salt:hasText
| - Studie interakcí byly prováděny pouze u dospělých.
Stejně jako ostatní léčiva ovlivňující renin-angiotenzin-aldosteronový systém může telmisartan
vyvolat hyperkalémii (viz bod 4.4). Riziko se může zvýšit v případě kombinované léčby s dalšími
léčivými přípravky, které mohou také vyvolat hyperkalémii (náhražky kuchyňské soli obsahující draslík, draslík šetřící diuretika, ACE inhibitory, antagonisté receptoru angiotenzinu II, nesteroidní protizánětlivá léčiva (nesteroidní antirevmatika, včetně selektivních inhibitorů COX-2), heparin, imunosupresiva (cyklosporin nebo takrolimus) a trimethoprim.
Výskyt hyperkalémie závisí na přidružených rizikových faktorech. Riziko se zvyšuje v případě výše
uvedených léčebných kombinací. Riziko je zvláště vysoké při kombinaci s draslík šetřícími diuretiky a
při kombinaci s náhražkami kuchyňské soli obsahujícími draslík. Kombinace např. s ACE inhibitory nebo nesteroidními antirevmatiky představují menší riziko za předpokladu, že jsou přesně dodržována opatření při podávání.
Současné podávání se nedoporučuje
Draslík šetřící diuretika nebo přípravky obsahující draslík:
Antagonisté receptoru angiotenzinu II jako telmisartan zmenšují ztrátu draslíku navozenou diuretiky.
Draslík šetřící diuretika, např. spironolakton, eplerenon, triamteren nebo amilorid, doplňky draslíku nebo náhražky kuchyňské soli obsahující draslík mohou vést k významnému zvýšení hladiny draslíku v séru. Pokud je indikováno současné podávání z důvodu prokázané hypokalémie, je nutno je podávat
opatrně a za častého monitorování hladin draslíku v séru.
Lithium:
Při současném podávání lithia spolu s inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu a antagonistů
receptoru angiotenzinu II včetně telmisartanu byl hlášen reverzibilní nárůst koncentrací lithia v séru a
jeho toxicity. Pokud se kombinované podávání jeví jako nezbytné, doporučuje se pečlivé monitorování
sérové hladiny lithia.
Současné podávání vyžadující opatrnost
Nesteroidní antirevmatika:
Nesteroidní antirevmatika (např. kyselina acetylsalicylová v protizánětlivých dávkách, inhibitory COX-2 a neselektivní nesteroidní antirevmatika) mohou snižovat antihypertenzivní účinek antagonistů receptoru
angiotenzinu II. U některých pacientů se zhoršenou renální funkcí (např. u dehydratovaných pacientů
nebo starších pacientů s oslabenou funkcí ledvin) může mít současné podávání antagonistů receptoru
angiotenzinu II a přípravků, které blokují cyklooxygenázu, za následek další zhoršení funkce ledvin,
včetně možného vzniku akutního selhání ledvin, které je obvykle reverzibilní. Z tohoto důvodu je
nutno podávat takovou kombinaci velmi opatrně, zejména u starších pacientů. Pacienti musí být
patřičně hydratováni a je třeba zvážit kontroly renální funkce po zahájení léčby a v pravidelných
intervalech během této kombinované terapie.
V jedné studii vedlo současné podávání telmisartanu a ramiprilu ke 2,5 násobnému zvýšení AUC0-24 a
Cmax ramiprilu a ramiprilátu. Klinický význam tohoto zjištění není znám.
Diuretika (thiazidová nebo kličková diuretika):
Předchozí léčba vysokými dávkami diuretik jako je furosemid (kličkové diuretikum) a
hydrochlorothiazid (thiazidové diuretikum) může při zahájení léčby telmisartanem vést k objemové depleci a k riziku vzniku hypotenze.
Současné podávání, které je nutno zvažovat
Jiná antihypertenziva:
Účinek telmisartanu na snížení krevního tlaku může být při současném podávání jiných antihypertenziv zvýšen.
Na základě farmakologických vlastností následně uvedených léků lze očekávat, že tyto léčivé
přípravky mohou zvýšit hypotenzní účinek všech antihypertenziv včetně telmisartanu: baklofen,
amifostin. Kromě toho může být ortostatická hypotenze zvýrazněna alkoholem, barbituráty, narkotiky
nebo antidepresivy.
Kortikosteroidy (systémové podání):
Snížení antihypertenzivního účinku.
(cs)
|