| salt:hasText
| - Obecné – Epirubicin se má podávat pouze pod dohledem kvalifikovaného lékaře se zkušenostmi s cytotoxickou léčbou.
Epirubicin se nesmí podávat subkutánně nebo intramuskulárně.
Před zahájením léčby je nutné provést důkladné vstupní vyšetření různých laboratorních parametrů a srdečních funkcí.
Pokud se epirubicin podává kontinuální infuzí, je vhodné jej podávat centrálním žilním katetrem.
Před zahájením léčby epirubicinem je nutné, aby se pacienti zotavili z akutních toxicit (jako je stomatitida, mukozitida, neutropenie, trombocytopenie a generalizované infekce) z předchozí cytotoxické léčby.
Zatímco léčba vysokými dávkami epirubicinu (např. ≥ 90 mg/m² každé 3 až 4 týdny) způsobuje nežádoucí účinky obecně podobné těm, které pozorujeme u standardních dávek (< 90 mg/m² každé 3 až 4 týdny), závažnost neutropenie a stomatitidy/mukozitidy může být vyšší. Léčba vysokými dávkami epirubicinu vyžaduje speciální pozornost z důvodu možných klinických komplikací v důsledku závažné myelosuprese.
Srdeční funkce – Rizikem antracyklinové léčby je kardiotoxicita, která se může projevovat časnými (tj. akutními) nebo pozdními (tj. opožděnými) příhodami.
Zahrnuje permanentní snížení voltáže QRS, prodloužení systolického intervalu (PEP/LVET) nad běžné limity a snížení ejekční frakce levé komory. Včasná klinická diagnóza srdečního selhání vyvolaného cytostatiky se zdá být nezbytná pro úspěšnou léčbu digitalisem, diuretiky, periferními vazodilatancii, dietou s nízkým obsahem sodíku a dostatečným klidem na lůžku. Proto je sledování srdeční funkce u pacientů léčených epirubicinem velmi důležité a hodnocení srdeční funkce se doporučuje provádět neinvazivními technikami.
Časné (tj. akutní) příhody. Časná kardiotoxicita epirubicinu zahrnuje především sinusovou tachykardii a/nebo EKG abnormality, jako jsou nespecifické změny ST-T vlny. Byly zaznamenány také případy tachyarytmie, včetně předčasných ventrikulárních kontrakcí, ventrikulární tachykardie a bradykardie, a také atrioventrikulární a raménkové blokády. Tyto účinky obvykle nejsou předzvěstí následného rozvoje opožděné kardiotoxicity, pouze vzácně jsou klinicky významné a obecně se nepovažují za důvod pro přerušení léčby epirubicinem.
Pozdní (tj. opožděné) příhody. Opožděná kardiotoxicita se obvykle rozvíjí v pozdějším průběhu léčby epirubicinem nebo do 2 až 3 měsíců po ukončení léčby, ačkoliv byly zaznamenány i pozdější příhody (několik měsíců až let po dokončení léčby). Opožděná kardiomyopatie se projevuje sníženou ejekční frakcí levé komory (LVEF) a/nebo projevy a příznaky městnavého srdečního selhání (CHF), jako je dušnost, plicní edém, posturální edém, kardiomegalie a hepatomegalie, oligurie, ascites, pleurální efuze a trojdobý rytmus. Život ohrožující městnavé srdeční selhání je nejzávažnější formou kardiomyopatie vyvolané antracyklinem a představuje limitující toxicitu kumulativní dávky léku.
Riziko rozvoje městnavého srdečního selhání se výrazně zvyšuje s rostoucí celkovou kumulativní dávkou epirubicinu přesahující hodnotu 900 mg/m² nebo s nižší kumulativní dávkou u pacientů, kteří podstoupili ozařování oblasti mediastina; tato kumulativní dávka by se měla překračovat pouze s extrémní opatrností (viz bod 5.1).
Srdeční funkce by měly být zhodnoceny před zahájením léčby epirubicinem a musí být sledovány (prostřednictvím EKG, echokardiografie nebo radiodiagnostickým měřením ejekční frakce (radionuklidovou angiografií)) v průběhu celé léčby, aby se minimalizovalo riziko vážného kardiálního poškození. Riziko lze snížit pravidelným monitorováním ejekční frakce levé komory během léčby s okamžitým přerušením léčby epirubicinem při prvním projevu zhoršené funkce. Vhodnou kvantitativní metodou pro opakované hodnocení srdeční funkce (hodnocení LVEF) je multisynchronizovaná radionuklidová angiografie (MUGA) nebo echokardiografie (ECHO). Doporučuje se vstupní srdeční vyšetření pomocí EKG a buď MUGA skenem, nebo prostřednictvím ECHO, především pak u pacientů s rizikovými faktory pro zvýšenou kardiotoxicitu. Měla by se opakovaně provádět hodnocení LVEF pomocí vyšetření MUGA nebo ECHO, především u vyšších kumulativních dávek antracyklinu. Technika použitá k hodnocení by měla být v průběhu celého sledování konzistentní.
Kardiomyopatie vyvolaná antracykliny souvisí s trvalým snížením voltáže QRS, prodloužením systolického intervalu nad běžné limity (PEP) a snížením ejekční frakce (LVEF). Změny na elektrokardiogramu (EKG) mohou indikovat antracyklinem vyvolanou kardiomyopatii, ale EKG není senzitivní či specifickou metodou pro sledování kardiotoxicity související s antracyklinem.
Vzhledem k riziku kardiomyopatie by se měla kumulativní dávka epirubicinu ve výši 900 mg/m² překračovat pouze s extrémní opatrností.
Při stanovování maximální kumulativní dávky epirubicinu je nutné vzít v úvahu jakoukoliv souběžnou léčbu potenciálně kardiotoxickými léky. Kumulativní dávka 900-1000 mg/m² by se měla překračovat pouze s extrémní opatrností, a to jak u obvyklých, tak u vysokých dávek epirubicinu. Nad tímto limitem se riziko nevratného městnavého srdečního selhání výrazně zvyšuje.
Rizikové faktory pro kardiální toxicitu zahrnují aktivní nebo latentní kardiovaskulární onemocnění, předchozí nebo souběžnou radioterapii mediastinální/perikardiální oblasti, předchozí léčbu jinými antracykliny nebo antracendiony a souběžné užívání jiných léků schopných potlačovat kontraktilitu srdce či kardiotoxických léků (např. trastuzumab) (viz bod 4.5).
Sledování srdeční funkce musí být obzvlášť striktní u pacientů užívajících vysoké kumulativní dávky a u pacientů s rizikovými faktory. Starší pacienti, děti a pacienti se srdečním onemocněním v anamnéze jsou rovněž vystaveni většímu riziku kardiotoxicity.
Kardiotoxicita epirubicinu se však může objevit i při nižších kumulativních dávkách, bez ohledu na přítomnost srdečních rizikových faktorů.
Je pravděpodobné, že je toxicita epirubicinu a jiných antracyklinů nebo antracendionů aditivní.
Hematologická toxicita – Stejně jako jiné cytotoxické látky může i epirubicin způsobovat myelosupresi. Hematologický profil je nutné vyhodnotit před a v průběhu každého léčebného cyklu epirubicinem, včetně diferenciálního bílého krevního obrazu. Predominantním projevem hematologické toxicity epirubicinu je reverzibilní leukopenie a/nebo granulocytopenie (neutropenie) závislá na dávce a je nejčastější akutní toxicitou omezující podání tohoto léku. Leukopenie a neutropenie jsou obecně závažnější u režimů s vysokými dávkami, přičemž minima ve většině případů dosahují mezi 10. a 14. dnem podávání léku. Obvykle jsou přechodné a počty neutrofilů/hodnoty diferenciálního bílého krevního obrazu se ve většině případů do 21. dne vrací do normálu. Může se objevit i trombocytopenie a anémie. Klinické důsledky závažné myelosuprese zahrnují horečku, infekci, sepsi/septikemii, septický šok, hemoragii, tkáňovou hypoxii nebo úmrtí.
Sekundární leukémie – Sekundární leukémie, s nebo bez preleukemické fáze, byla zaznamenána u pacientů léčených antracykliny, včetně epirubicinu. Sekundární leukémie je běžnější při podávání těchto léků v kombinaci s antineoplastickými léky poškozujícími DNA, v kombinaci s radiační terapií, pokud již pacienti byli dříve intenzivně léčeni cytotoxickými léky, nebo pokud byly dávky antracyklinů navýšeny. Tyto leukémie mohou mít latentní periodu v délce 1 až 3 roky. (Viz bod 5.1).
Gastrointestinální – Epirubicin je emetogenní. Mukozitida/stomatitida se obvykle objevuje po podání léku a má-li těžký průběh, může se během několika dnů vyvinout až ve slizniční ulcerace. Většina pacientů se z tohoto nežádoucího účinku zotaví do třetího týdne léčby.
Jaterní funkce – Hlavní cestou eliminace epirubicinu je hepatobiliární systém. Před a během léčby epirubicinem by měly být zhodnoceny hladiny celkového bilirubinu v séru, alkalické fosfatázy, ALT a AST. U pacientů se zvýšenými hladinami bilirubinu nebo AST může dojít ke zpomalení clearance léku a zvýšení celkové toxicity. U těchto pacientů se doporučují nižší dávky (viz bod 4.2 a 5.2). Pacientům se závažným zhoršením funkce jater se epirubicin nesmí podávat (viz bod 4.3).
Renální funkce – Před a v průběhu léčby by měla být zhodnocena hladina kreatininu v séru. U pacientů s hladinou sérového kreatininu > 450 µmol/l je nutná úprava dávkování (viz bod 4.2).
Účinky v místě vpichu – Injekce do malé žíly nebo opakované injekce do stejné žíly mohou mít za následek flebosklerózu. Dodržování doporučených pokynů pro podávání může riziko flebitidy/tromboflebitidy v místě vpichu minimalizovat (viz bod 4.2).
Extravazace – Extravazace epirubicinu během intravenózní aplikace může vyvolat lokální bolest, závažné tkáňové léze (vezikace, těžká celulitida) a nekrózu. Pokud se známky a příznaky extravazace během intravenózní aplikace epirubicinu objeví, je nutné podávání přípravku ihned ukončit. Pacientovi od bolesti uleví chlazení postiženého místa po dobu 24 hodin. V následujícím období je nutné pacienta důkladně sledovat, neboť se může po několika týdnech objevit nekróza. Dojde-li k extravazaci, je nutné s plastickým chirurgem zkonzultovat možnost excize.
Jiné – Stejně jako u jiných cytotoxických látek byla i u epirubicinu v ojedinělých případech zaznamenána tromboflebitida a tromboembolické jevy, včetně plicní embolie (v některých případech fatální).
Syndrom lýzy nádoru – Epirubicin může vyvolávat hyperurikémii vzhledem k významnému purinovému katabolismu, který doprovází rychlou, lékem indukovanou lýzu neoplastických buněk (syndrom lýzy nádoru). Po zahájení léčby by měly být zhodnoceny hladiny kyseliny močové, draslíku, kalcium fosfátu a kreatininu v krvi. Hydratace, alkalizace moči a profylaxe alopurinolem k prevenci hyperurikémie mohou minimalizovat potenciální komplikace spojené se syndromem lýzy nádoru.
Imunosupresivní účinky/zvýšená náchylnost k infekcím – Podávání živých nebo oslabených vakcín pacientům imunokompromitovaným chemoterapeutickými látkami včetně epirubicinu může mít za následek závažné nebo fatální infekce (viz bod 4.5).
Reprodukční systém: Epirubicin může způsobovat genotoxicitu. Muži a ženy léčení epirubicinem by měli používat vhodnou antikoncepci. Pacienti, kteří by chtěli mít po ukončení léčby děti, by měli být informováni o možnosti návštěvy genetické poradny, pokud je tato možnost vhodná a dostupná (viz bod 4.6).
Další upozornění a opatření pro jiné způsoby podání
Intravezikální podání – Podávání epirubicinu může vyvolat příznaky chemické cystitidy (jako je dysurie, polyurie, nykturie, strangurie, hematurie, diskomfort močového měchýře, nekróza stěny močového měchýře) a konstrikci močového měchýře. Zvláštní pozornost je nutné věnovat katetrizačním obtížím (např. uretrální obstrukci v důsledku masivních intravezikálních nádorů).
Tento léčivý přípravek obsahuje 3,5 mg sodíku na 1 ml injekčního nebo infuzního roztoku. Tuto informaci by měli brát v potaz pacienti na dietě s omezením sodíku.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)