| salt:hasText
| - Nežádoucí účinky uvedené podrobně v této části se vztahují k irinotekanu. Není známo, že by bezpečnostní profil irinotekanu byl ovlivněn cetuximabem a naopak. V kombinaci s cetuximabem byly hlášeny další nežádoucí účinky mimo ty, které jsou očekávané u cetuximabu (jako je akneiformní vyrážka v 88 %). Pro informace o nežádoucích účincích irinotekanu v kombinaci s cetuximabem si přečtěte také odpovídající souhrn údajů o přípravku.
Pro informace o nežádoucích účincích v kombinaci s bevacizumabem si přečtěte souhrn údajů o přípravku pro bevacizumab.
Nežádoucí lékové reakce hlášené u pacientů léčených kapecitabinem v kombinaci s irinotekanem kromě těch, které jsou pozorovány v monoterapii s kapecitabinem nebo zaznamenané s vyšší frekvencí ve srovnání s monoterapií kapecitabinem zahrnují: velmi časté – všechny stupně nežádoucích lékových reakcí: trombóza / embolie; časté – všechny stupně nežádoucích lékových reakcí: reakce z přecitlivělosti, srdeční ischémie/infarkt; časté –, nežádoucí lékové reakce stupně 3 a 4: febrilní neutropenie. Kompletní informace o nežádoucích reakcích kapecitabinu si přečtěte v souhrnu údajů o přípravku pro kapecitabin.
Nežádoucí lékové reakce stupně 3 a 4 hlášené u pacientů léčených kapecitabinem v kombinaci s irinotekanem a bevacizumabem kromě těch, které jsou pozorovány v monoterapii s kapecitabinem nebo zaznamenané s vyšší frekvencí ve srovnání s monoterapií kapecitabinem, zahrnují: časté – stupeň 3 a 4 nežádoucích lékových reakcí: neutropenie, trombóza/embolie, hypertenze a srdeční ischemie/infarkt. Pro kompletní informace o nežádoucích reakcích kapecitabinu a bevacizumabu si přečtěte odpovídající souhrn údajů o přípravku pro kapecitabin a bevacizumab.
Následující nežádoucí účinky, které jsou možná nebo pravděpodobně spojené s podáváním irinotekanu, byly hlášeny u 765 pacientů při doporučené dávce 350 mg/m² v monoterapii a u 145 pacientů léčených irinotekanem v kombinované terapii s 5FU/FA ve schématu po 2 týdnech s doporučenou dávkou 180 mg/m².
Nejčastější nežádoucí lékové reakce jsou časný a pozdní průjem, neutropenie, anémie, trombocytopenie, alopecie a teplota při chybění infekce. Toxicita snižující dávku a závažné nežádoucí lékové reakce, které vyžadují okamžitou lékařskou péči, jsou časný a pozdní průjem, který je těžký a perzistující, neutropenie, nevolnost a/nebo zvracení a potíže s dýcháním.
Odhad frekvence: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000).
Infekce a infestace
Méně časté: u pacientů, u nichž došlo k sepsi, byla pozorována renální insuficience, hypotenze nebo kardiocirkulační selhání:
Poruchy krve a lymfatického systému
Neutropenie je dávku limitující toxický účinek. Neutropenie byla reverzibilní a nebyla kumulativní. Průměrný počet dnů do dosažení dna byl 8 dnů bez ohledu na použití monoterapie nebo kombinované terapie.
V monoterapii:
Velmi časté: neutropenie byla pozorována u 78,7 % pacientů a byla těžká (počet neutrofilů < 500 buněk/mm3) u 22,6 % pacientů. Z hodnotitelných cyklů mělo 18 % pacientů počet neutrofilů nižší než 1000 buněk/mm3 včetně 7,6 % pacientů s počtem neutrofilů < 500 buněk/mm3.
Úplné úpravy stavu bylo obvykle dosaženo 22. den.
Anémie byla hlášena asi u 58,7 % pacientů (8 % s hemoglobinem < 8 g/dl a 0,9 % s hemoglobinem < 6,5 g/dl).
Případy infekce se objevily asi u 10,3 % pacientů (2,5 % cyklů) a byly spojeny s těžkou neutropenií asi u 5,3 % pacientů (1,1 % cyklů) a způsobily smrt ve 2 případech.
Časté: horečka s těžkou neutropenií byla hlášena u 6,2 % pacientů a v 1,7 % cyklů.
Trombocytopenie < 100 000 buněk/mm3 byla pozorována u 7,4 % pacientů a v 1,8 % cyklů a u 0,9 % pacientů s počtem trombocytů ≤ 50 000 buněk/mm3 a v 0,2 % cyklů.
Téměř všichni pacienti se uzdravili do 22. dne.
V kombinované terapii:
Velmi časté: neutropenie byla pozorována u 82,5 % pacientů a byla těžká (počet neutrofilů < 500 buněk/mm3) u 9,8 % pacientů.
Z hodnotitelných cyklů mělo 67,3 % počet neutrofilů nižší než 1000 buněk/mm3 včetně 2,7 % s počtem neutrofilů < 500 buněk/mm3.
Úplného uzdravení bylo obvykle dosaženo během 7 až 8 dnů.
Anémie byla hlášena u 97,2 % pacientů (2,1 % s hemoglobinem < 8 g/dl).
Trombocytopenie (< 100000 buněk/mm3) byla pozorována u 32,6 % pacientů a v 21,8 % cyklů.
Nebyla pozorována ani jedna těžká trombocytopenie (< 50000 buněk/mm3).
Časté: horečka s těžkou neutropenií byla hlášena u 3,4 % pacientů a v 0,9 % cyklů.
Infekce se objevily asi u 2 % pacientů (0,5 % cyklů) a byly spojeny s těžkou neutropenií asi u 2,1 % pacientů (0,5 % cyklů) a způsobily smrt v 1 případě.
Velmi vzácné: jeden případ periferní trombocytopenie s antitrombocytárními protilátkami byl zaznamenán po uvolnění irinotekanu na trh.
Poruchy imunitního systému
Méně časté: mírné alergické reakce.
Vzácné: anafylaktické / anafylaktoidní reakce.
Poruchy nervového systému
Velmi vzácné: přechodné poruchy řeči spojené s infuzí irinotekanu.
Srdeční poruchy
Vzácné: byla hlášena hypertenze během infuze a po infuzi.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně časté: intersticiální plicní onemocnění prezentující se jako plicní infiltráty. Také byly hlášené časné účinky, jako je dušnost (viz bod 4.4).
Gastrointestinální poruchy
Pozdní průjem
Průjem (který se objevuje více než 24 hodin po podání) je dávku limitující toxicitou přípravku Irinocekan Strides.
V monoterapii:
Velmi časté: těžký průjem byl pozorován u 20 % pacientů, kteří dodržovali doporučení pro léčbu průjmu. Z hodnotitelných cyklů mělo 14 % těžký průjem. Průměrný čas do objevení první tekuté stolice byl 5 dnů po infuzi irinotekanu.
V kombinované terapii:
Velmi časté: těžký průjem byl pozorován u 13,1 % pacientů, kteří dodržovali doporučení pro léčbu průjmu. Z hodnotitelných cyklů mělo 3,9 % těžký průjem.
Méně časté: byly hlášeny případy pseudomembranozní kolitidy, z nichž byl jeden doložen bakteriologicky (Clostridium difficile).
Nauzea a zvracení
V monoterapii:
Velmi časté: nauzea a zvracení byly závažné asi u 10 % pacientů léčených antiemetiky.
V kombinované terapii:
Časté: byla pozorována nižší incidence těžké nauzey a zvracení (2,1 %, resp. 2,8 % pacientů).
Dehydratace
Časté: epizody dehydratace často spojené s průjmem a/nebo zvracením.
Méně časté: případy renální insuficience, hypotenze nebo kardio-cirkulačního selhání byly pozorovány u pacientů, u nichž se objevily epizody dehydratace spojené s průjmem a/nebo zvracením.
Další gastrointestinální poruchy
Časté: zácpa související s irinotekanem anebo loperamidem byla pozorována s následujícím výskytem:
v monoterapii: u méně než 10 % pacientů,
v kombinované terapii: u 3,4 % pacientů.
Méně časté: intestinální obstrukce, ileus nebo gastrointestinální krvácení.
Vzácné: kolitida zahrnující tyflitidu, ischemickou a ulcerózní kolitidu a intestinální perforaci.
S léčbou irinotekanem jsou spojené případy symptomatické nebo asymptomatické pankreatitis.
Další mírné účinky zahrnují anorexii, bolesti břicha a mukositidu.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté: reverzibilní alopecie.
Méně časté: mírné kožní reakce.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Vzácné: byly hlášeny časné účinky, jako je svalová kontrakce nebo křeče a parestézie.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi časté: teplota při chybění infekce a bez souběžné těžké neutropenie se objevily u 12 % pacientů léčených v monoterapii.
Časté:
Akutní cholinergní syndrom
Těžký přechodný akutní cholinergní syndrom byl pozorován u 9 % pacientů léčených v monoterapii a u 1,4 % pacientů léčených v kombinované terapii. Hlavní příznaky byly definovány jako časný průjem a různé jiné příznaky, jako jsou bolest břicha, konjunktivitida, rinitida, hypotenze, vazodilatace, pocení, zimnice, malátnost, závratě, poruchy zraku, mióza, slzení a zvýšené slinění, které se objevují během nebo v průběhu prvních 24 hodin po infuzi trihydrátu irinotekan- hydrochloridu-. Tyto příznaky mizí po podání atropinu (viz bod 4.4).
Astenie byla závažná u méně než 10 % pacientů léčených v monoterapii a u 6,2 % pacientů léčených v kombinované terapii. Kauzální vztah k irinotekanu nebyl jasně stanoven.
Teplota při chybění infekce a bez souběžné těžké neutropenie se objevila u 6,2 % pacientů léčených v kombinované terapii.
Méně časté: byly hlášené mírné reakce v místě infuze.
Vyšetření
Velmi časté: v kombinované terapii byly pozorovány přechodné sérové hladiny (stupeň 1 a 2) u ALT (alanin aminotransferáza), AST (aspartát aminotransferáza), alkalické fosfatázy nebo bilirubinu u 15 %, 11 %, 11 % resp. 10 % pacientů při chybění progresivních jaterních metastáz.
Časté: v monoterapii bylo pozorováno přechodné a mírné až střední zvýšení sérových hladin některé z transamináz, alkalické fosfatázy nebo bilirubinu u 9,2 %, 8,1 % resp. 1,8 % pacientů při chybění progresivních jaterních metastáz. Přechodné a mírné až střední zvýšení sérových hladin kreatininu bylo pozorováno u 7,3 % pacientů.
V kombinované terapii bylo pozorováno přechodné zvýšení sérových hladin bilirubinu na stupeň 3 u 1 % pacientů (nebyl pozorován žádný stupeň 4).
Vzácné: hypokalémie a hyponatrémie většinou související s průjmem a zvracením.
Velmi vzácné: zvýšení amylázy anebo lipázy.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)