salt:hasText
| - Při chronických zánětlivých chorobách střev může loperamid maskovat příznaky akutního zhoršení.
Prioritou při akutním průjmu je prevence nebo zvrat deplece tekutin a elektrolytů. To je zvláště důležité u dětí a u pacientů s křehkou konstitucí a starších pacientů s akutním průjmem. V takových případech je nejdůležitějším opatřením patřičná náhradatekutin a elektrolytů..
Léčba průjmu loperamidem je pouze symptomatická. Pokud lze zjistit základní příčinu průjmu, je nutnozahájitspecifickou léčbu.
Nenastane-li u akutního průjmu klinické zlepšení do 48 hodin, má být podávání loperamidu ukončeno a pacientovi doporučeno vyhledat lékaře.
Jelikož perzistentní průjem může být indikátorem jiné potenciálně závažnější nemoci, nesmí se loperamid používat delší dobu, dokud nebude zjištěna základní příčina průjmu.
Třebaže farmakokinetické údaje u pacientů s jaterním poškozením nejsou k dispozici, je u těchto pacientů zapotřebí užívat loperamid s opatrností vzhledem ke sníženému metabolizmu prvního průchodu játry. Tento lék musí být užíván s opatrností �u pacientů s jaterním poškozením, které může vést k relativnímu předávkování s intoxikaci CNS.
Pacienti s AIDS, kterým je loperamid podáván k léčbě průjmu,musí léčbu ukončit při prvních příznacích abdominální distenze. Existují ojedinělá hlášení toxického megakolon u pacientů s AIDS s infekční kolitidou způsobenou jak virovými, tak bakteriálními patogeny, kteří byli léčeni hydrochloridem loperamidu.
Vysoké dávky loperamidu a léčivých přípravků, které inhibují glykoprotein P (např. chinidin, ritonavir, cyklosporin, verapamil a některá makrolidová antibiotika, např. erythromycin a klarithromycin) je nutno kombinovat opatrně (viz bod 4.5).
(cs)
|