salt:hasText
| - Jelikož k vázání lanthanu s fosforem obsaženým ve stravě dochází v žaludeční dutině a horním tenkém střevu, terapeutická účinnost Fosrenolu nezávisí na hladinách lanthanu v plazmě.
Lanthan je přítomen v životním prostředí. Měřením základní hladiny u pacientů s chronickým ledvinovým selháním, neléčených hydrátem uhličitanu lanthanitého, se během fáze III klinických studií zjistily koncentrace od <0,05 do 0,90 ng/ml v plazmě a od <0,006 do 1,0 (g/g ve vzorcích kostní biopsie.
Absorpce
Hydrát uhličitanu lanthanitého má nízkou rozpustnost ve vodě (<0,01 mg/ml při pH 7,5) a po perorálním podání je absorbován jen minimálně. Absolutní biologická dostupnost po perorálním podání se u člověka odhaduje na <0,002%.
U zdravých subjektů se oblast pod křivkou (AUC) a Cmax v plazmě zvýšily v závislosti na dávce, ale v méně než poměrném stupni, po jedné perorální dávce 250 až 1000 mg lanthanu, což odpovídalo absorbci omezené rozpustností. Zjevný biologický poločas u zdravých subjektů byl 36 hodin.
U pacientů na ledvinové dialýze, užívajících dávku 1000 mg lanthanu 3krát denně po dobu 10 dnů, byla průměrná (( sd) maximální koncentrace v plazmě 1,06 (( 1,04) ng/ml a střední AUClast se rovnala 31,1 (( 40,5) ng.h/ml. Při pravidelném sledování koncentrace v krvi se u 1707 pacientů na ledvinové dialýze, užívajících hydrát uhličitanu lanthanitého po dobu do 2 let, nezjistilo žádné zvýšení koncentrace lanthanu v plazmě během této doby.
Distribuce
Lanthan se ani po opakovaném perorálním podání hydrátu uhličitanu lanthanitého nehromadí v plazmě pacientů ani zvířat. Malý zlomek perorálně podaného, absorbovaného lanthanu je do značné míry vázán plazmatickými proteiny (>99,7%), a ve studiích na zvířatech byl široce rozptýlen do tělesných tkání, zejména do kostí, jater a gastrointestinálního ústrojí včetně mezenterických lymfatických uzlin. V dlouhodobých studiích na zvířatech byly koncentrace lanthanu v řadě tkání včetně gastrointestinálního ústrojí, kostí a jater po nějaké době zvýšeny na hladiny o několik řádů vyšší, než byly hladiny v plazmě. Zjevně ustálené hladiny lanthanu bylo dosaženo v některých tkáních, např. v játrech, zatímco v gastrointestinálním ústrojí se hladina s délkou léčby zvyšovala. Změny hladin lanthanu se po vysazení léčby v jednotlivých tkáních lišily. Poměrně vysoká část lanthanu se udržela v tkáních déle než 6 měsíců po ukončení dávkování (střední % zadržené v kostech ≤100% (potkani) a ≤87% (psi) a v játrech ≤6% (potkani) a ≤82% (psi). Žádné nežádoucí účinky spojené s ukládáním lanthanu v tkáních nebyly v dlouhodobých studiích na zvířatech při vysokých perorálně podávaných dávkách uhličitanu lanthanitého zjištěny (viz bod 5.3). (Informace o změnách koncentrace lanthanu v kostních biopsiích, odebraných od pacientů na renální dialýze po jednom roce léčby látkami vázající fosfát s obsahem lanthanu ve srovnání s látkami vázající fosfát s obsahem kalcia viz bod 5.1.)
Metabolismus
Lanthan není metabolizován.
Studie pacientů s chronickým selháním ledvin a poruchou jaterní funkce nebyly provedeny. U pacientů se současně existující poruchou jater nebyly v době zařazení do fáze III klinických studií zjištěny žádné známky zvýšené přítomnosti lanthanu v plazmě ani zhoršení jaterní funkce po léčbě Fosrenolem trvající až 2 roky.
Vylučování
Lanthan se vylučuje zejména stolicí, přičemž pouze okolo 0,000031% perorálně podané dávky se u zdravých subjektů vylučujemočí (renální clearance je přibližně 1 ml/min, to znamená <2% celkové plazmatické clearance).
Po nitrožilním podání zvířatům byl lanthan vylučován hlavně stolicí (74% dávky), jak prostřednictvím žluči, tak přímo přes gastrointestinální stěnu. Vyloučení ledvinami nebylo významné.
(cs)
|