Farmakoterapeutická skupina: Inhibitory protonové pumpy
ATC kód: A02B C02
Pantoprazol je substituovaný benzimidazol, který inhibuje kyselou sekreci v žaludku specifickou reakcí s protonovou pumpu parietálních buněk.
Pantoprazol se konvertuje na aktivní formu v kyselém prostředí parietálních buněk, kde inhibuje enzym H+, K+-ATPázu, tj. finální stádium tvorby kyseliny chlorovodíkové v žaludku. Inhibice je závislá na dávce a ovlivňuje jak bazální, tak stimulovanou sekreci kyseliny. U většiny pacientů dochází k ústupu symptomů do dvou týdnů. Stejně jako u jiných inhibitorů protonové pumpy a inhibitorů H2 receptorů vyvolává léčba pantoprazolem snížení acidity v žaludku - a tím zvýšení gastrinu v poměru ke snížení acidity. Zvýšení gastrinu je reverzibilní. Jelikož se pantoprazol váže na enzym distálně od hladiny buněčných receptorů, může ovlivňovat sekreci kyseliny chlorovodíkové nezávisle na stimulaci jinými látkami (acetylcholin, histamin, gastrin). Účinek je stejný při perorálním i intravenózním podání.
Působením pantoprazolu se zvyšují hodnoty gastrinu při hladovění. Při krátkodobém použití ve většině případů nepřekračují normální horní limit. Při dlouhodobé léčbě se hladiny gastrinu ve většině případů zdvojnásobí. K nadměrnému zvýšení dochází pouze v ojedinělých případech. Následkem toho je při dlouhodobé léčbě vzácně pozorováno mírné až střední zvýšení počtu specifických endokrinních buněk (ECL) v žaludku (jednoduchá až adenomatoidní hyperplazie). Avšak podle dosud provedených studií (viz bod 5.3) může být tvorba karcinoidních prekurzorů (atypická hyperplazie) nebo gastrických karcinoidů u člověka vyloučena.
Na základě pokusů na zvířatech nelze vyloučit vliv dlouhodobé léčby pantoprazolem překračující období 1 roku na endokrinní parametry thyroidálních a jaterních enzymů.
(cs)