| salt:hasText
| - Estradiol a norethisteron-acetát, které se v klinické praxi široce používají po mnoho let, jsou předmětem monografií ve většině lékopisů, mají dobře zavedené léčebné použití, uznanou účinnost a přijatelnou hladinu bezpečnosti. Estradiol je přirozeně se vyskytující estrogen u lidí i zvířat. Ethinylestradiol (EE) je široce používaný syntetický estrogen, velice podobný estradiolu co do estrogenní účinnosti, ale se silnějším účinkem, a proto potenciálně vyšší toxicitou než estradiol. Akutní toxicita byla sledována u myší, laboratorních potkanů a psů. U potkanů byly hodnoty LD50 stanoveny na 5,3 g/kg u samců a 3,2 g/kg u samic. U psů po jednorázové dávce až do 5,0 g/kg nebyla pozorována úmrtnost. Tyto dávky představují přibližně 50 000 až 78 000násobek navržené klinické dávky. V dlouhodobých studiích a studiích karcinogenity estrogenů u hlodavců bylo pozorováno zvyšování farmakologického účinku. V dlouhodobých studiích toxicity jsou důležité rozdíly hormonální regulace a metabolismu mezi jednotlivými druhy. Proto je při extrapolaci studií na zvířatech pro lidi nutno vzít v úvahu mezidruhové rozdíly. Estradiol neindukuje chromozomové aberace v buňkách kostní dřeně myší léčených in vivo. U léčených křečků byly v DNA ledvin nalezeny neobvyklé nukleotidy. V lidských buňkách in vitro dochází k indukci mikronukleů ale nikoli aneuploidů, chromozomálních aberací nebo výměně sesterských chromatid. V buňkách hlodavců dochází k indukci aneuploidů a neplánované syntéze DNA, ale nebyla pozorována mutagenita a nedošlo k indukci štěpení řetězců DNA nebo výměně sesterských chromatid. Estradiol nebyl mutagenní pro bakterie.
Existuje několik studií prezentujících embryotoxické účinky estronu u laboratorních potkanů �a myší a na dávce závislé snížení fertility u laboratorních potkanů. Tyto účinky evidentně souvisí s hormonálním působením.
Norethisteron-acetát (NET) je rychle hydrolyzován na aktivní gestagen, norethisteron. Studie akutní toxicity neprokázaly zjevnou toxicitu. Po opakovaném podání ve střednědobých a dlouhodobých studiích u myší (1,5 roku), psů (7 roků) a opic (10 roků) vykazují výsledky typické hormonální účinky. Ve studiích zaměřených na perinatální a postnatální období u laboratorních potkanů bylo shledáno zpomalení růstu F1 generace. Embryotoxicita, avšak nikoli teratogenita, se projevila u králíků nebo laboratorních potkanů v dávkách 1,4 - 3,5 mg/kg. Studie krátkodobé a střednědobé toxicity při různých poměrech NET : EE byly provedeny u myší, potkanů a psů. Vypočítané hodnoty LD50 byly velmi vysoké (g/kg), což naznačuje velmi nízkou toxicitu. Ve studii střednědobé (14denní) toxicity u potkanů nebyla po dávkách 250krát přesahujících navrhovanou humánní dávku pozorována žádná poškození, která by bylo možno přisoudit testovaným látkám s výjimkou velmi slabé hyperplazie endometria u nejvyšších testovaných dávek. V dalších studiích střednědobé toxicity u potkanů (30denní) a psů (8denní) se neprojevily žádné příznaky látkou vyvolané toxicity. Dlouhodobé studie u různých druhů (2leté u potkanů, 1,5roční u myší, 7leté u samic psů, 10leté u samic opic) ukázaly typické zvýšení farmakologických účinků hormonálních steroidů. U potkanů byla pozorována vyšší incidence na dávce závislých hepatomů; u myší nárůst nádorů hypofýzy; u psů vyšší výskyt neoplazií prsu, aleopecie, změněná fyziologie genitálu a změna některých krevních parametrů; u opic nebyly žádné známky látkou vyvolané toxicity nebo mortality. Karcinom přechodných buněk močového měchýře při vysoké dávce u myši a nemetastazující karcinom močového měchýře u dvou psů léčených vysokými dávkami NET : EE se považuje za druhově specifický, protože z dlouhodobého použití u lidí neexistují žádné náznaky podobného chování.
Další toxikologické studie systému SYSTEN CONTI zahrnují testování lokální kožní snášenlivosti na králících a kožní senzibilizace na morčatech. Studie prokázaly, že SYSTEN CONTI způsobuje mírné lokální podráždění kůže. Je známo, že při testování na králících dochází v porovnání s člověkem k nadměrné iritaci. SYSTEN CONTI se projevuje jako slabý senzibilizátor u morčat. Zkušenosti klinické studie, kdy byly náplasti používány déle než rok, neprokázaly klinicky relevantní schopnost senzibilizace u člověka.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)