salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: antagonista aldosteronu, ATC kód: C03DA04
Eplerenon je selektivnější pro rekombinantní lidské mineralokortikoidní receptory ve srovnání s
vazbou na rekombinantní lidské glukokortikoidní receptory, receptory pro progesteron a androgeny.
Eplerenon brání vazbě aldosteronu na mineralokortikoidní receptory; aldosteron je klíčový hormon
v systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS), který se účastní regulace krevního tlaku a
patofyziologie kardiovaskulárních chorob.
Bylo prokázáno, že eplerenon způsobuje trvalý vzestup plazmatické hladiny reninu a aldosteronu v
důsledku inhibice negativní zpětné vazby aldosteronu na sekreci reninu. Z toho vyplývající zvýšená
plazmatická reninová aktivita a cirkulující hladiny aldosteronu nepřevyšují účinek eplerenonu.
Ve studiích zabývajících se stanovením velikostí léčebné dávky u chronického srdečního selhání
(NYHA klasifikace II-IV) mělo přidání eplerenonu ke standardní terapii za následek předpokládané,
na dávce závislé zvýšení aldosteronu. Stejně tak v kardiorenální substudii studie EPHESUS, vedla
terapie eplerenonem k významnému vzestupu hladiny aldosteronu. Tyto výsledky potvrzují blokádu
mineralokortikoidních receptorů u pacientů s chronickým srdečním selháním.
Eplerenon byl hodnocen ve studii účinnosti a přežití při podávání eplerenonu u srdečního selhání po
akutním infarktu myokardu (studie EPHESUS). EPHESUS byla dvojitě zaslepená, placebem
kontrolovaná studie trvající 3 roky a zahrnující 6632 pacientů s akutním infarktem myokardu (IM),
dysfunkcí levé komory (která byla stanovena pomocí měření ejekční frakce levé komory [LVEF]
40%) a s klinickými známkami srdečního selhání. V průběhu 3-14 dnů (průměrně 7 dnů) po prodělání
akutního IM dostávali pacienti eplerenon nebo placebo, jako doplněk standardní terapie, a to
v počáteční dávce 25 mg jednou denně. Tato dávka byla titrována po dobu 4 týdnů do cílové dávky 50
mg jednou denně, pokud hladiny plazmatického draslíku dosahovaly hodnot < 5,0 mmol/l. V průběhu
léčby dostávali pacienti standardní léčbu včetně acetylsalicylové kyseliny (92%), ACE inhibitorů
(90%), ß-blokátorů (83%), nitrátů (72%), kličkových diuretik (66%) nebo inhibitorů HMG CoA
reduktázy (60%).
Ve studii EPHESUS byly dva primární cílové hodnocené parametry (endpointy): celková mortalita a
kombinace úmrtí na kardiovaskulární (KV) onemocnění nebo hospitalizace z kardiovaskulárních
příčin; 14,4 % pacientů užívajících eplerenon a 16,7 % pacientů užívajících placebo zemřelo, zatímco
26,7 % pacientů užívajících eplerenon a 30,0 % pacientů užívajících placebo zemřelo nebo bylo
hospitalizováno z KV příčin. Podle studie EPHESUS snižoval tedy eplerenon celkovou mortalitu o 15
% (RR 0,85; 95% CI, 0,75-0,96; p= 0,008) ve srovnání s placebem, a to primárním snížením KV
mortality. Riziko KV smrti nebo KV hospitalizace bylo s eplerenonem sníženo o 13 % (RR 0,87; 95%
CI, 0,79-0,95; p=0,002). Absolutní snížení rizika celkové mortality a KV smrti/hospitalizace činilo 2,3
% resp. 3,3 %. Klinická účinnost byla prokázána primárně při zahájení léčby u lidí < 75 let věku.
Přínos léčby u pacientů ve věku nad 75 let nebyl zjevný. Funkční klasifikace NYHA se zlepšila nebo
zůstala stejná u statisticky významně většího počtu lidí užívajících eplerenon oproti pacientům
užívajícím placebo. Incidence hyperkalémie byla 3,4 % ve skupině s eplerenonem oproti 2,0 % ve skupině s placebem (p < 0,001). Incidence hypokalémie byla 0,5 % ve skupině s eplerenonem oproti
1,5 % ve skupině s placebem (p < 0,001).
V průběhu farmakokinetických studií byly hodnoceny elektrokardiografické změny u 147 zdravých
jedinců a byly zaznamenány nejednoznačné účinky eplerenonu na srdeční frekvenci, šíři QRS, PR
nebo QT interval.
(cs)
|