Studie s jednorázovým podáním u hlodavců signalizují, že letální dávka se pohybuje kolem 300 ppm oxidu dusnatého nebo více.
Studie s opakovaným podáváním ukázaly, že hlodavci mohou přežít opakované podávání hladin až okolo 250 ppm. K úmrtí dochází v důsledku anoxie způsobené vysokou hladinou methemoglobinu.
Z experimentů na psech lze odvodit, že možná letální koncentrace kolísá kolem 640 ppm NO podávaných po dobu 4, zatímco expozice hladině 320 ppm NO letální není.
U zvířat uhynulých následkem expozice NO byly zaznamenány hladiny methemoglobinu vyšší než 30 %. Zotavení z methemoglobinémie je rychlé; úplné zotavení bylo zaznamenáno za méně než 24 hodin. Po tříhodinovém podávání 80 ppm NO ovcím nebylo pozorováno žádné zvýšení hladiny methemoglobinu.
V biologických tkáních může oxid dusnatý vytvářet peroxynitrit (¯OONO). Ten pak reaguje s peroxidem (O2-), nestabilní látkou, která může dalšími redoxními reakcemi poškozovat tkáně.
Kromě toho jeví oxid dusnatý afinitu k metaloproteinům a může také reagovat se sulfhydrylovými skupinami (-SH) v proteinech, a to za vzniku nitrosylových sloučenin. Klinický význam této chemické reaktivity oxidu dusnatého v tkáních není znám.
Doba krvácivosti: Ve studii provedené u králíků a zdravých lidských subjektů bylo zjištěno, že vdechovaný oxid dusnatý přibližně zdvojnásobuje dobu krvácivosti.
Žádné studie reprodukční toxicity a kancerogeneze nebyly provedeny.
Mutagenita a genotoxicita: Různé testy genotoxicity oxidu dusnatého v preklinických studiích prokázaly pozitivní genotoxický potenciál. Část této toxicity je zprostředkována peroxynitritem. Přestože poškození DNA nebylo u člověka in vivo prokázáno, preklinické in vitro a in vivo studie (bakterie a myši) prokázaly změny na chromozomech vyvolané NO. Tento jev možná souvisí se vznikem mutagenních nitrosaminů, změn v DNA nebo narušením opravných mechanismů DNA.
Význam těchto nálezů pro klinické použití u novorozenců ani možné účinky na zárodečné buňky nejsou známy.
(cs)