| salt:hasText
| - Pokud není uvedeno jinak, vztahuje se následující diskuse na celkovou bezpečnostní databázi 812 pacientů se solidními tumory, léčenými v klinických studiích s paklitaxelem v monoterapii. Vzhledem k tomu, že populace s KS je velmi specifická, je na konci této části připojena samostatná kapitola vycházející z klinické studie u 107 pacientů.
Pokud není uvedeno jinak, jsou frekvence a stupeň závažnosti nežádoucích účinků celkově podobné u pacientů s karcinomem vaječníků, prsu a nemalobuněčným karcinomem plic, užívajících paklitaxel. Žádné z hlášených toxických účinků nebyly specificky ovlivněny věkem.
Nejčastějším významným nežádoucím účinkem byla suprese kostní dřeně . Závažná neutropenie (< 500 buněk/mm3) se vyskytla u 28% pacientů, ale nebyla spojená s epizodami febrilií. Pouze u 1% pacientů se projevila závažná neutropenie po dobu ≥ 7 dnů. Trombocytopenie byla hlášena u 11% pacientů. Tři procenta pacientů měla nejnižší hladinu počtu destiček < 50 000/mm3 nejméně jednou během studie. Anémie byla zjištěna u 64% pacientů, ale byla závažná (Hb < 5 mmol/l) pouze u 6% pacientů. Výskyt a závažnost anémie jsou spojeny s výchozím stavem hemoglobinu.
Neurotoxicita , zejména periferní neuropatie , se vyskytovala častěji a byla závažnější po 3-hodinové infuzi 175 mg/m2 (neurotoxicita u 85%, závažná u 15%) než po 24-hodinové infuzi 135 mg/ m2 (periferní neuropatie u 25%, závažná u 3%), jestliže byl paklitaxel kombinován s cisplatinou. U pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic a u pacientů s karcinomem vaječníků léčených paklitaxelem podávaným po dobu 3 hodin a poté cisplatinou se zjistil zvýšený výskyt závažné neurotoxicity. Periferní neuropatie může vzniknout po prvním léčebném cyklu a může se zhoršit se zvýšenou expozicí paklitaxelu. Periferní neuropatie byla v několika případech důvodem k zastavení léčby paklitaxelem. Smyslové příznaky se obvykle zlepšily nebo zcela zmizely během několika měsíců po ukončení léčby paklitaxelem. Preexistující neuropatie, vzniklé následkem předchozí léčby, nejsou kontraindikací terapie s paklitaxelem.
Artralgie či myalgie se vyskytly u 60% pacientů a byly závažné u 13% pacientů.
Prokazatelně hypersenzitivní, potenciálně fatální reakce (definovaná jako hypotenze vyžadující léčbu, angioedém, dýchací potíže vyžadující bronchodilatační terapii, nebo generalizovaná kopřivka) se vyskytla u dvou pacientů (< 1%). Celkem 34% pacientů (17% všech léčebných cyklů) mělo lehčí hypersenzitivní reakce. Tyto lehčí reakce se projevily zejména zčervenáním a vyrážkami, které nevyžadovaly léčebný zásah ani nebránily pokračování léčby paklitaxelem.
Reakce v místě vpichu při nitrožilním podání mohou způsobit lokalizovaný edém, bolestivost, zčervenání kůže a induraci; extravazát může také způsobit celulitidu. Bylo hlášeno olupování a/nebo šupinatění kůže, občas ve vztahu k extravazaci. Může se objevit také změna zbarvení kůže. V ojedinělých případech byl hlášen opakovaný výskyt kožních reakcí v místě předchozí extravazace po podání paklitaxelu na jiné místo. V současné době známa žádná specifická léčba reakcí na extravazaci.
V některých případech se začátek reakce v místě vpichu objevil buď během prodloužené infuze nebo byl opožděn o týden až 10 dnů.
V níže uvedené tabulce je seznam nežádoucích účinků různé závažnosti, vzniklých v souvislosti s podáním paklitaxelu v monoterapii, podávaného formou tříhodinové infuze u pacientů s metastázami (812 pacientů léčených v klinických studiích) a hlášených během sledování bezpečnosti* paklitaxelu po jeho uvedení na trh.
Frekvence nežádoucích účinků, uvedených níže, je definována podle následující konvence:
Velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100, <1/10); méně časté (≥ 1/1000, <1/100); vzácné (≥ 1/10000, < 1/1000); velmi vzácné (< 1/10000). V každé skupině frekvence jsou nežádoucí účinky řazeny podle klesající závažnosti.
Infekce a infestace:
Velmi časté: Infekce (zejména močových cest a horních cest dýchacích) s dokumentovanými smrtelnými případy
Méně časté: Septický šok
Vzácné*: Sepse, peritonitida, pneumonie
Poruchy krve a lymfatického systému:
Velmi časté: Myelosuprese, neutropenie, anémie, trombocytopenie, leukopenie, krvácení
Vzácné*: febrilní neutropenie
Velmi vzácné*:Akutní myeloidní leukémie, myelodysplastický syndrom
Poruchy imunitního systému:
Velmi časté: Lehčí hypersenzitivní reakce (hlavně zčervenání a vyrážka)
Méně časté: závažné hypersenzitivní reakce vyžadující léčbu (např. hypotenze, angioedém, respirační distres, generalizovaná kopřivka, třesavka, bolest v zádech, bolest na hrudi, tachykardie, bolest břicha, bolest končetin, pocení a hypertenze)
Vzácné*: Anafylaktické reakce
Velmi vzácné*: Anafylaktický šok
Poruchy metabolismu a výživy:
Velmi vzácné*: Anorexie
Není známo*: syndrom nádorového rozpadu
Psychiatrické poruchy:
Velmi vzácné*: stav zmatenosti
Poruchy nervového systému:
Velmi časté: Neurotoxicita (zejména periferní neuropatie)
Vzácné*: Motorická neuropatie (s následným lehčím distálním oslabením)
Velmi vzácné*: Záchvaty grand mal, autonomní neuropatie (s následným paralytickým ileem a ortostatickou hypotenzí), encefalopatie, , křeče, závratě, ataxie, bolesti hlavy
Poruchy oka:
Velmi vzácné*: Poruchy optického nervu a/nebo vizuální poruchy (scintilující skotom), zejména u pacientů, kteří dostali dávky vyšší než doporučené
Není známo*: makulární edém, fotopsie, zákal na sklivci
Poruchy ucha a labyrintu:
Velmi vzácné*: Ztráta sluchu, ototoxicita, tinitus, závratě
Srdeční poruchy:
Časté: Bradykardie
Méně časté: Infarkt myokardu, AV blok a synkopa, kardiomyopatie, asymptomatická ventrikulární tachykardie, tachykardie s bigeminií
Vzácné: srdeční selhání
Velmi vzácné*: Fibrilace síní, supraventrikulární tachykardie
Cévní poruchy:
Velmi časté: Hypotenze
Méně časté: Trombóza, hypertenze, tromboflebitida
Velmi vzácné*: Šok
Není známo*: flebitida
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:
Vzácné*: Selhání dýchání, plicní embolie, fibróza plic, intersticiální pneumonie, dušnost, pleurální výpotek,
Velmi vzácné*: Kašel
Gastrointestinální poruchy:
Velmi časté: Průjem, zvracení, nevolnost, záněty sliznice
Vzácné: Střevní obstrukce, perforace střev, ischemická kolitida, pankreatitida
Velmi vzácné*: Mezenterická trombóza, pseudomembranózní kolitida, neutropenická kolitida, ascites, ezofagitida, zácpa
Poruchy jater a žlučových cest:
Velmi vzácné*: Jaterní nekróza, jaterní encefalopatie (obojí s hlášenými smrtelnými případy)
Poruchy kůže a podkožní tkáně:
Velmi časté: Alopecie
Časté: Přechodné a mírné změny nehtů a kůže
Vzácné*: Svědění, vyrážka, erytém
Velmi vzácné*: Stevensův-Johnsonův syndrom, epidermální nekrolýza, multiformní erytém, exfoliativní dermatitida, kopřivka, onycholýza (léčení pacienti by na rukou a nohou měli používat ochranu před sluncem)
Není známo*: sklerodermie
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
Velmi časté: Artralgie, myalgie
Není známo*: systémový lupus erythematosus
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Časté: Reakce v místě vpichu (zahrnující lokální edém, bolestivost, erytém, induraci, extravazaci, která může případně vyústit v celulitidu, fibrózu nebo nekrózu kůže)
Vzácné*: Pyrexie, dehydratace, astenie, edém, malátnost
Vyšetření:
Časté: Závažné zvýšení AST, závažné zvýšení alkalické fosfatázy
Méně časté: Závažné zvýšení bilirubinu
Vzácné*: Zvýšení kreatininu v krvi
U pacientů s karcinomem prsu, kteří dostávali paklitaxel v adjuvantní léčbě po AC, byla častěji pozorována neurosenzorická toxicita, hypersenzitivní reakce, artralgie/myalgie, anémie, infekce, horečka, nauzea/zvracení a průjem, než u pacientů léčených pouze AC. Nicméně, jak je popsáno výše, frekvence výskytu těchto účinků byla konzistentní s použitím paklitaxelu v monoterapii.
Kombinovaná léčba
Následující diskuse se zabývá dvěma hlavními studiemi primární chemoterapie karcinomu vaječníků (paklitaxel + cisplatina: více než 1050 pacientů); dvěma studiemi ve fázi III, v byl léčen v primární léčbě metastazující karcinom prsu: jedna zkoumající kombinovanou léčbu s doxorubicinem (paklitaxel + doxorubicin: 267 pacientů), druhá zkoumající kombinaci s trastuzumabem (plánovaná analýza podskupiny paklitaxel + trastuzumab: 188 pacientů) a dvěma studiemi ve fázi III, v nichž byl léčen pokročilý nemalobuněčný karcinom plic (paklitaxel + cisplatina: více než 360 pacientů) (viz bod 5.1).
Při podání formou tříhodinové infuze během primární chemoterapie karcinomu vaječníků byly neurotoxicita, artralgie/myalgie a hypersenzitivita hlášeny častěji a jako vážnější u pacientů, kteří se léčili paklitaxelem a následně cisplatinou, než u pacientů, kteří byli léčeni cyklofosfamidem a následně cisplatinou. Ve srovnání s cyklofosfamidem s následnou cisplatinou se myelosuprese vyskytla méně často a byla méně závažná po podání paklitaxelu formou tříhodinové infuze, po níž byla podána cisplatina.
Při podání paklitaxelu (220 mg/m2) tříhodinovou infuzí následovanou po 24 hodinách infuzí doxorubicinu (50 mg/m2) byl v primární léčbě metastatického karcinomu prsu výskyt neutropenie, anémie, periferní neuropatie, artralgie/myalgie, slabosti, horečky a průjmu častější a průběh závažnější než při podání standardní FAC léčby (5-FU 500 mg/m2, doxorubicin 50 mg/m2, cyklofosfamid 500 mg/m2). Při léčbě paklitaxelem (220 mg/m2) a doxorubicinem (50 mg/m2) se méně často a s menší závažností vyskytla nauzea a zvracení než u standardního FAC režimu. K menší četnosti výskytu a menší závažnosti nauzey a zvracení mohlo přispět použití kortikosteroidů ve skupině pacientů léčených kombinací paklitaxel/doxorubicin.
Při podání paklitaxelu formou 3-hodinové infuze v kombinaci s trastuzumabem v primární léčbě pacientů s metastazujícím karcinomem prsu byly následující účinky (bez ohledu na souvislost s paklitaxelem či trastuzumabem) hlášeny častěji než při podání paklitaxelu v monoterapii: srdeční selhání (8% oproti 1%), infekce (46% oproti 27%), třesavka (42% oproti 4%), horečka (47% oproti 23%), kašel (42% oproti 22%), vyrážka (39% oproti 18%), artralgie (37% oproti 21%), tachykardie (12% oproti 4%), průjem (45% oproti 30%), hypertonie (11% oproti 3%), epistaxe (18% oproti 4%), akné (11% oproti 3%), herpes simplex (12% oproti 3%), náhodný úraz (13% oproti 3%), nespavost (25% oproti 13%), rinitida (22% oproti 5%), sinusitida (21% oproti 7%) a reakce v místě vpichu (7% oproti 1%). Některé z těchto rozdílů v četnosti mohou být způsobeny vyšším počtem a delší léčbou při použití kombinace paklitaxelu/trastuzumabu ve srovnání s paklitaxelem v monoterapii. Pro kombinaci paklitaxelu/trastuzumabu ve srovnání s paklitaxelem v monoterapii byly vážné příhody hlášeny v podobných poměrech.
Při podání doxorubicinu v kombinaci s paklitaxelem u metastatického karcinomu prsu byl pozorován výskyt abnormalit v srdeční kontraktilitě (≥ 20%ní snížení ejekční frakce levé komory) u 15% pacientů proti 10% při standardní FAC léčbě. Srdeční selhání bylo pozorováno v < 1% případů jak ve skupině léčené kombinací paklitaxel/doxorubicin, tak ve skupině léčené standardně FAC. Při podání trastuzumabu v kombinaci s paklitaxelem pacientům, kteří podstoupili předchozí léčbu antracykliny, byla hlášena zvýšená frekvence a zvýšená závažnost srdeční dysfunkce ve srovnání s pacienty, kteří se léčili paklitaxelem samotným (NYHA třída I/II 10% proti 0%; NYHA třída III/IV 2% oproti 1%) a vzácně byla spojena s úmrtím (viz Souhrn údajů o přípravku trastuzumab). Ve všech případech, kromě těchto vzácných výjimek, byla odezva pacientů na léčbu kladná.
Radiační pneumonitida byla hlášena u pacientů léčených současně radioterapií.
Kaposiho sarkom spojený s AIDS
Podle klinické studie zahrnující 107 pacientů byla kromě nežádoucích hematologických a hepatálních účinků (viz níže) frekvence a závažnost nežádoucích účinků celkem podobná u pacientů s KS a pacientů léčených paklitaxelem v monoterapii pro jiné solidní tumory.
Poruchy krve a lymfatického systému : Suprese kostní dřeně byla hlavní dávku limitující toxicitou. Neutropenie byla nejdůležitější hematologickou toxicitou. Během prvního léčebného cyklu se závažná neutropenie (< 500 buněk/mm3) vyskytla u 20% pacientů. Během celého léčebného období byla závažná neutropenie pozorována u 39% pacientů. Neutropenie byla přítomna > 7 dnů u 41% a po 30-35 dnech u 8% pacientů. U všech sledovaných pacientů byla vyřešena do 35 dnů. Výskyt neutropenie stupně 4 trvající ≥ 7 dnů byl 22%.
Febrilní neutropenie spojená s paklitaxelem byla hlášena u 14% pacientů a v 1,3% léčebných cyklů. V souvislosti s podáváním paklitaxelu se vyskytly 3 septické příhody (2,8%), které vedly k úmrtí.
Trombocytopenie byla zjištěna u 50% pacientů a u 9% pacientů byla závažná (< 50 000 buněk/mm3). Pouze u 14% pacientů došlo k poklesu počtu destiček pod 75 000 buněk/mm3, a to nejméně jednou během léčby. Krvácivé příhody spojené s paklitaxelem byly hlášeny u < 3% pacientů, ale tyto příhody byly lokalizované.
Anemie (Hb < 110 g/l) byla pozorována u 61% pacientů a u 10% byla závažná (Hb < 8 g/dl). Transfuze červených krvinek byla potřeba u 21% pacientů.
Poruchy jater a žlučových cest : Mezi pacienty (> 50% užívalo inhibitory proteázy) s normální výchozí funkcí jater mělo 28% zvýšenou hladinu bilirubinu, 43% zvýšenou hladinu alkalické fosfatázy a 44% vzestup AST. K závažnému zvýšení jednotlivých ukazatelů došlo v 1% případů.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)