| salt:hasText
| - Dorzolamid-hydrochlorid:
Na rozdíl od inhibitorů karboanhydrázy umožňuje topické podání dorzolamid-hydrochloridu této léčivé látce účinkovat přímo v oku při podstatně nižších dávkách, a tedy s nižším systémovým vstřebáváním. V klinických studiích došlo ke snížení IOP, aniž by byla narušena acidobazická či elektrolytová rovnováha, což je charakteristické pro perorální inhibitory karboanhydrázy.
Při topické aplikaci se dorzolamid dostává do systémového oběhu. Za účelem zjištění možnosti systémové inhibice karboanhydrázy po topickém podání přípravku byly změřeny koncentrace léčivé látky a metabolitů v erytrocytech a v plasmě a inhibice karboanhydrázy v erytrocytech. Dorzolamid se při dlouhodobém podávání hromadí v erytrocytech v důsledku selektivní vazby na CA-II a v plasmě jsou přítomny extrémně nízké koncentrace volné léčivé látky. Z mateřské léčivé látky vzniká jediný N-desethyl metabolit, který inhibuje CA-II slaběji než mateřská léčivá látka, ale také inhibuje méně aktivní isoenzym (CA-I). Tento metabolit se také hromadí v erytrocytech, kde se váže hlavně na CA-I. Dorzolamid se mírně váže na plasmatické proteiny (přibližně v 33 %). Dorzolamid je primárně vylučován močí v nezměněné formě, stejně jako metabolit. Po skončení léčby se dorzolamid vymývá z erytrocytů nelineárně, a proto nejprve dochází k rychlému poklesu koncentrace léčivé látky a poté následuje fáze pomalejšího vylučování s poločasem přibližně čtyři měsíce.
Pokud je dorzolamid podán perorálně za účelem simulace systémové expozice po dlouhodobé oční topické aplikaci, dosáhne se stavu „steady state“ během 13 týdnů. Ve steady state nebyla v plasmě přítomna prakticky žádná volná léčivá látka ani metabolit; inhibice CA v erytrocytech byla nižší, než se pokládá za nutné, aby bylo dosaženo farmakologického účinku na ledvinné funkce či respiraci. Podobné farmakokinetické výsledky byly získány po dlouhodobém topickém podávání dorzolamid-hydrochloridu. U některých starších pacientů trpících poškozením ledvin (odhadovaná CrCl 30–60 ml/min) byly však přítomny vyšší koncentrace metabolitu v erytrocytech, ale přímo k tomuto zjištění nebylo možno připisovat žádné významné rozdíly v inhibici karboanhydrázy ani žádné klinicky významné systémové nežádoucí účinky.
Timolol- maleinát:
Ve studii plasmatické koncentrace léčivé látky u šesti subjektů byla systémová expozice timololu stanovena po topickém podávání 0,5% očního roztoku timolol-maleinátu dvakrát denně. Střední peak plasmatické koncentrace byl po ranní dávce 0,46 ng/ml a po odpolední dávce 0,35 ng/ml.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)