salt:hasText
| - Ovlivnění intenzity a/nebo trvání účinku nedepolarizujících neuromuskulárních blokátorů bylo zjištěno u mnoha léčivých přípravků, včetně následujících:
Léčiva zesilující účinek:
anestetika, jako je enfluran, isofluran, halotan (viz bod 4.2.) a ketamin;
jiné nedepolarizující blokátory nervosvalového přenosu;
další léčiva, jako jsou antibiotika (včetně aminoglykosidů, polymyxinů, spektinomycinu, tetracyklinů, linkomycinu a klindamycinu);
antiarytmika (včetně propranololu, blokátorů vápníkových kanálů, lidokainu, prokainamidu a chinidinu);
diuretika (včetně furosemidu a pravděpodobně thiazidů, mannitolu a acetazolamidu);
soli hořčíku a lithia a
ganglioplegika (trimetafan, hexamethonium).
Pokles účinku je patrný po předchozí chronické aplikaci fenytoinu nebo karbamazepinu.
Předchozí podání suxamethonia nemělo vliv na trvání nervosvalové blokády po bolusových dávkách cisatrakuria ani na nároky na rychlost jeho infuze.
Podání suxamethonia k prodloužení účinku nedepolarizujících blokátorů nervosvalového přenosu může vést k prodloužené a komplexní blokádě, která je obtížně zrušitelná inhibitory cholinesteráz.
Ve vzácných případech mohou některá léčiva zhoršit nebo demaskovat latentní myasthenia gravis nebo dokonce vyvolat myastenický syndrom, a tím by mohla zvýšit citlivost vůči nedepolarizující blokátorům nervosvalového přenosu. K takovým léčivým přípravkům patří různá antibiotika, beta-blokátory (propranolol, oxprenolol), antiarytmika (prokainamid, chinidin), antirevmatika (chlorochin, D-penicilamin), trimetafan, chlorpromazin, steroidy, fenytoin a lithium.
Inhibitory cholinesteráz, které se běžně používají k léčbě Alzheimerovy choroby, např. donepezil, mohou zkracovat délku trvání nebo snižovat intenzitu nervosvalové blokády cisatrakuria.
(cs)
|