| salt:hasText
| - Příznaky a léčba předávkování paracetamolu a kodeinu odpovídají situaci spojení jednotlivých příznaků a léčebných možností při intoxikaci samotnými složkovými látkami.
Paracetamol:
a) Příznaky intoxikace
Projevy intoxikace po užití nadměrně vysokých dávek paracetamolu se objevují s latencí 24 - 48 hodin. Může dojít k rozvoji poruchy jaterních funkcí v důsledku jaterní nekrózy až k jaternímu komatu, s možností letálního zakončení. Nezávisle na těchto poruchách bylo popsáno také poškození ledvin v důsledku tubulárních nekróz.
V 1. fázi (1. den) se mohou jako příznaky intoxikace paracetamolem objevit nevolnost, zvracení, pocení, somnolence a celkový pocit nemoci; v 2. fázi (2. den) dochází k zlepšení subjektivního stavu, objevují se však lehké bolesti břicha, zvětšení jater, vzestup transamináz a bilirubinu, prodloužení tromboplastinového času (zvýšené hodnoty Quickova testu), snížené vylučování moče; v 3. fázi (od 3. dne) vysoké hodnoty transamináz, ikterus, poruchy koagulace, hypoglykémie, přechod do jaterního komatu.
b) terapie intoxikací
Během prvních šesti hodin se doporučuje provést celkově zaměřená opatření, např. podání aktivního uhlí, výplach žaludku.
Je vhodné provádět opakovaná stanovení plasmatické koncentrace paracetamolu a opakované vyšetření jaterních testů.
Dialýza může vést k snížení plasmatické koncentrace paracetamolu.
Nitrožilní podání donátorů SH-skupin, např. merkaptaminu nebo N-acetylcysteinu, pokud možno v prvních 8 hodinách po intoxikaci, může vázat cytotoxické metabolity.
Další možnosti terapie intoxikace paracetamolem se řídí rozsahem, stadiem a klinickými příznaky v souladu s běžnými opatřeními intenzivní péče.
Kodein:
a) Příznaky intoxikace
Typickým příznakem předávkování kodeinu je extrémní deprese dechových funkcí. Příznaky jsou do značné míry shodné s příznaky otravy morfinem, s extrémní somnolencí až komatem, a většinou jsou spojené s miosou, často se zvracením, bolestmi hlavy, retencí moče a stolice. Vyskytuje se cyanóza, hypoxie, chladná kůže, ztráta svalového tonusu kosterního svalstva a areflexie, někdy bradykardie a pokles krevního tlaku; příležitostně cerebrální křeče, především u dětí.
b) terapie intoxikací
Při dávkách vyšších než 2 mg kodeinu/kg tělesné hmotnosti a rozvoji klinických příznaků by mělo být až do odeznění příznaků prováděno monitorování dechových funkcí s připraveností provádět resuscitaci, při chybění příznaků nejméně po dobu 5 hodin od požití.
Zrušení účinku kodeinu při manifestní depresi dýchání je možno dosáhnout opioidním antagonistou, např. naloxonem (dávkování u dospělých: 0,4 - 2 mg i.v., v případě nutnosti opakování dávky každé 2 - 3 min). Trvání účinku kodeinu je delší než trvání účinku naloxonu. Pokud nevede podání dávky 10 mg naloxonu k žádnému účinku, je třeba zvážit, zda je diagnóza intoxikace opioidy správná.
Není-li možno použít naloxon, jsou indikována symptomatická opatření, především uvedení do stabilizované polohy na boku, umělé dýchání a léčba šoku.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)