| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Blokátory kalciového kanálu, selektivní blokátory kalciového kanálu s převážně vaskulárním účinkem,
ATC kód: C 08 CA 01
Amlodipin je inhibitor vstupu kalciových iontů ze skupiny dihydropyridinů (blokátor pomalých kalciových kanálů nebo antagonista kalciových iontů) a inhibuje transmembránový vstup kalciových iontů do buněk hladkého svalstva cévních stěn a do srdečních buněk. Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na hladké svalstvo cévní stěny.
Přesný mechanismus, jímž amlodipin vede k ústupu anginózních bolestí, nebyl dosud zcela objasněn, avšak je známo, že amlodipin omezuje rozsah ischemického poškození myokardu dvěma mechanismy:
1. Amlodipin dilatuje periferní arterioly a tak snižuje celkovou periferní rezistenci (afterload), proti níž musí srdce přečerpávat krev. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence při tom zůstane stabilní, toto snížení zátěže srdce vede ke snížení spotřeby energie a nároků myokardu na přísun kyslíku.
2. Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně také dilataci hlavních koronárních tepen a koronárních arteriol (v normální i ischemické oblasti). Důsledkem této dilatace je zvýšená dodávka kyslíku do myokardu u pacientů se spasmem koronárních arterií (Prinzmetalova nebo variantní angina).
U nemocných s hypertenzí, amlodipin při dávkování jedenkrát denně klinicky významně snižuje krevní tlak (jak vleže, tak ve stoje) po dobu 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku se po podání amlodipinu nevyskytuje akutní hypotenze.
U nemocných s anginou zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a nástup depresí úseku ST a snižuje jak frekvenci anginózních atak, tak spotřebu tablet glycerol-trinitrátu.
Amlodipin není spojován s metabolickými nežádoucími účinky nebo změnami plasmatických lipidů a je vhodný pro použití u pacientů s astmatem, diabetem a dnou.
Použití u pacientů s onemocněním koronárních arterií (CAD)
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s onemocněním koronárních arterií (CAD) byla stanovena v nezávislé multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii se 1997 pacienty: Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis (CAMELOT). Z těchto pacientů bylo 2 roky 663 léčeno amlodipinem 5- 10 mg, 673 pacientů bylo léčeno enalaprilem 10 – 20 mg a 655 pacientů dostávalo placebo, dále pacienti podstupovali standardní léčbu statiny, betablokátory, diuretiky a kyselinou acetylsalicylovou. Klíčové výsledky účinnosti jsou uvedeny v tabulce 1. Výsledky ukazují, že léčba amlodipinem je spojena s méně hospitalizacemi kvůli angině a revaskularizačním procedurám u pacientů s CAD.
Tabulka 1: Incidence významných klinických výstupů studie CAMELOT
Poměr kardiovaskulárních příhod, počet (%)
amlodipin vs. placebo
Výstup
amlodipin
placebo
enalapril
Poměr rizik (HR) (95% CI)
Hodnota p
Primární cílový parametr
Kardiovaskulární nežádoucí příhoda
110 (16,6)
151 (23,1)
136 (20,2)
0,69 (0,54-0,88)
0,003
Jednotlivé složky
Koronární revaskularizace
78 (11,8)
103 (15,7)
95 (14,1)
0,73 (0,54-0,98)
0,03
Hospitalizace kvůli angině
51 (7,7)
84 (12,8)
86 (12,8)
0,58 (0,41-0,82)
0,002
Nefatální infarkt myokardu
14 (2,1)
19 (2,9)
11 (1,6)
0,73 (0,37-1,46)
0,37
Cévní mozková příhoda nebo tranzitorní ischemická ataka
6 (0,9)
12 (1,8)
8 (1,2)
0,50 (0,19-1,32)
0,15
Kardiovaskulární úmrtí
5 (0,8)
2 (0,3)
5 (0,7)
2,46 (0,48-12,7)
0,27
Hospitalizace kvůli městnavému srdečnímu selhání
3 (0,5)
5 (0,8)
4 (0,6)
0,59 (0,14-2,47)
0,46
Resuscitovaná srdeční zástava
0
4 (0,6)
1 (0,1)
NA
0,04
Nový výskyt onemocnění periferních cév
5 (0,8)
2 (0,3)
8 (1,2)
2,6 (0,50-13,4)
0,24
Zkratky: CI = konfidenční interval
Použití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie u pacientů se srdečním selháním a klinické studie sledující výkonnostní kapacitu u pacientů se srdečním selháním třídy II-IV podle NYHA ukázaly, že amlodipin nevede ke klinickému zhoršení hodnocenému pomocí tolerance fyzické zátěže, ejekční frakce levé komory a klinické symptomatologie.
Z placebem kontrolované studie (PRAISE) vyplynulo, že u pacientů s chronickým srdečním selháním stupně III-IV dle NYHA léčených dioxinem, diuretiky a ACE inhibitory nedošlo po podání amlodipinu k vzestupu rizika mortality nebo kombinovaného rizika mortality a morbidity.
Z následné, dlouhodobé, placebem kontrolované studie (PRAISE-2) s amlodipinem vyplynulo, že u pacientů s chronickým srdečním selháním stupně III-IV dle NYHA bez klinické symptomatologie nebo objektivních nálezů naznačujících přítomnost ischemické choroby, léčených stabilními dávkami digitalisu, diuretik a ACE inhibitorů, nedošlo po podání amlodipinu k vzestupu rizika celkové nebo kardiovaskulární mortality. Ve stejné populaci byla léčba amlodipinem spojena s nárůstem hlášení vzniku plicního edému.
Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)
ALLHAT (Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial), dvojitě slepá, randomizovaná, mortalitní-morbiditní studie sledovala srovnání léčby novějšími léčivými přípravky: amlodipin 2,5 – 10 mg/den (blokátor kalciového kanálu), lisinopril 10 – 40 mg/den (ACE inhibitor), podávanými jako terapie první linie, s léčbou thiazidovým diuretikem chlorthalidonem 12,5 – 25 mg/den při léčbě mírné až středně těžké hypertenze.
Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 či více let bylo randomizováno a následně sledováno průměrně po dobu 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS včetně infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody v anamnéze ( > 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiného dokumentovaného aterosklerotického onemocnění (celkem 51,5 %), diabetu 2. typu (36,1 %), HDL cholesterolu < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofie levé komory diagnostikované na EKG či echokardiografií (20,9 %), kouření cigaret (21,9 %).
Primární cílový parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů myokardu. V tomto sledovaném parametru nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem a chlorthalidonem: RR 0,98 95 % CI (0,90 – 1,07) p=0,65. Mezi sekundárními cílovými parametry byla incidence srdečního selhání (součást kombinovaného kardiovaskulárního cílového parametru) významně vyšší ve skupině užívající amlodipin v porovnání se skupinou užívající chlorthalidon (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,28, 95 % CI (1,25 – 1,52) p<0,001. Nicméně, nebyl zjištěn žádný statisticky významný rozdíl v celkové mortalitě při léčbě anmlodipinem a chlorthalidonem RR 0,96 95% CI (0,89 – 1,02) p=020.
Použití u dětí ve věku 6 let a starších
Ve studii s 268 dětmi ve věku 6-17 let s predominantní sekundární hypertenzí bylo prokázáno, že obě dávky amlodipinu (2,5 mg a 5 mg) snižovaly systolický krevní tlak významně více než placebo. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.
Dlohodobý účinek amlodipinu na růst, dospívání a celkový rozvoj nebyl studován. Dlouhodobá účinnost léčby amlodipinem v dětství na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti nebyla rovněž hodnocena.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)