salt:hasText
| - Známé nežádoucí reakce byly setříděny podle orgánových systémů. Klasifikaci na základě četnosti nelze snadno provést, protože v tomto směru nebyly realizovány strukturované studie. Tam, kde bylo na základě literatury možné provést reálný odhad četnosti výskytu, je tento uveden v následujícím souhrnu.
Popis četností: velmi časté (≥1/10), časté (≥1/100 až <1/10), méně časté (≥1/1000 až <1/100), vzácné (≥1/10 000 až <1/1000) a velmi vzácné (<1/10 000), s neznámou četností (z dostupných údajů nelze určit).
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Poruchy krve a lymfatického systému
Methemoglobinémie: Rozvoj methemoglobinémie je úměrný podané dávce a je častou komplikací při inhalaci NO ve vysokých koncentracích. Zvýšené hladiny methemoglobinu způsobí hypoxii tkání.
Vznik methemoglobinu v množství > 5 % je při vdechovaných koncentracích oxidu dusnatého <20 ppm velmi vzácný (<1/10 000).
Novorozenci mají sníženou aktivitu MetHbreduktázy, a proto může hrozit vznik methemoglobinémie.
Krevní srážlivost: Předklinické studie účinků oxidu dusnatého na zvířatech a in vitro prokázaly inhibici agregace trombocytů, klinické studie u člověka však toto neprokázaly. V klinických studiích s kontrolní skupinou však nebyl zjištěn významný rozdíl v krvácivých komplikacích mezi kontrolní a léčenou skupinou.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Žádná odpověď: K nedostatečné odpovědi na léčbu dochází v 30 až 45 % případů.
Vznik NO2: Reakce mezi NO a O2 se vznikem NO2 je při vysokých koncentracích NO rychlá, ale při léčebných koncentracích je pomalá. U zvířat zvýšená způsobuje zvýšená hladina NO2 (>10 ppm) plicní edém, alveolární krvácení, změny v aktivitě surfaktantu, hyperplazii alveolárních buněk, intrapulmonální kumulaci fibrinu, neutrofilů a makrofágů a úmrtí. Dlouhodobá inhalace NO2 má také zřejmě za následek degeneraci plicních intersticiálních buněk a středně těžké emfyzematózní změny.
Inhalace 2 ppm NO2 u člověka zvyšuje alveolární permeabilitu a reaktivitu dýchacích cest.
Ve většině klinických studií nebyly při nízkých terapeutických dávkách (< 20 ppm) zjištěny významně zvýšené hladiny NO2, a projevy klinické toxicity NO2 byly velmi vzácné (<1/10 000). Koncentrace NO2 je nutno udržovat co nejnižší a vždy < 0,5 ppm.
Rebound fenomén: Náhlé přerušení inhalační terapie oxidem dusnatým vede často k rychlému vzniku rebound fenoménu (>1/10), například v podobě intenzivní plicní vazokonstrikce a hypoxémie, čímž je precipitován kardiopulmonální kolaps.
Vysazení NO po jeho dlouhodobé inhalaci je u všech pacientů spojeno s přechodnou (přibližně hodinovou) plicní hypertenzí.
Klinicky bylo zjištěno, že po 10 - 30 hodinách léčby oxidem dusnatým způsobí náhlé vysazení NO příznaky rebound fenoménu přibližně u 75 % pacientů; dochází hlavně ke změnám ve výměně plynů a vyššímu či nižšímu poklesu saturace kyslíkem. U třetiny pacientů se projeví hemodynamická nestabilita. Pokles PaO2 bude vyšší při vyšších koncentracích podávaného NO. Z tohoto důvodu lze zřejmě pokles PaO2 zmírnit snížením dávky oxidu dusnatého před jeho vysazením na 1 ppm.
Dlouhodobé nežádoucí účinky: Žádná ze studií s kontrolní skupinou nepřinesla důkazy o nežádoucích účincích léčby, které by si vyžádaly opakovanou hospitalizaci, speciální lékařskou péči, způsobily plicní onemocnění nebo měly neurologické následky.
(cs)
|