| salt:hasText
| - Způsob podání:
Parenterálně se vankomycin smí podávat pouze ve formě dostatečně naředěných (nejméně 100 ml s 500 mg nebo nejméně 200 ml s 1 000 mg) pomalých intravenózních infuzí (ne rychleji než 10 mg/min – po dobu nejméně 60 minut).
Pacientům, u nichž je třeba omezit podávání tekutin, může být podán roztok 500 mg/50 ml nebo 1 000 mg/100 ml. U těchto vyšších koncentrací se může zvyšovat riziko výskytu nežádoucích účinků v souvislosti s infuzí. Nežádoucí účinky související s infuzí se však mohou projevit při jakékoli rychlosti a koncentraci.
Dávku je třeba upravit individuálně s ohledem na tělesnou hmotnost, věk a renální funkce pacienta. Při úpravě dávky lze použít měření hladiny vankomycinu.
Návod k naředění léčivého přípravku je uveden v bodě 6.6.
Intravenózní podání (infuze) u pacientů s normální renální funkcí:
Dospělí a dospívající starší 12 let:
Doporučená denní intravenózní dávka je 2 000 mg. Tuto dávku je třeba rozdělit do dávek 500 mg po 6 hodinách nebo dávek 1 000 mg po 12 hodinách. Použít lze také dávkování 30 až 40 mg/kg těl.hm./den ve 2 až 4 dávkách denně.
U bakteriální endokarditidy je obecně uznáván režim 1 000 mg vankomycinu intravenózně po 12 hodinách po dobu 4 týdnů, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s dalšími antibiotiky (gentamicin s rifampicinem, gentamicin, streptomycin). Enterokoková endokarditida se léčí 6 týdnů vankomycinem v kombinaci s aminoglykosidy. Je třeba řídit se oficiálními doporučeními.
Děti ve věku od 1 měsíce do 12 let:
Obvyklé intravenózní dávkování je 10 mg/kg těl.hm. v jedné dávce, která se podává po 6 hodinách (celková denní dávka je 40 mg/kg tělesné hmotnosti). Jednotlivé dávky musí být podávány po dobu alespoň 60 minut.
Novorozenci (donošení):
Ve věku 0 až 7 dní: Zahajovací dávka 15 mg/kg, poté 10 mg/kg po 12 hodinách
Ve věku 7 až 30 dní: Zahajovací dávka 15 mg/kg, poté 10 mg/kg po 8 hodinách
Jednotlivé dávky musí být podávány po dobu alespoň 60 minut. U těchto pacientů je vhodné pečlivě sledovat koncentraci vankomycinu v séru.
Těhotenství:
Bylo hlášeno, že k dosažení terapeutických koncentrací v séru u těhotných pacientek je třeba použít výrazně zvýšené dávky – viz bod 4.6 Fertilita, těhotenství a kojení.
Starší pacienti:
Z důvodu snížené renální funkce může být nutné výrazněji snížit dávky (viz níže).
Obézní pacienti:
Může být nutné upravit běžné denní dávky.
Pacienti s jaterní nedostatečností:
Nebylo prokázáno, že je nutné u pacientů s jaterní nedostatečností snižovat dávky.
Pacienti s narušenou renální funkcí:
Dávky je nutné upravit tak, aby nebylo dosaženo toxických hladin v séru. U nedonošených dětí a starších osob může být z důvodu snížené renální funkce třeba výrazněji snížit dávky. U těchto pacientů je doporučeno pravidelně sledovat hladiny v séru, protože byla hlášena akumulace, zejména v případech dlouhodobé léčby.
Koncentrace vankomycinu v séru je možné stanovit pomocí mikrobiologické analýzy, radioimunoanalýzy, fluorescenční polarizační imunoanalýzy, fluorescenční imunoanalýzy nebo vysokotlaké kapalinové chromatografie. Jako vodítko pro úpravu dávek může posloužit následující nomogram vycházející z hodnot clearance kreatininu:
anglicky
česky
Vancomycin Clearance (ml/min/kg)
Clearance vankomycinu (ml/min/kg)
Creatinine Clearance (ml/min/kg)
(-:)=100%(Clearance kreatininu (ml/min/kg):-)
Vancomycin Dose (mg/kg/24 hr)
Dávka vankomycinu (mg/kg/24 h)
Dosage nomogram for vancomycin in patients with impaired renal function
Nomogram dávkování vankomycinu u pacientů s narušenou renální funkcí
Nomogram není platný pro pacienty bez ledvin na dialýze. U těchto pacientů je třeba podat zahajovací dávku 15 mg/kg tělesné hmotnosti, aby se rychle dosáhlo terapeutické hladiny v séru. Dávka nutná k udržení stabilní hladiny je 1,9 mg/kg/24 hodin. Vzhledem k tomu, že vhodné jednotlivé udržovací dávky jsou 250 mg až 1 g, lze dávku u pacientů postižených renální poruchou podávat v intervalu několika dnů, nikoli denně. Při anurii se doporučuje dávka 1 g každých 7 až 10 dnů.
Pokud je k dispozici pouze hladina kreatininu v séru, lze pro výpočet clearance kreatininu použít následující vzorec:
Muži: Tělesná hmotnost (kg) x (140 – věk (roky))
72 x množství kreatininu v séru (mg/100 ml)
Ženy: 0,85 x hodnota vypočítaná pomocí výše uvedeného vzorce
Návod k přípravě léčivého přípravku je uveden v bodě 6.6.
Sledování koncentrací vankomycinu v séru:
Sérovou koncentraci vankomycinu je třeba změřit druhý den léčby bezprostředně před podáním další dávky a hodinu po podání infuze. Terapeutické hladiny vankomycinu v krvi by se hodinu po ukončení infuze měly pohybovat mezi 30 a 40 mg/l (maximálně 50 mg/l), minimální hladiny (těsně před dalším podáním) mezi 5 a 10 mg/l.
Koncentrace se běžně mají měřit dvakrát nebo třikrát týdně.
Doba léčby
Doba léčby závisí na závažnosti infekce a také na klinickém a bakteriologickém vývoji.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)