salt:hasText
| - Betamethasondipropionát:
Studie toxicity po jednorázových intramuskulárních dávkách betamethasondipropionátu byly provedeny u myší, potkanů, králíků a psů( studie toxicity po jednorázové orální dávce byly provedeny u myší, potkanů, morčat a psů.
Hodnoty LD50 se spolehlivostí 95%:
Intramuskulární podání Orální podání
___________________________________________________
Myši 60,7 – 94,1 mg/kg (2000 mg/kg
Potkani (100 mg/kg (6240 mg/kg
Psi (29,8 mg/kg (780 mg/kg
Studie toxicity po opakovaném orálním podávání po dobu 4 týdnů u psů (0,05( 0,5 nebo 1,0 mg/kg) a myší (0,12( 0,36( 1,2 nebo 3,6 mg/kg) neprokázaly žádné známky toxicity. Hematologické, biochemické a fyziologické rozdíly, jakož i změny orgánů, závislé na dávce, byly typické pro podávání kortikoidů a byly reverzibilní.
Ve studii toxicity u potkanů trvající 2 týdny, byl betamethasondipropionát injikován intramuskulárně jedenkrát denně (buď 0,05( 0,15 nebo 0,50 mg/kg) nebo jedenkrát týdně (buď 0,35( 1,0 nebo 3,50 mg/kg). Nebyly pozorovány žádné změny kromě těch, které byly očekávané po podávání kortikoidů. Podobné výsledky byly zjištěny u psů (0,35( 1,0 nebo 3,5 mg/kg). Nežádoucí účinky byly minimální( byla pozorovaná mírná retence solí, diuréza a dehydratace kůže. Nebyla zjištěna svalová atrofie( ireverzibilní testikulární atrofie nastala u jednoho zvířete s vysokou dávkou.
Ve studii toxicity trvající 13 týdnů, byly potkanům intramuskulárně podávány jednou týdně dávky betamethasondipropionátu buď 0,1( 0,5 nebo 1,0 mg/kg, zkoušené léčivo bylo dobře tolerováno.
Roční studie toxicity betamethasondipropionátu podávaném intramuskulárně potkanům buď jednou týdně v dávce 0,5 nebo 3,5 mg/kg, nebo každý druhý týden v dávce 1,5 nebo 3,0 mg/kg ukázala, že betamethasondipropionát byl dobře tolerován. Minimální lokální tkáňová iritace se vyskytla v místě podání injekce( byly pozorované mírné účinky systémového podávání kortikoidů, závisející na dávce. Nebyla pozorována toxicita nebo známky karcinogenní aktivity.
Roční studie toxicity byla provedena u psů s betamethasondipropionátem podávaném intramuskulárně ve dvou dávkovacích režimech: jednou týdně v dávce 0,05 nebo 0,10 mg/kg, nebo každý druhý týden v dávce 0,05( 0,10 nebo 0,25 mg/kg. Byly pozorované pouze fyziologické účinky, závislé na dávce, jako eosinopenie, polyurie a adrenokortikoidní atrofie. Toxické efekty nebyly zaznamenané.
Tři ze čtyř myší, které dostávaly intramuskulárně denně betamethasondipropionát v dávce 0,325 mg/kg od 6 do 15 dne po spáření, měly normální počet plodů. Vyšší dávka do 32,5 mg/kg způsobila resorpci zárodků.
Potkani dostávali intramuskulárně denně betamethasondipropionát v dávkách 1 nebo 2 mg/kg od 6 do 15 dne po spáření. Nežádoucí účinky nebyly pozorované ani u matek, ani u potomků.
Sodná sůl betamethasonfosfátu
Byly provedeny studie jednorázového parenterálního podání sodné soli betamethasonfosfátu u myší, potkanů a psů a orálního podání u myší. U jednotlivých druhů nebyly zjištěné významné rozdíly.
Po intraperitoneálním, subkutánním, intravenózním nebo intramuskulárním podání sodné soli betamethasonfosfátu byly hodnoty LD50 u potkanů a myší podobné (kolem 9000 mg/kg). Po orálním podání u myší byla hodnota LD50 1460 mg/kg.
Po orálních dávkách betamethasonu byl pozorován pokles plodnosti u samců i samic potkanů.
Byla zjištěna teratogenita betamethasonu u potkanů a králíků po injekci sodné soli betamethasonfosfátu v dávkách jednou nebo dvakrát vyšších než jsou dávky lidské. Převažující malformací byl rozštěp patra. Schopnost kortikoidů indukovat rozštěp patra byl prokázán u mnoha zvířecích druhů. V dávkách čtyřikrát nebo osmkrát vyšších než jsou lidské vykazovala sodná sůl betamethasonfosfátu u potkanů a králíků embryocidní účinky.
(cs)
|