| salt:hasText
| - Nežádoucí účinky, které jsou podrobně uvedeny v tomto bodě, se týkají irinotekanu. Nejsou k dispozici důkazy, že bezpečnostní profil irinotekanu je ovlivněn cetuximabem nebo naopak. Při podávání irinotekanu v kombinaci s cetuximabem byly hlášeny další nežádoucí účinky, které se předpokládají u cetuximabu (jako akneformní vyrážka v 88%). Proto rovněž odkazujeme na Souhrn údajů o přípravku pro cetuximab.
Pro informace o nežádoucích reakcích při podávání kombinace irinotekanu s bevacizumabem odkazujeme na Souhrn údajů o přípravku pro bevacizumab.
U 765 pacientů léčených irinotekan hydrochlorid trihydrátem v doporučené dávce 350 mg/m2 v monoterapii a 145 pacientů léčených kombinací irinotekan hydrochlorid trihydrátu a 5FU/FA v dvoutýdenním režimu doporučenou dávkou irinotekan hydrochlorid trihydrátu 180 mg/m2 byly pozorovány následující nežádoucí příhody hodnocené jako možná či pravděpodobně související s podáním irinotekan hydrochlorid trihydrátu.
Odhad frekvence nežádoucích účinků: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1000 až <1/100); vzácné (≥1/10 000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10 000).
Gastrointestinální poruchy
Pozdní průjem
Průjem (objevující se více než 24 hodin po podání) představuje toxicitu limitující dávku Irinotecanu Actavis.
V monoterapii
Velmi časté: těžký průjem se vyskytl u 20% pacientů, kteří striktně dodržovali doporučení ke zvládnutí průjmu. Těžký průjem se vyskytl ve 14% hodnocených cyklů. Střední doba výskytu první průjmovité stolice byla 5 dní po infuzi irinotekan hydrochlorid trihydrátu.
V kombinované terapii
Velmi časté: těžký průjem se vyskytl u 13,1% pacientů, kteří striktně dodržovali doporučení ke zvládnutí průjmu. Těžký průjem se vyskytl v 3,9% hodnocených cyklů.
Méně časté: byly hlášeny případy pseudomembranozní kolitidy, z nichž jeden byl ověřen i bakteriologicky ( Clostridium difficile ).
Nauzea a zvracení
V monoterapii
Velmi časté: nauzea a zvracení byly těžké přibližně u 10% pacientů léčených antiemetiky.
V kombinované terapii
Časté: byla pozorována nižší incidence silné nauzey (2,1 % pacientů) a zvracení (2,8% pacientů).
Dehydratace
Časté: epizody dehydratace v souvislosti s průjmem a/nebo zvracením.
Méně časté: byly pozorovány případy renální insuficience, hypotenze nebo oběhového selhání u nemocných s dehydratací při průjmu a/nebo zvracení.
Jiné gastrointestinální obtíže
Časté: zácpa v důsledku podání irinotekanu a/nebo loperamidu byla pozorována:
při monoterapii: u méně než 10% pacientů
při kombinované léčbě: u 3,4% pacientů.
Méně časté: střevní obstrukce, ileus nebo krvácení do gastrointestinálního ústrojí.
Vzácné: colitis včetně zánětu céka, ischemické nebo ulcerózní kolitidy a střevní perforace. Při léčbě irinotekanem se vyskytly případy symptomatické nebo asymptomatické pankreatitidy.
Další mírné obtíže zahrnují anorexii, bolesti v břiše a mukositidu.
Poruchy krve a lymfatického systému
Neutropenie je toxický účinek limitující dávku. Neutropenie byla reverzibilní a neměla kumulativní charakter. Střední doba pro dosažení minimálních hodnot byla 8 dní při užití jak v monoterapii, tak v kombinované léčbě.
V monoterapii
Velmi časté: neutropenie byla pozorována u 78,7% pacientů, z toho těžká (počet neutrofilů (0,5x109/l) u 22,6% pacientů. V 18% hodnocených cyklů došlo k poklesu počtu neutrofilů na hodnoty pod 1x109/l včetně 7,6% s počtem neutrofilů ( 0,5x109/l. K plné úpravě obvykle došlo do 22. dne.
Anémie byla uváděna u 58,7% pacientů (8% s hodnotou hemoglobinu (80 g/l a 0,9% s hodnotou hemoglobinu ( 65 g/l).
Časté: horečka s těžkou neutropenií byla popsána u 6,2% pacientů v 1,7% cyklů. K infekčním komplikacím došlo u přibližně 10,3% pacientů (v 2,5 % cyklů) a u 5,3% pacientů (1,1% cyklů) byly tyto komplikace spojeny s těžkou neutropenií. Ve dvou případech vedly k úmrtí.
Trombocytopenie ( ( 100x109/l ) byla zjištěna u 7,4% pacientů a v 1,8% cyklů, kdy u 0,9% byl počet destiček ( 50x109/l (u 0,2% cyklů). Téměř u všech pacientů došlo k úpravě do 22. dne.
V kombinované terapii
Velmi časté: neutropenie byla popsána u 82,5% pacientů, z toho těžká (počet neutrofilů ( 0,5x109/l) u 9,8% pacientů. V 67,3% z hodnocených cyklů došlo k poklesu počtu neutrofilů na hodnoty ( 1x109/l včetně 2,7% s počtem neutrofilů (0,5x109/l. K plné úpravě obvykle došlo do 7 – 8 dní.
Anémie byla hlášena u 97,2% pacientů (2,1% s hodnotou hemoglobinu ( 80 g/l).
Trombocytopenie (( 100x109/l) byla pozorována u 32,6% pacientů a v 21,8% cyklů. Těžká trombocytopenie (počet destiček ( 50x109/l) nebyla zaznamenána. Byl hlášen jeden případ periferní trombocytopenie s protilátkami proti destičkám
Časté: horečka s těžkou neutropenií byla hlášena u 3,4% pacientů a v 0,9% cyklů.
K infekčním komplikacím došlo u přibližně 2% pacientů (v 0,5% cyklů) a u 2,1% pacientů (0,5% cyklů) byly tyto komplikace spojeny s těžkou neutropenií. V jednom případě vedly k úmrtí.
Infekce a infestace
Méně časté: u pacientů se sepsí byly hlášeny případy renální insuficience, hypotenze nebo oběhového selhání.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Akutní cholinergní syndrom
Časté: těžký přechodný akutní cholinergní syndrom byl pozorován u 9% pacientů léčených monoterapií a u 1,4% pacientů léčených kombinovaným režimem. Hlavní příznaky byly definovány jako časný průjem a různé další příznaky jako např. bolesti v břiše, konjunktivitida, rýma, hypotenze, vazodilatace, pocení, třesavka, malátnost, závratě, poruchy zraku, mióza, slzení a zvýšené slinění vyskytující se během infuze irinotekan hydrochlorid trihydrátu nebo v průběhu prvních 24 hodin po infuzi. Tyto projevy vymizí po podání atropinu (viz bod 4.4).
Těžká astenie se objevila u méně než 10% pacientů léčených v monoterapii a u 6,2% pacientů léčených v kombinovaném režimu. Příčinná souvislost s podáváním irinotekanu nebyla jednoznačně prokázána.
Teplota bez průkazu infekce nebo průvodní těžké neutropenie se vyskytla u 12% pacientů léčených v monoterapii a u 6,2% pacientů léčených v kombinovaném režimu.
Méně časté: byly hlášeny případy mírné reakce v místě vpichu.
Srdeční poruchy
Vzácné: hypertenze během infuze nebo po jejím ukončení.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně časté: intersticiální plicní choroba prezentovaná jako plicní infiltráty. Byly hlášeny časné příznaky jako dušnost (viz bod 4.4).
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté: reverzibilní alopecie.
Méně časté: mírné kožní reakce.
Poruchy imunitního systému
Méně časté: mírné alergické reakce.
Vzácné: anafylaktické/anafylaktoidní reakce.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:
Vzácné: byly hlášeny časné reakce jako svalové kontrakce, křeče a parestesie.
Vyšetření
Velmi časté: u kombinované terapie byl pozorován přechodný a mírný vzestup sérových hladin (stupeň 1 a 2) ALT u 15 %, AST u 11%, alkalické fosfatázy u 11% a bilirubinu u 10 % pacientů bez přítomnosti progredujících jaterních metastáz. Byl pozorován přechodný vzestup stupně 3 sérových hladin ALT u 0%, AST u 0%, alkalické fosfatázy u 0% a bilirubinu u 1% pacientů. Nebyl pozorován vzestup sérových hladin těchto parametrů stupně 4.
Časté: Při monoterapii byl pozorován přechodný a mírný vzestup sérových hladin transamináz u 9,2%, alkalické fosfatázy u 8,1% nebo bilirubinu u 1,8% pacientů bez známek progredujících jaterních metastáz. U 7,3% pacientů se vyskytlo přechodné mírné zvýšení hladin kreatininu v séru.
Vzácné: hypokalemie a hyponatremie, většinou v souvislosti s průjmem a zvracením.
Velmi vzácné: vzestup amylázy a/nebo lipázy.
Poruchy nervového systému
Velmi vzácné: přechodné poruchy řeči po infuzi irinotekanu.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)