| salt:hasText
| - Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Účinky esomeprazolu na farmakokinetiku jiných léčivých přípravků
Léčivé přípravky s pH-dependentní absorpcí
Snížená kyselost žaludku během léčby esomeprazolem může zesílit nebo omezit absorpci léčivých přípravků, jejichž mechanismus absorpce je ovlivněn kyselostí prostředí. Stejně jako u jiných inhibitorů sekrece kyselin nebo antacid, i během léčby esomeprazolem může klesnout absorpce ketokonazolu a itrakonazolu a stoupnout absorpce digoxinu. Současné podávání omeprazolu (20 mg denně) s digoxinem u zdravých osob zvýšilo biologickou dostupnost digoxinu o 10 % (a až o 30 % u dvou z deseti pacientů). Vzácně byly hlášeny případy toxicity digoxinu. Při podávání vysokých dávek esomeprazolu seniorům je však nutná zvýšená opatrnost. V takovém případě je třeba sledování pacienta při léčbě digoxinem se zvýšenou pozorností.
Omeprazol podle zpráv interaguje s některými inhibitory proteáz. Klinický význam a mechanismus těchto interakcí nejsou vždy známy. Zvýšené pH v žaludku při léčbě omeprazolem může změnit absorpci inhibitorů proteáz. Jiným možným mechanismem interakce je inhibice cytochromu CYP2C19. Při podávání atazanaviru a nelfinaviru s omeprazolem došlo ke snížení jejich sérové hladiny. Současné podávání se nedoporučuje. Současné podávání omeprazolu (40 mg jednou denně) s atazanavirem (300 mg) či ritonavirem (100 mg) zdravým dobrovolníkům způsobilo podstatné snížení expozice atazanaviru (pokles AUC, Cmax a Cmin přibližně o 75 %). Zvýšení dávky atazanaviru na 400 mg nestačilo ke kompenzaci omezení způsobeného omeprazolem. Současné podávání omeprazolu (20 mg denně) a buď atazanaviru (400 mg), nebo ritonaviru (100 mg) zdravým dobrovolníkům mělo za následek pokles expozice atazanaviru přibližně o 30 % oproti podávání atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg denně bez omeprazolu. Současné podávání omeprazolu (40 mg denně) snížilo střední hodnoty AUC, Cmax a Cmin u nelfinaviru o 36–39 % a o 75‑92 % u jeho farmakologicky aktivního metabolitu M8. U saquinaviru (při současném podávání s ritonavirem) bylo při podávání s omeprazolem (40 mg denně) hlášeno zvýšení sérové hladiny o 80‑100 %. Léčba omeprazolem 20 mg denně neměla vliv na hladinu darunaviru (podávaného s ritonavirem) a amprenaviru (podávaného s ritonavirem). Léčba esomeprazolem 20 mg denně neměla vliv na hladinu amprenaviru (podávaného s ritonavirem nebo bez něj). Léčba omeprazolem 40 mg denně neměla vliv na hladinu lopinaviru (podávaného s ritonavirem). Vzhledem k podobnosti farmakodynamických účinků a farmakokinetických vlastností omeprazolu a esomeprazolu se nedoporučuje podávání esomeprazolu s atazanavirem a podávání s nelfinavirem je kontraindikováno.
Léčivé přípravky metabolizované cytochromem CYP2C19
Esomeprazol inhibuje cytochrom CYP2C19, který tuto látku nejvíce metabolizuje. Pokud je tedy esomeprazol podáván v kombinaci s přípravky metabolizovanými cytochromem CYP2C19, například diazepamem, citalopramem, imipraminem, klomipraminem, fenytoinem atd., plazmatická koncentrace těchto léčiv se může zvýšit, takže je vhodné snížení podávané dávky. Zvláště při předepisování esomeprazolu k užívání podle potřeby pacienta je třeba tuto skutečnost brát v úvahu. Podávání 30 mg esomeprazolu mělo za následek 45% pokles clearance diazepamu, který je substrátem pro cytochrom CYP2C19. Podávání 40 mg esomeprazolu mělo za následek 13% nárůst minimálních plazmatických hladin fenytoinu u epileptiků. Při zahájení či ukončení léčby esomeprazolem proto v těchto případech doporučujeme monitorovat plazmatické koncentrace fenytoinu. Omeprazol (40 mg jednou denně) zvýšil hodnoty Cmax vorikonazolu (substrát cytochromu CYP2C19) o 15 % a jeho AUCτ o 41 %.
Při podávání 40 mg esomeprazolu pacientům léčeným warfarinem v klinické studii byly časy koagulace v přijatelném rozmezí. Po uvedení přípravku na trh však bylo při současném podávání hlášeno několik izolovaných případů klinicky významného nárůstu INR. Monitoraci doporučujeme při zahájení a ukončení léčby esomeprazolem během podávání warfarinu nebo jiných kumarinových derivátů.
U zdravých dobrovolníků mělo současné podávání 40 mg esomeprazolu za následek 32% nárůst plochy pod křivkou plazmatické koncentrace v závislosti na čase (AUC) a 31% prodloužení poločasu eliminace (t1/2), nikoli však významný nárůst maximálních plazmatických hodnot cisapridu. Mírně prodloužený interval QTc zjištěný po podávání samotného cisapridu se při komedikaci s esomeprazolem dále neprodlužoval (viz také bod 4.4).
U esomeprazolu nebyly zjištěny klinicky významné účinky na farmakokinetiku amoxicilinu a chinidinu.
Krátkodobé studie ověřující současné podávání esomeprazolu a buď naproxenu, nebo rofecoxibu nezjistily klinicky relevantní farmakokinetické interakce.
Ve zkřížené klinické studii byl clopidogrel (300 mg navozovací dávka, poté 75 mg/den) samotný a s omeprazolem (80 mg, užívaný současně s clopidogrelem) podáván po 5 dní. Expozice aktivnímu metabolitu clopidogrelu byla při současném podání omeprazolu snížena o 46 % (1. den) a 42 % (5. den). Průměrná inhibice agregace trombocytů (IPA) při současném podání omeprazolu poklesla o 47 % (24 hod.) a 30 % (5. den). V další studii bylo prokázáno, že podávání clopidogrelu v jiný čas než omeprazolu nezabrání interakci a tedy patrně inhibičnímu vlivu omeprazolu na cytochrom CYP2C19. V popisných a klinických studiích byly hlášeny nekonzistentní údaje o klinických důsledcích těchto farmakokinetických a farmakodynamických interakcí při těžkých kardiovaskulárních příhodách.
Účinky jiných léčivých přípravků na farmakokinetiku esomeprazolu
Esomeprazol je metabolizován cytochromy CYP2C19 a CYP3A4. Současné podávání esomeprazolu a inhibitoru CYP3A4 (klaritromycin, 500 mg dvakrát denně), měl za následek zdvojnásobení expozice (AUC) esomeprazolu. Současné podávání esomeprazolu a inhibitoru cytochromů CYP2C19 a CYP 3A4 může mít za následek více než dvojnásobnou expozici esomeprazolu. Vorikonazol (inhibitor cytochromů CYP2C19 a CYP3A4) zvýšil AUCτ omeprazolu o 280 %. V žádné z těchto situací obvykle není nutná úprava dávky esomeprazolu. Úpravu dávky však zvažte u pacientů s těžkou jaterní nedostatečností a na dlouhodobé léčbě.
Induktory cytochromu CYP2C19 nebo CYP3A4 (například rifampicin a třezalka tečkovaná) mohou urychlit metabolizaci esomeprazolu a tím způsobit snížení jeho sérové hladiny.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)