| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina : jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX08
Mechanismus účinku
Risperidon je selektivní monoaminergní antagonista s jedinečnými vlastnostmi. Má vysokou afinitu k serotoninergním 5-HT2 receptorům a dopaminergním D2 receptorům. Risperidon se váže také na alfa1-adrenergní receptory a s nižší afinitou na histaminergní H1 receptory a na alfa2-adrenergní receptory. Risperidon nemá afinitu k cholinergním receptorům. Ačkoli je risperidon silným D2 antagonistou, což je vlastnost, jíž se přisuzuje zlepšení pozitivních příznaků schizofrenie, navozuje menší útlum motorické aktivity a méně vyvolává katalepsii než klasická antipsychotika. Vyvážený centrální antagonismus serotoninu a dopaminu může snižovat náchylnost k nežádoucím extrapyramidovým účinkům a současně rozšiřovat terapeutickou účinnost na negativní a afektivní příznaky schizofrenie.
Farmakodynamické účinky
Schizofrenie
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě schizofrenie byla potvrzena ve čtyřech studiích, trvajících 4 až 8 týdnů, do nichž bylo zahrnuto více než 2 500 pacientů, kteří splňovali kritéria pro schizofrenii podle DSM-IV. V šestitýdenní placebem kontrolované studii, která zahrnovala titraci risperidonu v dávkách až do 10 mg/den podávaných rozděleně dvakrát denně, byl risperidon účinnější než placebo při hodnocení podle celkového skóre stupnice Brief Psychiatric Rating Scale (BPRS). V osmitýdenní placebem kontrolované studii, zahrnující 4 fixní dávkování risperidonu (2, 6, 10 a 16 mg/den, rozděleně dvakrát denně), byly všechny čtyři dávkové skupiny risperidonu lepší než placebo při hodnocení podle celkového skóre stupnice Positive and Negative Syndrome Scale (PANSS). V osmitýdenní studii porovnávající pět fixních dávkování risperidonu (1, 4, 8, 12 a 16 mg/den, rozděleně dvakrát denně), byly dávkové skupiny risperidonu 4, 8, a 16 mg/den lepší než dávková skupina risperidonu 1 mg/den při hodnocení podle celkového skóre stupnice PANSS. Ve čtyřtýdenní placebem kontrolované studii, zahrnující dvě fixní dávkování risperidonu (4 a 8 mg/den, jednou denně), byly obě dávkové skupiny risperidonu lepší než placebo v několika kritériích PANSS, včetně celkového skóre PANSS a hodnocení odpovědi (> 20% snížení celkového skóre PANSS). V dlouhodobé studii byli dospělí ambulantní pacienti, převážně splňující kritéria pro schizofrenii podle DSM-IV a klinicky stabilní po dobu nejméně 4 týdnů při léčbě antipsychotikem, randomizováni k léčbě risperidonem v dávkách 2 až 8 mg/den, nebo haloperidolem, na dobu 1 až 2 roků za účelem sledování relapsů. V průběhu tohoto období byla doba do relapsu u pacientů léčených risperidonem významně delší než u pacientů léčených haloperidolem.
Manické epizody při bipolární poruše
Účinnost monoterapie risperidonem v akutní léčbě manických epizod spojených s bipolární poruchou I byla prokázána ve třech dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích s monoterapií u přibližně 820 pacientů, kteří trpěli bipolární poruchou I podle kritérií DSM-IV. V těchto třech studiích bylo prokázáno, že risperidon v dávkách 1 až 6 mg/den (úvodní dávkování bylo ve dvou studiích 3 mg, v jedné studii 2 mg) byl významně lepší než placebo v předem specifikovaném primárním kritériu, tj. změně celkového skóre stupnice Young Mania Rating Scale (YMRS) ve 3. týdnu oproti výchozí hodnotě. Sekundární kritéria účinnosti obecně odpovídala primárnímu kritériu. Procento pacientů s poklesem celkového skóre YMRS ve 3. týdnu oproti výchozí hodnotě o ≥ 50 % bylo u risperidonu významně vyšší než u placeba. Jedna z těchto tří studií zahrnovala rameno s haloperidolem a devítitýdenní dvojitě zaslepenou udržovací fází. Účinnost byla zachována po celé devítitýdenní období udržovací léčby. Změna celkového skóre YMRS se stále zlepšovala a ve 12. týdnu byla u risperidonu srovnatelná jako u haloperidolu.
Účinnost risperidonu přidaného ke stabilizátorům nálady při léčbě akutní mánie byla prokázána v jedné ze dvou třítýdenních, dvojitě zaslepených studií u přibližně 300 pacientů, kteří splňovali kritéria DSM-IV pro bipolární poruchu I. V jedné třítýdenní studii byl risperidon v dávkách 1 až 6 mg/den (úvodní dávka 2 mg/den) jako přídavek k lithiu nebo valproátu lepší než samotné lithium nebo samotný valproát v předem specifikovaném primárním kritériu, tj. změně celkového skóre stupnice YMRS ve 3. týdnu oproti výchozí hodnotě. Ve druhé třítýdenní studii risperidon přidaný v dávkách 1 až 6 mg/den (úvodní dávka 2 mg/den) k lithiu, valproátu nebo karbamazepinu nebyl lepší než samotné lithium, samotný valproát nebo samotný karbamazepin ve snížení celkového skóre YMRS. Možným vysvětlením selhání této studie je karbamazepinem navozená indukce clearance risperidonu a 9-hydroxyrisperidonu, vedoucí k subterapeutickým hladinám risperidonu a 9-hydroxyrisperidonu. Když byla v post hoc analýze vyloučena skupina pacientů, kteří užívali karbamazepin, byl ve snížení celkového skóre YMRS risperidon kombinovaný s lithiem nebo valproátem lepší než lithium nebo valproát bez risperidonu.
Přetrvávající agrese při demenci
Účinnost risperidonu v léčbě behaviorálních a psychologických příznaků deprese (Behavioural and Psychological Symptoms of Dementia = BPSD), které zahrnují poruchy chování, jako je agresivita, agitovanost, psychóza, poruchy aktivity a afektivity, byla prokázána ve třech dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích u 1 150 starších pacientů se středně závažnou až závažnou demencí. Jedna studie byla s fixními dávkami risperidonu 0,5, 1 a 2 mg/den. Dvě studie byly s flexibilním dávkováním, v rozmezí v jedné studii od 0,5 do 4 mg/den a ve druhé studii od 0,5 do 2 mg/den. Risperidon vykázal statisticky významnou a klinicky důležitou účinnost v léčbě agrese a méně konzistentně v léčbě agitovanosti a psychózy u starších pacientů s demencí [měřeno pomocí Behavioural Pathology in Alzheimer’s Disease Rating Scale (BEHAVE-AD) a Cohen Mansfield Agitation Inventory (CMAI)]. Léčebný účinek risperidonu nebyl závislý na skóre Mini-Mental State Examination (MMSE) (a tedy na závažnosti demence), na sedativních vlastnostech risperidonu, na
přítomnosti či absenci psychózy, ani na typu demence (Alzheimerova, vaskulární nebo smíšená) (viz též bod 4.4).
Porucha chování
Účinnost risperidonu v krátkodobé léčbě disruptivních poruch chování byla prokázána ve dvou dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích u přibližně 240 pacientů ve věku od 5 do 12 roků s diagnózou disruptivních poruch chování (disruptive behaviour disorders; DBD) podle DSM-IV a hraničními intelektuálními funkcemi nebo mírnou až středně závažnou mentální retardací/poruchou učení. V těchto dvou studiích byl risperidon v dávkách 0,02 až 0,06 mg/kg/den významně účinnější než placebo v předem specifikovaném primárním kritériu, tj. změně v podstupnici Conduct Problem formuláře Nisonger-Child Behaviour Rating Form (N-CBRF) v 6. týdnu oproti výchozí hodnotě.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)