salt:hasText
| - V předklinických studiích bezpečnosti po podání dávek, které vedly k expozici srovnatelné s klinickým terapeutickým rozmezím, došlo u normotenzních zvířat ke snížení hodnot červeného krevního obrazu (erytrocytů, hemoglobinu, hematokritu), změnám v renální hemodynamice (vzestup dusíku močoviny a kreatininu v krvi) a zvýšení hladiny sérového draslíku. U psů byla pozorována dilatace a atrofie renálních tubulů. U potkanů a psů byly rovněž zaznamenány změny žaludeční sliznice (eroze, vředy nebo zánět). Těmto farmakologicky vyvolaným nežádoucím účinkům, známým z předklinických studií jak s inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin, tak s antagonisty receptoru angiotenzinu II, bylo možné předejít perorálním podáváním solí.
U potkanů i psů byly rovněž pozorovány zvýšené hodnoty reninu v plazmě a hypertrofie/hyperplazie ledvinových juxtaglomerulárních buněk. Tyto změny představují rovněž skupinový účinek inhibitorů enzymu konvertujícího angiotenzin II a antagonistů receptoru angiotenzinu II a zřejmě nemají klinický význam.
Neexistuje žádný důkaz o teratogenním účinku, ale ze studií na zvířatech vyplynula možná rizika podávání telmisartanu na postnatální vývoj potomků zahrnující nižší tělesnou hmotnost, opožděné otevírání očí a vyšší úmrtnost.
Studie in vitro neprokázaly žádnou mutagenní a významnou klastogenní aktivitu, ani nebyl prokázán kancerogenní účinek u potkanů a myší.
(cs)
|