| salt:hasText
| - Vzhledem k riziku rebound tachykardie se doporučuje ukončovat infuzní léčbu postupně.
Esmololi hydrochloridum je třeba používat s opatrností u diabetiků nebo v případě hypoglykémie:�Závažnost hypoglykémie je menší, než bývá pozorováno u méně kardioselektivních betablokátorů. Betablokátory mohou maskovat prodromální příznaky hypoglykémie, jako je tachykardie.�Závratě a pocení však nemusí být ovlivněny.
Nejčastěji pozorovaným vedlejším účinkem je hypotenze, která je rychle reverzibilní po snížení dávky nebo ukončení infuze. U pacientů s nízkým systolickým krevním tlakem je zapotřebí zvláštní opatrnost při úpravě dávky a během udržovací infuze.
U všech pacientů léčených esmololem se doporučuje kontinuálně monitorovat krevní tlak a EKG. V případě hypotenzní příhody je třeba snížit rychlost infuze, a je-li to nutné, musí být infuze ukončena.
Vzhledem k negativnímu účinku na převodní čas je třeba podávat betablokátory se zvýšenou opatrností pacientům se srdeční blokádou prvního stupně.
Starší osoby je třeba léčit se zvýšenou opatrností, léčba by měla být zahájena nižší dávkou, nicméně tolerance u starších osob je zpravidla dobrá.
Betablokátory mohou zvýšit počet a trvání anginózních zachvatů u pacientů s Prinzmetalovou angínou v důsledku vazokonstrikce koronárních tepen zprostředkované alfarecerptory. Neselektivní betablokátory by se u těchto pacientů neměly používat a beta-1 selektivní blokátory by se měly používat pouze s maximální opatrností.
Stimulace sympatiku je nezbytná k podpoře oběhové funkce u městnavého srdečního selhání a betablokátory představují potenciální riziko další deprese kontraktility myokardu a urychlení vzniku závažnějšího selhání. Přetrvávající deprese myokardu v důsledku použití betablokátorů po určité časové období může v některých případech vést k srdečnímu selhání. Při prvním příznaku nebo projevu hrozícího srdečního selhání je nutno esmolol vysadit. Vysazení léčby může být postačující vzhledem ke krátkému eliminačnímu poločasu esmololu, přesto však lze zvážit i specifickou léčbu (viz bod 4.9).
Použití esmololu ke kontrole komorové odpovědi u pacientů se supraventrikulárními arytmiemi vyžaduje zvýšenou opatrnost, pokud pacient není hemodynamicky kompenzován anebo pokud užívá jiné léky snižující některou anebo všechny následující funkce: periferní rezistenci, plnění myokardu, kontraktilitu myokardu nebo šíření elektrického impulsu v myokardu. Přes rychlý nástup a ústup účinku esmololu bylo hlášeno několik případů úmrtí u složitých klinických stavů, při nichž byl esmolol pravděpodobně použit ke kontrole komorové frekvence.
Pacienti s bronchospastickým onemocněním by obecně neměli být léčeni betablokátory. Vzhledem k relativní beta-1 selektivitě a snadné titrovatelnosti je nutno používat esmolol se zvýšenou opatrností u pacientů s bronchospastickým onemocněním. Jelikož však beta-1 selektivita není absolutní, je nutno dávku esmololu pečlivě titrovat tak, aby byla získána nejnižší možná účinná dávka. V případě bronchospasmu musí být infuze okamžitě ukončena a v případě nutnosti musí být podány beta-2 agonisté.
Pokud již pacient užívá lék stimulující beta-2 receptory, bude patrně zapotřebí přehodnotit dávku tohoto léku.
Esmolol se musí používat se zvýšenou opatrností u pacientů s dušností nebo astmatem v anamnéze.
U pacientů s psoriázou nebo s psoriázou v anamnéze musí být podání esmolol hydrochoridu pečlivě zváženo, stejně tak jako v každém jiném případě.
U pacientů s poruchou periferní cirkulace (Raynaudova choroba nebo syndrom, intermitentní klaudikace) je nutno používat betablokátory s velkou opatrností, protože může dojít ke zhoršení těchto onemocnění.
Betablokátory mohou vyvolat bradykardii. Pokud klidová tepová frekvence poklesne pod 50-55 tepů za minutu a u pacienta se vyskytnout symptomy související s bradykardií, musí být dávka snížena. Betablokátory mohou zvyšovat jak citlivost na alergeny, tak i závažnost anafylaktických reakcí.
Infuze v koncentraci 20 mg/ml je u zvířat i u lidí spojována s významným žilním podrážděním a tromboflebitidou. Extravazace 20 mg/ml může vést k závažné lokální reakci a případně ke kožní nekróze.
Lokální reakce byly rovněž hlášeny po infuzi léku v koncentraci 10 mg/ml. Proto nemá být infuze podávána do malých žil nebo pomocí motýlkové jehly.
Použití v pediatrické populaci (věk do 18 let)
Bezpečnost a účinnost esmolol hydrochloridu u dětí není doposud stanovena.
(cs)
|
![[RDF Data]](/fct/images/sw-rdf-blue.png)
![[cxml]](/fct/images/cxml_doc.png)
![[csv]](/fct/images/csv_doc.png)
![[text]](/fct/images/ntriples_doc.png)
![[turtle]](/fct/images/n3turtle_doc.png)
![[ld+json]](/fct/images/jsonld_doc.png)
![[rdf+json]](/fct/images/json_doc.png)
![[rdf+xml]](/fct/images/xml_doc.png)
![[atom+xml]](/fct/images/atom_doc.png)
![[html]](/fct/images/html_doc.png)