salt:hasText
| - Symptomy a příznaky
V případě předávkování může dojít k závažné hypotenzi, bradykardii, srdečnímu selhání, kardiogennímu šoku a srdeční zástavě. Mohou také vzniknout problémy s dechem, bronchospasmus, zvracení, poruchy vědomí a generalizované záchvaty.
Léčba
Vedle všeobecné podpůrné léčby je třeba sledovat vitální funkce a v případě nutnosti zajistit nápravu v podmínkách intenzivní péče.
Pokud je přítomná bradykardie může se podat atropin (0,5 až 2 mg intravenózně), zatímco k podpoře komorových funkcí je doporučen intravenózní glukagon (1 až 10 mg intravenózně) (poté v případě potřeby pomalá infuze 2 až 5 mg/h), nebo sympatomimetika (dobutamin, isoprenalin, adrenalin) v závislosti na jejich účinnosti a hmotnosti pacienta. Pokud je vyžadován pozitivně inotropní účinek je třeba uvažovat o podání inhibitorů fosfodiesterázy (PDE). Pokud v profilu intoxikace převažuje periferní vasodilatace, je třeba pacientovi podávat noradrenalin nebo etilefrin s kontinuálním sledováním oběhu. Pokud má pacient bradykardii, která nereaguje na farmakoterapii, je třeba zahájit léčbu pomocí kardiostimulátoru.
Pro léčbu bronchospasmu musí být podávány beta-sympatomimetika (ve formě aerosolu nebo intravenózně), nebo aminofylin nebo teofylin může být podán intravenózně pomalou injekcí nebo infuzí. Pokud má pacient křeče, doporučuje se podávat diazepam nebo klonazepam pomalou intravenózní injekcí.
Při závažném předávkování, kdy je pacient v šoku, je třeba pokračovat v popsané podpůrné léčbě po dostatečně dlouhou dobu, dokud není pacient stabilizován, protože může být očekáván prodloužený poločas eliminace a redistribuce karvedilolu z hlubších kompartmentů. Délka trvání léčby s použitím antidot závisí na závažnosti předávkování; podpůrná terapie musí pokračovat do stabilizace pacienta.
Karvedilol se vysokou měrou váže na bílkoviny, proto jej nelze odstranit dialýzou.
(cs)
|