salt:hasText
| -
Po orálním podání je morfin poměrně rychle absorbován, především z horní části tenkého střeva a do určité míry i ze žaludku. Jeho nízká absolutní biodostupnost (20% až 40%) je způsobena rozsáhlou extrakcí při prvním průchodu játry.
Morfin se váže přibližně z 20% až 35% na bílkoviny v krevní plazmě, přednostně na albuminovou frakci.
Distribuční objem morfinu se udává v rozsahu 1,0 až 4,7 l/kg po aplikaci jedné intravenózní dávky 4 až 10 mg. Vysoké koncentrace se nacházejí v tkáních jater, ledvin, gastrointestinálního traktu a svalů. Morfin proniká přes hematoencefalickou bariéru.
Morfin je metabolizován především v játrech, ale také v intestinálním epitelu. Ústředním krokem je glukuronidace fenolické hydroxylové skupiny hepatickou UDP-glukuronyl transferázou a N‑demetylace.
Hlavními metabolity jsou morfin-3-glukuronid a v menší míře morfin-6-glukuronid. Mimo jiné se také vytvářejí sulfátové konjugáty a produkty oxidativní metabolizace, například normorfin, morfin-N-oxid a morfin hydroxylovaný na pozici 2. Biologický poločas glukuronidů je podstatně delší než biologický poločas volného morfinu. Morfin-6-glukuronid je biologicky aktivní. Delší doba účinku u pacientů s renální nedostatečností může být způsobena tímto metabolitem.
Po orálním nebo parenterálním podání se přibližně 80% podané dávky morfinu vyloučí močí (10% jako nezměněný morfin, 4% jako normorfin a 65% jako glukuronidy, přičemž morfin-3-glukuronid a morfin-6- glukuronid se vylučují v poměru 10 : 1). Eliminační poločas morfinu vykazuje u jednotlivých pacientů velkou variabilitu. Po parenterálním podání se pohybuje v průměru od 1,7 do 4,5 hodin, občas může dosáhnout až devíti hodin. Asi 10% glukuronidů morfinu se vylučuje stolicí prostřednictvím žluči.
(cs)
|