salt:hasText
| - Pro escitalopram nebyla provedena žádná kompletní běžná baterie předklinických studií, protože překlenovací toxikokinetické a toxikologické studie escitalopramu a citalopramu na potkanech vykazovaly podobný profil. Z tohoto důvodu lze všechny informace o citalopramu extrapolovat i na escitalopram.
V rámci komparativních toxikologických studií na potkanech způsoboval escitalopram i citalopram po léčbě o délce několika týdnů a při podávání dávek, které způsobovaly obecnou toxicitu, srdeční toxicitu zahrnující městnavé srdeční selhání. Kardiotoxicita podle všeho korelovala s maximálními plazmatickými koncentracemi a nikoliv se systémovou expozicí (AUC). Maximální plazmatické koncentrace, které nevykazovaly žádný účinek, přesahovaly (osminásobně) dávky používané v klinickém prostředí, zatímco hodnota AUC byla v případě escitalopramu pouze troj- až čtyřnásobně vyšší než expozice, které se dosahuje při klinickém použití. V případě citalopramu byly hodnoty AUC S-enantiomeru šesti- až sedminásobně vyšší než expozice, které se dosahuje při klinickém použití. Tato zjištění pravděpodobně souvisejí se zesíleným vlivem na biogenní aminy, tj. sekundárně vedle primárního farmakologického účinku dochází k hemodynamickým účinkům (snížení průtoku koronárními tepnami) a k ischemii. Přesný mechanismus kardiotoxicity u potkanů není ovšem jasný. Klinické zkušenosti s citalopramem a zkušenosti z klinických hodnocení escitalopramu neukazují na to, že by u těchto zjištění existovala klinická korelace.
Po dlouhodobější léčbě escitalopramem a citalopramem byl u potkanů v některých tkáních pozorován zvýšený obsah fosfolipidů, např. v plicích, nadvarlatech a v játrech. Nálezy na nadvarlatech a játrech byly pozorovány při hodnotách expozice srovnatelných jako u člověka. Tento účinek je po vysazení léčby reverzibilní. Hromadění fosfolipidů (fosfolipidóza) u zvířat bylo pozorováno v souvislosti s řadou kationtových amfifilních látek. Není známo, zda je tento jev nějakým způsobem významný pro člověka.
V rámci studie vývojové toxicity u potkanů byly pozorovány embryotoxické účinky (snížená hmotnost plodu a reversibilní zpoždění osifikace) při expozicích, které přesahují expozici dosahovanou při klinickém použití, ve výši AUC. Nebyla pozorována žádná zvýšená četnost malformací. V rámci pre- a postnatálních studií byla zjištěna zkrácená doba přežití během laktace, a to při hodnotách expozice, které přesahovaly expozici dosahovanou při klinickém použití, ve výši AUC.
(cs)
|