salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: antagonista aldosteronu, ATC kód: C03DA04.
Eplerenon je selektivnější pro rekombinantní lidské mineralokortikoidní receptory ve srovnání s vazbou na rekombinantní lidské glukokortikoidní receptory, receptory pro progesteron a androgeny. Eplerenon brání vazbě aldosteronu na mineralokortikoidní receptory; aldosteron je klíčový hormon v systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS), který se účastní regulace krevního tlaku a patofyziologie kardiovaskulárních chorob.
Bylo prokázáno, že eplerenon způsobuje trvalý vzestup plazmatické hladiny reninu a aldosteronu v důsledku inhibice negativní zpětné vazby aldosteronu na sekreci reninu. Z toho vyplývající zvýšená plazmatická reninová aktivita a cirkulující hladiny aldosteronu nepřevyšují účinek eplerenonu.
Ve studiích zabývajících se stanovením velikostí terapeutického dávkování u chronického srdečního selhání (NYHA klasifikace II-IV) mělo přidání eplerenonu ke standardní terapii za následek předpokládané, na dávce závislé zvýšení aldosteronu. Stejně tak v kardiorenální substudii studie EPHESUS vedla terapie podáním eplerenonu k významnému vzestupu hladiny aldosteronu. Tyto výsledky potvrzují blokádu mineralokortikoidních receptorů u pacientů s chronickým srdečním selháním.
Eplerenon se ověřoval ve studii účinnosti a přežití při podávání u srdečního selhání po akutním infarktu myokardu (studie EPHESUS). EPHESUS byla dvojitě zaslepená a placebem kontrolovaná studie trvající 3 roky, která zahrnovala 6632 pacientů s akutním infarktem myokardu (IM), dysfunkcí levé komory (stanovenou pomocí měření ejekční frakce levé komory [LVEF] ( 40%) a s klinickými známkami srdečního selhání. V průběhu 3-14 dnů (průměrně 7 dnů) po prodělání akutního IM dostávali pacienti eplerenon nebo placebo, jako doplněk standardní terapie, a to v počáteční dávce 25 mg jednou denně. Tato dávka byla titrována po dobu 4 týdnů do cílové dávky 50 mg jednou denně, pokud hladiny plazmatického draslíku dosahovaly hodnot < 5,0 mmol/l. Během studie se pacientům dostávalo standardní terapie zahrnující acetylsalicylovou kyselinu (92%), ACE inhibitory (90%), ß-blokátory (83%), nitráty (72%), kličková diuretika (66%) či inhibitory HMG CoA reduktázy (60%).
Ve studii EPHESUS byly dva primární výsledné parametry: celková mortalita a kombinovaný výsledný parametr úmrtí na kardiovaskulární (KV) onemocnění nebo hospitalizace z kardiovaskulárních příčin: 14,4 % pacientů užívajících eplerenon a 16,7 % pacientů užívajících placebo zemřelo, zatímco 26,7 % pacientů užívajících eplerenon a 30,0 % pacientů užívajících placebo zemřelo nebo bylo hospitalizováno z KV příčin. Podle studie EPHESUS snižoval tedy eplerenon celkovou mortalitu o 15% (RR 0,85; 95% CI, 0,75-0,96; p= 0,008) ve srovnání s placebem, a to primárním snížením KV mortality. Riziko KV úmrtí nebo KV hospitalizace bylo s eplerenonem sníženo o 13% (RR 0,87; 95% CI, 0,79-0,95; p=0,002). Absolutní snížení rizika celkové mortality a KV úmrtí/hospitalizace činilo 2,3% resp. 3,3%. Klinická účinnost byla prokázána primárně při zahájení léčby u lidí < 75 let věku. Přínos léčby u pacientů ve věku nad 75 let není jasný. Funkční klasifikace NYHA se zlepšila nebo zůstala stejná u statisticky významně většího počtu lidí užívajících eplerenon oproti pacientům užívajícím placebo. Incidence hyperkalémie byla 3,4% ve skupině s eplerenonem oproti 2,0% ve skupině s placebem (p < 0,001). Incidence hypokalémie byla 0,5% ve skupině s eplerenonem oproti 1,5% ve skupině s placebem (p < 0,001).
V průběhu farmakokinetických studií se hodnotily elektrokardiografické změny u 147 zdravých jedinců a byly zaznamenány nejednoznačné účinky eplerenonu na srdeční frekvenci, šíři QRS, PR nebo QT interval.
(cs)
|