salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: antagonisté aldosteronu, ATC kód: C03DA04.
Eplerenon je selektivnější pro rekombinantní lidské mineralokortikoidní receptory ve srovnání s vazbou na rekombinantní lidské glukokortikoidní receptory, receptory pro progesteron a androgeny. Eplerenon brání vazbě aldosteronu na mineralokortikoidní receptory; aldosteron je klíčový hormon v systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS), který se účastní regulace krevního tlaku a patofyziologie kardiovaskulárních chorob.
Bylo prokázáno, že eplerenon způsobuje trvalý vzestup plazmatické hladiny reninu a aldosteronu v důsledku inhibice negativní zpětné vazby aldosteronu na sekreci reninu. Z toho vyplývající zvýšená plazmatická reninová aktivita a cirkulující hladiny aldosteronu nepřevyšují účinek eplerenonu.
Ve studiích zabývajících se stanovením velikostí léčebné dávky u chronického srdečního selhání (NYHA klasifikace II-IV) mělo přidání eplerenonu ke standardní terapii za následek předpokládané, na dávce závislé zvýšení aldosteronu. Stejně tak v kardiorenální vedlejší studii studie EPHESUS vedla terapie eplerenonem k významnému vzestupu hladiny aldosteronu. Tyto výsledky potvrzují blokádu mineralokortikoidních receptorů u pacientů s chronickým srdečním selháním.
Eplerenon byl hodnocen ve studii účinnosti a přežití při podávání eplerenonu u srdečního selhání po akutním infarktu myokardu (studie EPHESUS). EPHESUS byla dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie trvající 3 roky a bylo do ní zařazeno 6632 pacientů s akutním infarktem myokardu (IM), dysfunkcí levé komory (která byla stanovena pomocí měření ejekční frakce levé komory [LVEF] 40%) a s klinickými známkami srdečního selhání. Během 3 - 14 dnů (průměrně 7 dnů) po prodělání akutního IM dostávali pacienti eplerenon nebo placebo navíc ke standardní léčbě, a to v počáteční dávce 25 mg 1x denně. Tato dávka byla zvyšována po 4. týdnu na cílovou dávku 50 mg 1x denně, pokud hladiny kalia v séru dosahovaly hodnot < 5,0 mmol/l. V průběhu studie dostávali pacienti standardní léčbu včetně acetylsalicylové kyseliny (92 %), inhibitorů ACE (90 %), beta-blokátorů (83 %), nitrátů (72 %), kličkových diuretik (66 %) nebo inhibitorů HMG CoA reduktázy
(60 %).
Ve studii EPHESUS byly dva primární výsledné parametry: mortalita ze všech příčin a kombinovaný výsledný parametr úmrtí na kardiovaskulární (KV) onemocnění nebo hospitalizace z kardiovaskulárních příčin; 14,4 % pacientů užívajících eplerenon a 16,7 % pacientů užívajících placebo zemřelo (ze všech příčin), zatímco 26,7% pacientů užívajících eplerenon a 30,0% pacientů užívajících placebo zemřelo nebo bylo hospitalizováno z KV příčin. Ve studii EPHESUS snížil tedy eplerenon riziko smrti ze všech příčin o 15% (relativní riziko - RR 0,85; 95% interval spolehlivosti CI 0,75 - 0,96; p = 0,008) ve srovnání s placebem, a to zejména snížením KV mortality. Riziko KV smrti nebo KV hospitalizace bylo s eplerenonem sníženo o 13 % (RR 0,87; 95% CI, 0,79 - 0,95; p = 0,002). Absolutní snížení rizika výsledných parametrů mortality ze všech příčin činilo 2,3 % a KV smrti/hospitalizace činilo 3,3 %. Klinická účinnost byla prokázána zejména při zahájení léčby u lidí mladších 75 let. Přínos léčby u pacientů ve věku nad 75 let nebyl zjevný. Funkční klasifikace NYHA se zlepšila nebo zůstala stejná u statisticky významně většího počtu lidí užívajících eplerenon oproti pacientům užívajícím placebo. Výskyt hyperkalemie byl 3,4 % ve skupině s eplerenonem oproti
2,0 % ve skupině s placebem (p < 0,001). Výskyt hypokalemie byl 0,5 % ve skupině s eplerenonem oproti 1,5 % ve skupině s placebem (p < 0,001).
Ve farmakokinetických studiích byly hodnoceny elektrokardiografické změny u 147 zdravých jedinců a byly zaznamenány nejednoznačné účinky eplerenonu na srdeční frekvenci, šíři QRS, PR nebo QT interval.
(cs)
|