salt:hasText
| - Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Acyklovir: při podávání mykofenolát-mofetilu spolu s acyklovirem byly pozorovány vyšší plazmatické koncentrace acykloviru oproti podání jednotlivých látek samostatně. Změny farmakokinetiky MPAG (fenolový glukuronid MPA) byly minimální (zvýšení koncentrace MPAG o 8 %) a nejsou považovány za klinicky významné. Protože plazmatické koncentrace MPAG stoupají při renálním postižení stejně tak jako koncentrace acykloviru, mohou mykofenolá-moxetil, acyklovir nebo jejich prekursory, např. valacyklovir, soutěžit o tubulární sekreci, a tím navzájem ještě zvyšovat svoje koncentrace.
Antacida s hydroxidy hliníku a hořčíku: při podání spolu s antacidy byla absorpce mykofenolát-mofetilu snížena.
Cholestyramin: při jednorázovém podání mykofenolát-mofetilu v dávce 1,5 g normálním zdravým subjektům léčeným po 4 dny dávkou 4,0 g cholestyraminu třikrát denně, došlo k 40 % snížení AUC MPA (viz body 4.4 a 5.2). Při současném podávání obou látek je zapotřebí zvýšené opatrnosti vzhledem k možnému snížení účinnosti přípravku Mycophenolate mofetil.
Léčivé přípravky ovlivňující s enterohepatální oběh: při současném podávání s léčivými přípravky ovlivňujícími enterohepatální oběh je třeba zvýšené opatrnosti vzhledem k možnému snížení účinnosti přípravku Mycophenolate mofetil.
Cyklosporin A: farmakokinetika cyklosporinu A (CsA) není ovlivněna podáním mykofenolát-mofetilu. Naopak bylo zjištěno, že je-li souběžná léčba cyklosporinem ukončena, je nutno počítat se zvýšením AUC MPA asi o 30 %.
Gancyklovir: na základě výsledků studie s podáním jednotlivých doporučených dávek perorálního mykofenolátu a i.v. gancykloviru a na podkladě známého vlivu rená1ního poškození na farmakokinetiku přípravku Mycophenolate mofetil (viz bod 4.2) a gancykloviru lze předpokládat, že současné podání obou látek (které soutěží o mechanismus renální tubulární sekrece) povede ke zvýšení koncentrace MPAG a gancykloviru. Žádné podstatné ovlivnění farmakokinetiky MPA se nepředpokládá a není nutná žádná úprava dávek přípravku Mycophenolate mofetil. U pacientů s renálním postižením, kterým je současně podávána kombinace přípravku Mycophenolate mofetil a gancykloviru nebo jejich prekursorů např. valgancykloviru, by mělo být doporučené dávkování gancykloviru sledováno a pacienti by měli být pečlivě monitorováni.
Perorální kontraceptiva: při současném podávání s přípravkem Mycophenolate mofetil nebyla farmakokinetika a farmakodynamika perorálních kontraceptiv ovlivněna (viz bod 5.2).
Rifampicin: u pacientů, kteří neužívají současně cyklosporin, vedlo souběžné podávání přípravku Mycophenolate mofetil a rifampicinu ke snížení expozice MPA (AUC0-12 h) o 18 % až 70 %. Doporučuje se sledovat hladiny expozice MPA a adekvátně upravit dávku přípravku Mycophenolate mofetil, aby se při souběžném podávání rifampicinu udržela klinická účinnost.
Sirolimus: u pacientů po transplantaci ledvin vedlo souběžné podávání přípravku Mycophenolate mofetil a CsA ke snížení expozice MPA o 30 – 50 % ve srovnání s pacienty, kteří byli léčeni kombinací sirolimu a podobnými dávkami přípravku Mycophenolate mofetil (viz také bod 4.4).
Sevelamer: Při souběžném podávání přípravku Mycophenolate mofetil se sevelamerem bylo pozorováno snížení Cmax MPA o 30 % a snížení AUC0-12h o 25 %, a to bez jakýchkoli klinických důsledků (tj. rejekce štěpu). Nicméně se doporučuje, aby byl Mycophenolate mofetil podávána nejméně jednu hodinu před nebo tři hodiny po podání sevelameru za účelem minimalizace vlivu na absorpci MPA. Nejsou k dispozici údaje o použití přípravku Mycophenolate mofetil s jinými vazači než je sevelamer.
Trimethoprim/sulfamethoxazol: nebyl pozorován žádný vliv na biologickou dostupnost MPA.
Norfloxacin a metronidazol: u zdravých dobrovolníků nebyly pozorovány signifikantní interakce po souběžném podání přípravku Mycophenolate mofetil s norfloxacinem a metronidazolem odděleně. V kombinaci však norfloxacin a metronidazol snížily expozici MPA přibližně o 30 % po jedné dávce přípravku Mycophenolate mofetil.
Ciprofloxacin a amoxicilin s kyselinou klavulanovou: U pacientů po transplantaci ledvin bylo ve dnech těsně po zahájení léčby ciprofloxacinem nebo amoxicilinem s kyselinou klavulanovou zaznamenáno snížení nejnižší koncentrace (před podáním další dávky) MPA asi o 50 %. Tento účinek měl klesavou tendenci při pokračujícím používání antibiotik a vymizel do několika dnů po jejich vysazení. Změna v hladině před podáním dávky nemusí přesně odrážet změny v celkové expozici MPA. Proto obvykle není nutná změna dávky přípravku Mycophenolate mofetil, pokud se neprojevují klinické příznaky dysfunkce štěpu. Během této kombinace a krátce po antibiotické léčbě by však mělo být provádělno pečlivé klinické monitorování.
Takrolimus: U pacientů po transplantaci jater po zahájení léčby přípravkem Mycophenolate mofetil a takrolimem nebyla AUC a Cmax MPA, což je aktivní metabolit mykofenolát-mofetilu, významně ovlivněna souběžným podáváním s takrolimem. Naopak došlo ke zvýšení AUC takrolimu o přibližně 20 %, pokud byly opakované dávky přípravku Mycophenolate mofetil (1,5 g dvakrát denně) podávány pacientům užívajícím takrolimus. U pacientů po transplantaci ledvin však koncentrace takrolimu nejsou zřejmě přípravkem Mycophenolate mofetil ovlivněny (viz také bod 4.4).
Další interakce: podání probenecidu spolu s mykofenolát-mofetilem opicím zvýšilo hodnotu AUC MPAG v plazmě na trojnásobek. Další látky vylučované renální tubulární sekrecí mohou soutěžit s MPAG, a tím zvyšovat plasmatickou koncentraci MPAG nebo jiných látek vylučovaných tubulární sekrecí.
Živé vakcíny: pacientům se sníženou imunitní odpovědí by neměly být podávány živé vakcíny. Protilátková odpověď na jiné typy vakcín může být snížena (viz také bod 4.4)
(cs)
|