| salt:hasText
| - Současné podávání přípravku s floctafeninem a sultopridem je kontraindikováno.
Acebutolol nesmí být podáván s verapamilem. Je nutné nejdříve přerušit podávání verapamilu a další terapie může být zahájena po několika dnech.
Velké opatrnosti je třeba při současném podávání jiných blokátorů kalciového kanálu, zejména při podávání diltiazemu (zvýšení negativně inotropních účinků).
Antiarytmika třídy I.a (jako disopyramid) a amiodaron mohou při současném podání způsobit poruchy kontraktility, automacie a vedení vzruchu. Je nutný přísný klinický dohled a monitorování EKG.
Opatrnosti je třeba při současném podávání acebutololu a morfinu.
Anesteziolog by měl být informován o léčbě pacienta acebutololem před aplikací celkové anestezie (viz bod 4.4). Pokud není léčba přerušena, je třeba věnovat zvýšenou pozornost při užití anestetických prostředků, které mohou vyvolat myokardiální depresi, jako je například éter, cyklopropan a trichlóretylén. Těkavá halogenovaná anestetika mohou způsobit snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí, proto se nedoporučuje léčbu beta-blokátory přerušovat.
U diabetiků s labilním či insulin-dependentním diabetem může být zapotřebí snížit dávku hypoglygemik (insulinu nebo perorálních antidiabetik). Je také známo, že beta-blokátory snižují účinek glibenklamidu. Beta-adrenergní blokáda může překrýt známky hypoglykémie (tachykardie, viz bod 4.4).
Meflochin zvyšuje riziko bradykardie.
Vyšetření 17-ketosteroidů a derivátů methoxykatecholaminů v moči může u pacientů léčených přípravkem Acecor 400 vykazovat falešně vysoké hodnoty.
Vzhledem k tomu, že acebutolol a diacetolol vykazují nízkou afinitu k plazmatickým proteinům, není pravděpodobné, že by vytěsňovaly jiná léčiva z jejich vazebných míst.
V případě současného podávání beta-blokátorů a klonidinu by měl být klonidin podáván ještě po několik dalších dnů po ukončení léčby beta-blokátory.
Acebutolol může působit proti účinku sympatomimetických a xanthinových bronchodilatancií.
Současné podávání digoxinu a betablokátorů může příležitostně vyvolat závažnou bradykardii.
Nesteroidní protizánětlivé přípravky mohou zeslabovat antihypertenzní účinek betablokátorů (prostřednictvím inhibice tvorby vazodilatačních prostaglandinů a retence sodíku).
Kortikoidy způsobují retenci sodíku a snižují tak antihypertenzní účinek beta-blokátorů.
Současné podávání tricyklických antidepresiv, barbiturátů a fenothiazinových neuroleptik, stejně jako další antihypertenziva, může zvýšit antihypertenzní účinek beta-blokátorů i zvyšovat riziko ortostatické hypotenze. Při současném podávání inhibitorů monoaminooxidázy a vysokých dávek beta-blokátorů, i v případě, že jsou kardioselektivní, je zde teoretické riziko vzniku hypertenze.
Baclofen může potencovat antihypertenzní účinek. Je nutné sledování arteriálního tlaku a přizpůsobení dávek antihypertenziv, jsou-li nezbytná.
Některé beta-blokátory (propranolol, metoprolol, nadolol) zvyšují plazmatické hladiny lidokainu, čímž se zvyšuje i možnost výskytu jeho nežádoucích neurologických a kardiálních účinků. Proto je nutná úprava dávek lidokainu během léčby beta-blokátory i po jejím ukončení.
Způsobí-li kontrastní jodované látky šok nebo hypotenzi, beta-blokátory snižují kardiovaskulární kompenzační reakce. Z toho důvodu by před RTG kontrastním vyšetřením měla být léčba beta-blokátory přerušena, je-li to možné. Pokud ne, musí radiolog disponovat možnostmi resuscitační léčby.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)