| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: blokátory kalciového kanálu, selektivní blokátory kalciového kanálu s hlavním vlivem na cévy.
Kód ATC: C08CA01
Amlodipin je inhibitor přenosu kalciových iontů ze skupiny dihydropyridinu (blokátor pomalých kalciových kanálů nebo antagonista kalciových iontů) a inhibuje tak membránový transportu kalciových iontů do srdce a hladkého svalstva cévních stěn.
Mechanizmus antihypertenzivního účinku amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanizmus, kterým amlodipin vyvolává ústup anginózních bolestí, nebyl dosud zcela popsán; je však známo, že amlodipin omezuje celkovou ischemickou zátěž srdečního svalu dvěma mechanizmy:
1.) Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly, a tak snižuje celkový periferní odpor („afterload“), proti němuž musí srdce krev pumpovat. Srdeční frekvence zůstává stabilní, toto snížení vede k tomu, že se srdce méně namáhá a snižuje se spotřeba energie a požadavek srdečního svalu na množství kyslíku.
2.) Mechanizmus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně i rozšíření hlavních koronárních artérií a koronárních arteriol, a to jak v normální oblasti, tak v oblasti ischemické. Toto rozšíření u pacientů s koronárními spazmy (Prinzmetalova nebo variantní angina pectoris) zvyšuje přívod kyslíku do srdečního svalu.
U pacientů s hypertenzí, při podávání amlodipinu jedenkrát denně došlo ke klinicky signifikantnímu snížení krevního tlaku v průběhu 24 hodin, a to jak v leže tak ve stoje. Díky pomalému nástupu účinku, nedochází při podávání amlodipinu k akutní hypotenzi.
U pacientů s aginou pectoris, se při podávání amlodipinu jedenkrát denně prodlužuje období tolerance tělesné zátěže a zpomaluje nástup anginózní bolesti a čas na 1 mm depresi segmentu ST na EKG, snižuje jak frekvenci výskytu záchvatů anginy, tak spotřebu nitroglycerinu.
Po podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky nebo změny plazmatických koncentrací lipidů a použití amlodipinu je tak možné u pacientů s astmatem, diabetem a dnou.
Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v preventivních klinických studiích u pacientů s koronárním arteriálním onemocněním, byla zhodnocena v multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii (CAMELOT) na 1997 pacientech. Kromě standardního podávání statinů, beta-blokátorů, diuretik a aspirinu, bylo těchto 663 pacientů léčeno 5 – 10 mg amlodipinu, 673 pacientů bylo léčeno 10 - 20 mg enalaprilu, a 655 pacientů bylo léčeno placebem, po dobu dvou let. Klíčové výsledky účinnosti jsou popsány v tabulce 1. Výsledky ukazují, že léčba amlodipinem je spojena s méně častou hospitalizací pacientů z důvodu anginy a koronární revaskularizace u pacientů s ischemickou chorobou srdeční.
Tabulka1. Incidence signifikantních klinických výsledků studie CAMELOT
Výskyt kardiovaskulárních příhod v (%), Amlodipine / Placebo
Výsledky
Amlodipine
Placebo
Enalapril
míra rizika (95% IS)
P-hodnota
Primární cíl kardiovaskulární příhody
110 (16,6)
151 (23,1)
136 (20,2)
0,69 (0,54-0,88)
0,003
Jednotlivé komponenty
koronární revaskularizace
78 (11,8)
103 (15,7)
95 (14,1)
0,73 (0,54-0,98)
0,03
hospitalizace
z důvodů anginy
51 (7,7)
84 (12,8)
86 (12,8)
0,58 (0,41-0,82)
0,002
nefatální infarkt myokardu
14 (2,1)
19 (2,9)
11 (1,6)
0,73 (0,37-1,46)
0,37
mrtvice nebo tranzitorní ischemická ataka
6 (0,9)
12 (1,8)
8 (1,2)
0,50 (0,19-1,32)
0,15
kardiovaskulární úmrtí
5 (0,8)
2 (0,3)
5 (0,7)
2,46 (0,48-12,7)
0,27
hospitalizace z důvodu MSS
3 (0,5)
5 (0,8)
4 (0,6)
0,59 (0,14-2,47)
0,46
resuscitována srdeční zástava
0
4 (0,6)
1 (0,1)
NA
0,04
nové onemocnění periferních cév
5 (0,8)
2 (0,3)
8 (1,2)
2,6 (0,50-13,4)
0,24
Zkratky: MSS-městnavé srdeční selhání, IS-interval spolehlivosti, TIA-trazitorní ischemická ataka.
Užití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie založené na kontrolovaných klinických studiích, v nichž byli pacienti se srdečním selháním NYHA tříd II až IV podrobeni zátěžové zkoušce, ukázaly, že amlodipin nevede ke zhoršení klinického stavu posuzovaného pomocí tolerance tělesné zátěže, zhoršení ejekční frakce levé komory a klinických symptomů.
Ze studie kontrolované placebem (PRAISE) vyplývá, že podání amlodipinu při chronickém selhávání srdce NYHA tříd III až IV léčených digoxinem, diuretiky a ACE inhibitory nezvyšuje riziko úmrtí ani riziko kombinace morbidity a mortality.
V následující, dlouhodobé, placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem přípravekm Agen u nemocných se srdečním selháním NYHA tříd III a IV bez klinických příznaků, nebo bez objektivního nálezu svědčícího pro probíhající ischemickou chorobu, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu nebo diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou nebo kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné skupině nemocných bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem plicního edému, přestože nebyl zjištěn žádný signifikantní rozdíl ve výskytu zhoršení srdečního selhání ve srovnání s placebem.
Užívání jako prevence infarktu myokardu
Randomizovaná dvojitě zaslepená studie morbidity a mortality (ALLHAT), byla navržena pro srovnání novějších lékových terapií: amlodipinu v dávce 2,5 – 10mg/d (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinoprilen v dávce 10 – 40 mg/d (ACE inhibitor) jako lékem první volby, s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,5 – 25 mg/d u pacientů s mírnou až středně těžkou hypertenzí.
Celkem 33 357 hypertenzních pacientů ve věku 55 let nebo starších, bylo randomizováno a sledováno po průměrnou dobu 4,9 let. Pacienti měli nejméně jeden přidružený rizikový faktor ischemické choroby srdeční a to včetně: předchozího infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice (> 6 měsíců před zařazením do studie) nebo zjištěné jiné aterosklerotické onemocnění (celkově 51,5 %), diabetes typu 2 (36,1 %), hladina cholesterolu HDL-C < 35 mg/dL (11,6 %), elektrokardiogramem nebo echokardiografem diagnostikována hypertrofie levé komory srdeční (20,9 %), kouření v době studie (21.9%).
Primárním cílem byla směsice fatální ICHS nebo nefatálního infarktu myokardu. V primárním cílovém parametru nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi terapií založenou na amlodipinu a terapií založenou na chlortalidonu: RR 0,98, 95% CI (0,90 – 1,07) p=0,65. Mezi sekundárními ukazately, incidence srdečního selhání (součást kombinovaného kardiovaskulárního cílového parametru) byla signifikantně vyšší ve skupině amlodipinu než ve skupině chlortalidonu (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95 % CI [1,25 – 1,52] p<0,001). Avšak v mortalitě z jakékoliv příčiny, nebyl žádnádný signifikantní rozdíl mezi terapií založenou na amlodipinu a terapií založenou na chlortalidonu. RR 0,96, 95 % CI [0,89 – 1,02] p=0,20.
Užívání u dětí (ve věku od 6 let)
Studie, která zahrnovala 268 dětí ve věku 6-17 let většinou se sekundární hypertenzí, byla porovnávána dávka 2,5 mg a 5 mg amlodipinu s placebem, prokázala, že obě dávky významně snižují systolický tlak krve v porovnání s placebem. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný. Dlouhodobé účinky amlodipinu na růst, pubertu a celkový vývoj, nebyly studovány. Dlouhodobá účinnost terapie amlodipinem k redukci kardiovaskulárních chorob v dětství a mortality v dospívání, také nebyly dosud stanoveny.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)