| salt:hasText
| - Léčení doxorubicinem způsobuje často nežádoucí účinky a některé z nich jsou natolik závažné, že si vyžádají pečlivé sledování pacienta. Frekvence a druh nežádoucích účinků jsou ovlivňovány rychlostí podání a dávkováním. Suprese kostní dřeně je akutní nežádoucí účinek vyžadující snížení dávky, většinou však je přechodného charakteru. Klinickými příznaky účinku doxorubicinu na kostní dřeň a hematologickou toxicitu mohou být horečka, infekce, sepse, septikémie, septický šok, krvácení, hypoxie tkání nebo smrt. Téměř u všech pacientů se vyskytuje nevolnost a zvracení společně s vypadáváním vlasů (alopecie).
Intravezikální podání může způsobit následující nežádoucí účinky: hematurii, podráždění močového měchýře a močové trubice, strangurii a pollakisurii. Tyto reakce jsou obvykle střední závažnosti a nepřetrvávají dlouho.
Podání doxorubicinu do močového měchýře může někdy vyvolat hemoragickou cystitidu, čímž se může zmenšit jeho kapacita.
Extravazace může vést k těžké celulitidě, vezikaci, tromboflebitidě, lymfangitidě a k nekróze místních tkání, což může vyžadovat chirurgické zákroky (včetně kožních štěpů).
Nežádoucí účinky jsou uvedeny níže, rozdělené podle orgánových systémů a absolutní frekvence (všechny hlášené případy). Frekvence jsou definované jako:
Velmi časté (( 1/10); časté (( 1/100 až < 1/10); méně časté (( 1/1000 až < 1/100); vzácné (( 1/10000 až ( 1/1000); velmi vzácné (( 1/10000), neznámá četnost (nelze ji z dostupných údajů odhadnout).
Srdeční poruchy
Velmi časté: Kardiotoxicita.
Časté: Život ohrožující kongestivní (dilatační) kardiomyopatie (po kumulativní dávce 550 mg/m²).
Sinusová tachykardie, ventrikulární tachykardie, tachyarytmie, supraventrikulární a ventrikulární extrasystoly, bradykardie, arytmie.
Asymptomatické snížení ejekční frakce levé komory.
Velmi vzácné: Nespecifické změny EKG (změny ST úseku, nízká voltáž, prodloužení úseku QT).
Ojedinělé případy život ohrožujících arytmií, akutní levostranné selhávání, perikarditida, syndrom fatální perikarditidy/myokarditidy.
Atrioventrikulární blok, blokády ramének.
Doxorubicin je kardiotoxický. Riziko, že se kardiotoxické nežádoucí účiky projeví, se zvyšuje během léčby ozařováním mediastinální oblasti i po ní, po předchozí léčbě potenciálně kardiotoxickými látkami (např. anthracykliny, cyklofosfamidem) a u starších pacientů (přes 60 let) nebo u pacientů s projevy arteriální hypertenze (viz bod 4.4).
Kardiotoxický účinek doxorubicinu se může projevovat dvojím způsobem:
Akutní typ
Akutní nežádoucí účinky se objevují většinou prvních 24 až 48 hodin po zahájení léčby, nezávisejí na velikosti dávky a jsou pro ně charakteristické následující symptomy: přechodná arytmie (častá), zvláště pak sinusová tachykardie (častá) a supraventrikulární a ventrikulární extrasystoly. Ty jsou (velmi vzácně) charakterizovány nespecifickými změnami EKG (ST změny, nízká voltáž a dlouhé intervaly QT). Tyto změny jsou obecně vratné a jejich výskyt není pro opakované podání doxorubicinu kontraindikací. Do několika hodin po podání doxorubicinu se však mohou objevit život ohrožující arytmie; v ojedinělých případech se vyskytovalo akutní selhání levé komory, perikarditida nebo syndrom smrtelné perikarditidy s myokarditidou.
Pozdní typ
Pozdní nežádoucí účinky se manifestují projevy kumulativní orgánové toxicity závislé na dávce, které jsou obecně nevratné a život ohrožující. Často se projevují jako kongestivní (dilatační) kardiomyopatie s příznaky selhání levé komory do několika měsíců po ukončení léčby. Poprvé se však kardiotoxicita může projevit dokonce až několik let po ukončení léčby; její výskyt se zvyšuje s celkovou kumulativní dávkou (viz bod 4.4).
Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi časté: Myelosuprese zahrnující leukopenii, neutropénii, trombocytopénii, anémii.
Jedním z nejčastějších nežádoucích účinků vyžadujících si omezení dávky je myelosuprese, která může být závažná. Projevuje se hlavně snížením počtu leukocytů. Leukopenie se vyskytovala téměř u 75 % pacientů s adekvátní rezervou kostní dřeně, kteří se léčili 60 mg/m² BSA v odstupech 21 dní. Hlášeny byly také trombocytopénie, neutropénie a anémie, i když to bylo méně často. V souvislosti s výskytem suprese kostní dřeně se objevovaly i superinfekce (velmi časté) a krvácení. Myelosuprese obvykle kulminuje 10 až 14 dní po podání doxorubicinu a ustupuje většinou v období mezi 21. až 28. dnem. Pokud se objeví trombocytopénie nebo anémie, pak to je ve stejném období, avšak obvykle nejsou tak závažné (viz bod 4.4).
Poruchy oka
Neznámá četnost: Konjunktivitida/keratitida, zvýšené slzení.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Neznámá četnost: Bronchospasmus.
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: Gastrointestinální nevolnost.
Průjem.
Nauzea, zvracení.
Mukozitida, stomatitda, esofagitida.
Časté: Anorexie.
Méně časté: Gastrointestinální hemoragie.
Bolest břicha.
Nekróza tenkého střeva s masivním krvácením a závažnými infekcemi.
Velmi vzácné: Žaludeční eroze/vředy.
Ulcerace sliznic (ústa, hltan, jícen, zažívací trakt).
Hyperpigmentace ústní sliznice.
Emetogenní potenciál doxorubicinu je vysoký; poměrně silná nevolnost a zvracení se objevují asi u 80 % pacientů již první den léčby, ale i později (viz bod 4.4). Dále se může vyskytnout ztráta chuti k jídlu (častá) a ulcerace sliznic dutiny ústní a hltanu, ale i jícnu a zažívacího traktu. Jejích závažné formy mohou vést k infekcím.
Průjem (velmi častý) se může vyskytnout jako druhotný projev po inhibici proliferace střevního epitelia. V souvislosti s kombinační léčbou pomocí cytarabinu se vyskytovala nekróza tlustého střeva s masivním krvácením a těžkými infekcemi (méně častý výskyt). Po radiační terapii se během léčení doxorubicinem objevuje ezofagitida (méně často), která může vést až ke zúžení jícnu.
Poruchy ledvin a močových cest
Velmi časté: Červené zabarvení moči.
Časté: Dysurie.
Chemická cystitida po intravezikálním podání (s dysurickými obtížemi jako je dráždění močového měchýře, močové trubice, obtížné močení, bolestivé močení, časté močení, hematurie, křeče močového měchýře, hemoragická cystitida).
Velmi vzácné: Akutní renální selhávání (izolované případy).
Hyperurikémie s následnou nefropatií, kterou způsobuje masivní lýza tumoru.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté: Alopecie (je závislá na dávce a ve většině případů reverzibilní).
Zarudnutí.
Fotosenzitivita.
Časté: Lokální hypersenzitivní reakce ozářené kůže (“radiation recall reaction”).
Svědění.
Vzácné: Kopřivka.
Exantém.
Hyperpigmentace kůže a nehtů.
Onycholýza.
Extravazace (mohou způsobovat závažnou celulitidu, vezikaci a tromboflebitidu, lymfangitidu a místní nekrózu měkkých tkání).
Velmi vzácné: Akrální erytém.
Tvorba puchýřků.
Palmární a plantární erytrodysestezie.
Neznámá četnost: Aktinická keratóza.
Poruchy pohybového systému a pojivové tkáně
Neznámá četnost: Artralgie.
Endokrinní poruchy
Velmi vzácné: Amenorhea.
Návaly horka.
Oligospermie.
Azoospermie.
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi vzácné: Hyperurikémie.
Infekční a parazitární onemocnění
Méně časté: Sepse/septikémie.
Novotvary benigní, maligní a blíže neurčené (včetně cyst a polypů)
Méně časté: Akutní lymfatická leukémie.
Akutní myeloidní leukémie.
U pacientů léčených anthracykliny (včetně doxorubicinu) se vyskytovala druhotná leukémie (někdy) s předběžnou leukemickou fází nebo bez ní. Sekundární leukémie se vyskytuje častěji v případě podávání v kombinaci s DNA poškozujícími cytostatiky (např. alkylující substance, deriváty platiny) nebo radiační terapií, jestliže se pacienti již dříve léčili intenzivně cytotoxickými látkami, nebo jestliže se zvýšilo dávkování anthracyklinů. Takové typy latentní leukémie se mohou vyskytnout po 1 až 7 letech.
Zranění, otravy a komplikace postupů
Neznámá četnost: Radiační poškození (kůže, plíce, jícen, sliznice trávicího traktu, srdce), které se může po zhojení znovu objevit při podávání doxorubicinu.
Cévní poruchy
Časté: Hemorrhagie.
Velmi vzácné Tromboembolie.
Celkové a jinde nezařazené poruchy a lokální reakce po podání
Velmi časté: Horečka.
Méně časté: Dehydratace.
Vzácné: Třesavka.
Závratě.
Reakce v místě vpichu (lokální erytematózní reakce podél žíly, bolest, flebitida, fleboskleróza).
Poruchy imunitního systému
Vzácné: Anafylaktické reakce.
Poruchy jater a žlučových cest
Neznámá četnost: Hepatotoxicita (někdy přecházející do cirhózy).
Přechodné zvýšení jaterních enzymů.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)