| salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: BCG vakcína
Imunopreparát. ATC kód: L03AX03
Při intravezikální nádorové léčbě BCG vyvolává lokální, akutní, zánětlivou
a subakutní granulomatózní reakci s makrofagovou a leukocytární infiltrací v epitelu a lamina propria močového měchýře. S lokálními zánětlivými účinky souvisí eliminace či redukce neinvazivních rakovinných tumorů močového měchýře (Ta/T1 papilární tumory a CIS). Přesný mechanismus, který se tu uplatňuje, není známý, ale zdá se, že protinádorový účinek je závislý na T-lymfocytech.
Karcinom in-situ (CIS)se může objevit samostatně, nebo ve spojení s papilárními tumory, především vyšších stadií. CIS může být multifokální a může být rovněž spojen s multifokálními premaligními lézemi. Přestože transuretrální resekce je základní léčebou u karcinomu in-situ , nemá často léčebný účinek; některé léze mohou být nedetekovatelné nebo nevhodné k resekci, nebo i oboje. Navíc, i když je transuretrální resekce úspěšná, je karcinom in-situ spojen s vysokou incidencí recidiv a i recidiv vyššího stadia lézí, včetně invaze karcinomu do svalové vrstvy močového měchýře (stadium T2 nebo vyšší). Instilace ImmuCystu do močového měchýře byla potvrzena jako alternativa radikální chirurgické léčby karcinomu in-situ i jako profylaxe jeho recidiv.
Transuretrální resekce je základním léčebným přístupem u neinvazivních papilárních tumorů (Ta/T1 tumory), tyto tumory však mají tendenci k recidivě a k progresi. To především platí pro případy, kdy jsou přítomny dva nebo více papilárních tumorů, kdy již došlo k recidivě těchto tumorů, nebo když se současně vyskytuje karcinom in-situ . Bylo prokázáno, že profylaktické intravezikální podání ImmuCystu prodlužuje signifikantně za těchto okolností po transuretrální resekci období do výskytu recidivy.
V klinických studiích (včetně dvou multicentrických, kontrolovaných a randomizovaných) byla prokázána účinnost ImmuCystu u pacientů se neinvazivním karcinomem močového měchýře a s karcinomem in-situ (CIS), ve stadiích Ta a T1.
V první klinické studii SWOG 8216 byl ImmuCyst porovnáván s doxorubicin hydrochloridem (Adriamycin ( ) u pacientů s buď karcinomem in-situ , nebo s recidivujícími papilárními tumory, nebo s obojím. ImmuCyst byl instilován do močového měchýře týdně po 6 týdnů, s následnou jednou instilací 3; 6; 12; 18 a 24 měsíc po úvodní léčbě (celkem 11 instilací).
Doxorubicin byl podáván týdně po dobu 5 týdnů, s následnými 11 dávkami v měsíčních intervalech.
U pacientů s karcinomem in-situ (CIS) bylo do 6 měsíců po počátku léčby procento odpovědí
(tj. negativní biopsie a cytologie moči) po aplikaci ImmuCystu 70% a po aplikaci doxorubicinu 34% (p(0,001). Pravděpodobnost neonemocnět (tj. mít negativní průkaz karcinomu močového měchýře) v období 5 let byla 45% (n = 64 pacientů) po léčbě ImmuCystem a 18% (n = 67 pacientů) po léčbě doxorubicinem (p(0.001 v regresním modelu proporcionálního rizika.). U osob s kompletní odpovědi byla střední hodnota dob do selhání léčby u ImmuCystu 39 měsíců a u doxorubicinu 5,1 měsíce.
U pacientů s papilárními tumory (Ta nebo T1) bez karcinomu in-situ byla pravděpodobnost neonemocnět v období do 5 let 37% (n = 63 pacientů) u ImmuCystu a 17 % (n = 68 pacientů) u doxorubicinu (p=0.015 v regresním modelu proporcionálního rizika).
V druhé klinické studii SWOG 8507 byly porovnávány dva rozdílné léčebné režimy ImmuCystem u pacientů podobných těm z první studie. Zpráva z úvodní studie uvádí medián follow-up periody 3,2 roku (1992), následující analýza dat uvádí medián follow-up periody celkových deset let (2000). Samotné úvodní šestitýdenní schéma léčby (celkem 6 instilací) bylo porovnáváno s intenzivnějším režimem, spočívajícím v následném: úvodní schéma 6 týdenní léčby; po 6 týdenní pauze další léčba každý týden po dobu 3 týdnů; následuje udržovací léčba spočívající v 1 instilaci každý týden po dobu 3 týdnů za 6 měsíců po úvodní léčbě a potom každých 6 měsíců až po dobu 36 měsíců (celkem 27 instilací od počátku terapie).
Při porovnání výsledků ve skupině s udržovacím režimem se skupinou bez udržovacího režimu (tj. pouze úvodní 6 týdenní schéma), bylo zjištěno, že u pacientů bez udržovací léčby je pětileté přežití 78%, zatímco u pacientů s udržovací léčbou je 83% (p = 0,08).
Celková míra přežití bez rekurencí po pěti letech byla 41 % ve skupině bez udržovací léčby a 60 % ve skupině s udržovací léčbou (p < 0,0001). Délka přežití bez rekurencí ve skupině s 3týdenní udržovací léčbou (n = 192 pacientů) byla dvakrát delší (77 vs. 36 měsíců) než ve skupině bez udržovací léčby (n = 192 pacientů). Z celkového počtu 278 pacientů s CIS se míra kompletní odpovědi zvýšila z předpokládaných 68 % na 84 %. Rozdíl mezi jednotlivými rameny studie v celkové míře odpovědi u CIS byl signifikantní (p = 0,004). U pacientů s papilárním tumory (Ta nebo T1) bez CIS činil medián délky přežití bez rekurencí 78 měsíců ve skupině s udržovací léčbou (n = 128 pacientů) a 28 měsíců ve skupině bez udržovací léčby (n = 126 pacientů).
Tato studie prokazuje, že 3týdenní udržovací léčba BCG po dobu 3 let poskytuje lepší ochranu před rekurencí a prodlužuje dlouhodobé přežití.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)