proto je standardní dávkovací schéma přizpůsobeno v některých případech během titrační fáze (například, podáváním 2 mg tablet obden, když vypočtená dávka byla menší než 2 mg). Plazmatické hladiny byly měřeny na konci 2. týdne titrace, a následující dávka byla buď snížená, nebo nebyla zvýšena, pokud koncentrace přesáhla 0,41 μg/ml, tj. očekávanou koncentraci u dospělých ve stejném čase. Snížení dávky až o 90 % bylo nutné u některých pacientů na konci 2. týdne. 38 respondérů (> 40% snížení četnosti výskytu křečí) bylo randomizováno k léčbě placebem, nebo k pokračování léčby lamotriginem. Poměr jedinců, u kterých došlo k selhání léčby, byl 84 % (16/19 jedinců) ve skupině s placebem a 58 % (11/19 jedinců) ve skupině s lamotriginem. Rozdíl nebyl statisticky významný: 26,3 %, CI95 % -2,6 % <> 50,2 %; p=0,07.
Celkový počet 256 jedinců ve věku mezi 1 až 24 měsíci byl vystaven lamotriginu v dávkovém rozmezí 1 až 15 mg/kg/den po více než 72 týdnů. Bezpečnostní profil lamotriginu byl u dětí ve věku 1 měsíce až 2 roky podobný profilu u starších dětí kromě toho, že bylo klinicky signifikantní zhoršení křečí (>=50 %) hlášeno častěji u dětí mladších 2 let (26 %) ve srovnání se staršími dětmi (14 %).
Klinická účinnost a bezpečnost u Lennox-Gastautova syndromu
Nejsou dostupná data pro monoterapii u křečí spojených s Lennox-Gastautovým syndromem.
Klinická účinnost v prevenci výskytu epizod poruchy nálady u pacientů s bipolární poruchou
Účinnost lamotriginu v prevenci výskytu epizod poruchy nálady u pacientů s bipolární poruchou typu I byla hodnocena ve dvou klinických studiích.
Studie SCAB2003 byla multicentrickou, dvojitě zaslepenou, placebem a lithiem kontrolovanou, randomizovanou studií s fixní dávkou zaměřenou na dlouhodobou prevenci relapsů a rekurencí výskytu depresí a/nebo výskytu manických projevů u pacientů s bipolární poruchou typu I, kteří měli recentní nebo současně probíhající depresivní epizodu. Po úvodní stabilizaci lamotriginem v monoterapií nebo přídatné léčbě byli pacienti náhodně přiřazeni do jedné z pěti terapeutických skupin: lamotrigin (50, 200, 400 mg/den), lithium (hladina v séru od 0,8 do 1,1 mmol/l) nebo placebo po dobu maximálně 76 týdnů (18 měsíců). Primárním sledovaným parametrem byla “doba do intervence pro poruchu nálady”(TIME), kde intervencí byla buď přídatná farmakoterapie, nebo elektrokonvulzivní léčba (ECT). Studie SCAB2006 měla podobnou strukturu jako studie SCAB2003, ale od studie SCAB2003 se lišila hodnocením flexibilní dávky lamotriginu (100 až 400 mg/den) a zahrnutím pacientů s bipolární poruchou typu I, u kterých v nedávné době proběhla nebo v současnosti probíhá manická epizoda. Výsledek je znázorněn v Tabulce 7.
Tabulka 7: Souhrn výsledků ze studií zkoumajících účinnost lamotriginu v prevenci výskytu epizod poruchy nálady u pacientů s bipolární poruchou typu I
„Poměr“ pacientů bez příznaků v 76. týdnu
Studie SCAB2003
Bipolar I
Studie SCAB2006
Bipolar I
Vstupní kritéria
Velká depresivní epizoda
Velká manická epizoda
Lamotrigin
Lithium
Placebo
Lamotrigin
Lithium
Placebo
bez intervence
0,22
0,21
0,12
0,17
0,24
0,04
p-value Log rank test
0,004
0,006
-
0,023
0,006
-
Bez depresí
0,51
0,46
0,41
0,82
0,71
0,40
p-value Log rank test
0,047
0,209
-
0,015
0,167
-
bez mánie
0,70
0,86
0,67
0,53
0,64
0,37
p-value Log rank test
0,339
0,026
-
0,280
0,006
-
Podpůrné analýzy doby do výskytu první depresivní epizody a doby do výskytu prvních příznaků mánie/hypománie nebo smíšených epizod prokázaly, že pacienti léčení lamotriginem mají výrazně delší dobu k výskytu první epizody deprese, než pacienti s placebem, a rozdíly léčby z hlediska času do výskytu mánie/hypománie, nebo smíšených epizod nebyly statisticky významné.
Účinnost lamotriginu v kombinaci s přípravky stabilizujícími náladu nebyly odpovídajícím způsobem sledovány.
Analýza suicidiality
Výskyt sebevražedných myšlenek a chování byl hodnocen v souhrnné analýze placebem kontrolovaných klinických studií s lamotriginem zahrnujících celkem 6467 pacientů s celou řadou různých indikací.
V podskupině studií u bipolární poruchy byl poměr událostí numericky, ale ne statisticky významně vyšší u lamotriginu (29/1212 [2,4 %]) ve srovnání s placebem (19/1054 [1,8 %]). V souhrnné analýze v psychiatrických indikacích byly události v prvním měsíci léčby častější u pacientů užívajících lamotrigin. Poruchy chování byly častější u mužů.
V podskupině s epilepsií se nevyskytly žádné statisticky významné rozdíly v četnosti událostí mezi lamotriginem a placebem. Přestože počet sebevražedných myšlenek a chování byl příliš nízký (6/1073 [0,6 %] u lamotriginu a 2/805 [0,3 %] u placeba) na to, aby bylo možné s konečnou platností porovnat obě skupiny, relativní četnost nalezená v této analýze u lamotriginu je v souladu s četností hlášenou pro třídu antiepileptik (viz bod 4.4).
Studie vlivu lamotriginu na srdeční převodní systém
Studie na zdravých dospělých dobrovolnících hodnotily vliv opakovaných dávek lamotriginu (až 400 mg/den) na srdeční převodní systém pomocí 12-svodového EKG. Nedošlo ke klinicky signifikantním účinkům lamotriginu na interval QT ve srovnání s placebem.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)