V řadě in vitro a in vivo studiích genotoxicity nebyl nalezen žádný důkaz genotoxicity. �U laboratorních zvířat byly při klinicky relevantní úrovni expozice pozorovány následující rozdíly, které dosud ještě nebyly potvrzeny dlouhodobými klinickými studiemi:
U potkanů byla pozorována depozice pigmentu ve štítné žláze; u opic rodu cynomolgus byla pozorována hypertrofie folikulárních buněk štítné žlázy, snížení plasmatických hladin T3, snížení koncentrace hemoglobinu a pokles počtu červených a bílých krvinek; a u psů byla nalezena opacita čočky a katarakta. Tyto nálezy musí být zvažovány při úvaze o přínosu a možném riziku kventiapinu pro pacienty.
Výskyt adenokarcinomu prsní žlázy byl statisticky významně zvýšen u samiček potkanů při všech testovaných dávkách ve výši 0,3, 0,9 a 3,0 násobků maximální doporučené dávky u lidí v mg/m2. Měření séra v jednoroční studii toxicity odhalilo, že kvetiapin zvýšil střední hodnoty hladin prolaktinu v séru maximálně 32násobně u samečků a 13násobně u samiček potkanů. Nárůsty výskytu neoplasmat prsních žláz byly zjištěny u hlodavců po chronickém podávání jiných antipsychotik a jsou považovány za prolaktinem zprostředkované. Není známo, jak je tento zvýšený výskyt prolaktinem zprostředkovaných tumorů prsních žláz u potkanů závažný pro člověka.
(cs)