salt:hasText
| - Absorpce
Parikalcitol je velmi dobře vstřebáván. Průměrná absolutní biologická dostupnost parikalcitolu po perorálním podání v dávce 0,24 µg/kg byla u zdravých subjektů přibližně 72%; maximální plazmatická koncentrace (Cmax) byla za tři hodiny po podání 0,630 ng/ml (1,512 pmol/ml) a plocha pod křivkou koncentrace/čas (AUC0-∞) byla 5,25 ng•h/ml (12,60 pmol•h/ml). Průměrná absolutní biologická dostupnost byla u pacientů na hemodialýze 79% a u pacientů na peritoneální dialýze 86% s horní hranicí 93% u hemodialýzy a 112% u peritoneální dialýzy při 95% intervalu spolehlivosti. Studie hodnotící interakci s potravou provedená u zdravých subjektů ukázala, že Cmax a AUC0-∞ zůstávaly beze změn při podání parikalcitolu spolu s vysoce tučným jídlem v porovnání se stavem nalačno. Z tohoto důvodu může být parikalcitol užíván nezávisle na jídle.
Cmax a AUC0-∞ parikalcitolu se u zdravých subjektů proporcionálně zvyšovaly v dávkovacím rozmezí od 0,06 do 0,48 µg/kg. Po vícečetném dávkování u zdravých subjektů, ať při podávání denně nebo třikrát týdně, byla expozice v ustáleném stavu dosažena během sedmi dnů.
Distribuce
Parikalcitol se rozsáhle váže na plazmatické proteiny (> 99 %). Poměr mezi hladinou parikalcitolu v krvi a jeho koncentrací v plazmě byl v průměru 0,54 v rozmezí koncentrací od 0,01 do 10 ng/ml (0,024 do 24 pmol/ml), což ukazuje, že velmi malé množství léčiva přechází do krevních buněk. Průměrný zdánlivý distribuční objem po podání parikalcitolu v dávce 0,24 µg/kg byl u zdravých subjektů 34 litrů.
Metabolismus a vylučování
Po perorálním podání dávky 0,48 µg/kg3 H-parikalcitolu byla výchozí léčivá látka rozsáhle metabolizována a pouze asi 2% dávky se vyloučilo v nezměněné formě ve stolici, přičemž v moči nebyla detekována žádná výchozí látka. Přibližně 70% radioaktivity bylo vyloučeno stolicí a 18% se objevilo v moči. Největší podíl systémové expozice pochází z výchozí léčivé látky. V plazmě byly detekovány dva metabolity související s parikalcitolem. Jeden byl identifikován jako 24(R)-hydroxy parikalcitol, zatímco další identifikován nebyl. 24(R)-hydroxy parikalcitol je méně účinný než parikalcitol v in vivo modelu suprese PTH (parathyreoidálního hormonu) u potkana.
Údaje in vitro naznačují, že parikalcitol je metabolizován několika hepatálními a non-hepatálními enzymy včetně mitochondriálního CYP24 a rovněž CYP3A4 a UGT1A4. Mezi identifikované metabolity patří produkt 24(R)-hydroxylace a rovněž 24,26-a 24,28-dihydroxylace a přímé glukuronidace.
Eliminace
U zdravých subjektů je průměrný biologický poločas parikalcitolu v hodnoceném dávkovacím rozmezí 0,06 až 0,48 µg/kg pět až sedm hodin. Stupeň akumulace odpovídal biologickému poločasu a frekvenci dávkování. Provedení hemodialýzy nemělo na eliminaci parikalcitolu v podstatě žádný vliv.
Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti
Farmakokinetika parikalcitolu nebyla u pacientů ve věku nad 65 let studována.
Pediatrická populace
Farmakokinetika parikalcitolu nebyla u pacientů ve věku méně než 18 let studována.
Pohlaví
Farmakokinetika parikalcitolu byla po jednorázovém podání dávek v dávkovacím rozmezí 0,06 až 0,48 µg/kg nezávislá na pohlaví.
Poškození funkce jater
Ve studii prováděné s intravenózní formou parikalcitolu bylo užití parikalcitolu (v dávce 0,24 µg/kg) porovnáváno u pacientů s lehkým (n = 5) a středně těžkým (n = 5) postižením jater (v souladu s klasifikací Child-Pugh) a u subjektů s normálními jaterními funkcemi (n = 10). Farmakokinetika nevázaného parikalcitolu byla podobná u celého rozsahu jaterních funkcí hodnocených v této studii. U pacientů s lehkým a středně těžkým jaterním postižením není nutná žádná úprava dávkování. Vliv závažného jaterního postižení na farmakokinetiku parikalcitolu nebyl hodnocen.
Poškození funkce ledvin
Farmakokinetika parikalcitolu po jeho jednorázovém podání byla charakterizována u pacientů s chronickým onemocněním ledvin ve stadiu 3 nebo středně těžkým postižením renálních funkcí [n = 15, GFR (rychlost glomerulární filtrace) = 36,9 až 59,1 ml/min/1,73 m2], pacientů s chronickým onemocněním ledvin ve stadiu 4 nebo závažným postižením ledvin (n = 14, GFR = 13,1 až 29,4 ml/min/1,73 m2) a u chronického onemocnění ledvin ve stadiu 5 či v konečných stadiích onemocnění ledvin [n = 14 u hemodialyzovaných (HD) a n = 8 u pacientů s peritoneální dialýzou (PD)]. Obdobně jako u endogenního 1,25(OH)2D3 je farmakokinetika parikalcitolu po perorálním podání signifikantně ovlivněna renálním postižením, jak je vidět v tabulce 6. Ve srovnání se zdravými subjekty pacienti s chronickým onemocněním ledvin ve stadiích 3, 4 a 5 vykazují snížení CL (clearance)/F (filtrace) a zvýšení poločasu.
Tabulka č. 6 Srovnání průměrných ±SD parametrů farmakokinetiky v různých stadiích
postižení ledvin versus zdravé subjekty
Parametr farmakokinetiky
Zdravé subjekty
Chronické onemocnění ledvin
Stadium 3
Chronické onemocnění ledvin
Stadium 4
Chronické onemocnění ledvin Stadium 5
HD
PD
n
25
15
14
14
8
Dávka (µg/kg)
0.240
0.047
0.036
0.240
0.240
CL/F (L/h)
3.6 ± 1.0
1.8 ± 0.5
1.5 ± 0.4
1.8 ± 0.8
1.8 ± 0.8
t½(h)
5.9 ± 2.8
16.8 ± 2.6
19.7 ± 7.2
13.9 ± 5.1
17.7 ± 9.6
fu* (%)
0.06 ± 0.01
0.06 ± 0.01
0.07 ± 0.02
0.09 ± 0.04
0.13 ± 0.08
* Měřeno při koncentraci parikalcitolu 15 nmol.
Farmakokinetický profil tobolek parikalcitolu po perorálním podání u chronického onemocnění ledvin ve stadiích 3 až 5 byl srovnatelný. Z tohoto důvodu není nutné žádné zvláštní dávkování mimo toho, které je doporučováno (viz bod 4.2).
(cs)
|