salt:hasText
| - Farmakoterapeutická skupina: Jiná systémová léčiva onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích cest, antagonisté leukotrienových receptorů
ATC kód: R03D C03
Cysteinyl leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou vysoce účinné zánětlivé eikosanoidy uvolňované z různých buněk včetně žírných buněk a eosinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na cysteinyl-leukotrienové (CysLT) receptory. Typ 1 CysLT (CysLT1) receptoru je přítomen v lidských dýchacích cestách (vřetně buněk hladkého svalstva dýchacích cest a makrofágů) a v dalších prozánětlivých buňkách (včetně eosinofilů a různých myeloidních kmenových buněk). CysLT korelují s patologickou fyziologií astmatu a alergické rýmy. U astmatu zahrnují účinky zprostředkované leukotrieny bronchokonstrikci, sekreci hlenu, vaskulární permeabilitu a mobilizaci eosinofilů. U alergické rýmy se CysLT uvolňují z nosní sliznice po expozici alergenu během reakcí časné i pozdní fáze a souvisejí se symptomy alergické rýmy. Intranasální zátěž CysLT prokázala vzrůst odporu
v nosních dýchacích cestách a symptomů nasální obstrukce.
Montelukast je perorálně aktivní sloučenina, která se váže s vysokou afinitou a selektivitou na CysLT1 receptor. V klinických studiích inhibuje montelukast bronchokonstrikci inhalací LTD4 v dávkách pouhých 5 mg. 2 h po perorálním podání byla pozorována bronchodilatace. Bronchodilatační účinek způsobený β-agonistou byl aditivní s účinkem způsobeným montelukastem. Léčba montelukastem inhibovala časnou i pozdní bronchokonstrikci následkem zátěže antigenem. Ve srovnání s placebem snižoval montelukast množství eosinofilů v periferní krvi u dospělých i pediatrických pacientů. V jedné oddělené studii léčba montelukastem významně snižovala počet eosinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu) a v periferní krvi, přičemž se zlepšovalo potlačení astmatu z klinického hlediska.
Ve studiích na dospělých montelukast v dávce 10 mg jednou denně, v porovnání s placebem, vykázal významná zlepšení ranní FEV1 (změna výchozích hodnot 10,4 % oproti 2,7 %), dopolední maximální výdechové rychlosti (PEFR) (změna výchozích hodnot 24,5 litrů/min oproti 3,3 litrů/min) a významné snížení celkové spotřeby -agonistů (změna výchozích hodnot -26,1 % oproti -4,6 %). Zlepšení pacienty hlášených skór denních a nočních astmatických symptomů bylo významně lepší než u placeba.
Studie na dospělých prokázaly u montelukastu schopnost adice ke klinickému účinku inhalačních kortikosteroidů (% změny výchozích hodnot FEV1 pro inhalační beklometason plus montelukast v porovnání s beklometazonem: 5,43 % oproti 1,04 %, v uvedeném pořadí; v porovnání s použitím -agonisty: -8,70 % oproti 2,64 %). V porovnání s inhalačním beklometazonem (200 g dvakrát denně s využitím spaceru) prokázal montelukast rychlejší počáteční odpověď, i když v průběhu 12týdenní studie beklometazon poskytoval vyšší průměrný léčebný účinek (% změny výchozích hodnot FEV1 u montelukastu v porovnání s beklometazonem: 7,49 % oproti 13,3 %, v uvedeném pořadí; v porovnání s použitím -agonisty: -28,28 % oproti -43,89 %). V porovnání s beklometazonem však vysoké procento pacientů léčených montelukastem dosáhlo podobných klinických odpovědí (např. 50 % pacientů léčených beklometazonem dosáhlo zlepšení FEV1 přibližně o 11 % nebo více v porovnání s výchozími hodnotami, zatímco přibližně 42 % pacientů léčených montelukastem dosáhlo stejné odpovědi).
Byla provedena klinická studie pro vyhodnocení montelukastu jako symptomatické léčby sezónní alergické rýmy u dospělých astmatických pacientů o stáří 15 let a více se současnou sezónní alergickou rinitidou. V této studii prokázal montelukast tablety 10 mg podávaný jednou denně statisticky významné zlepšení denního skóre symptomů rýmy oproti placebu. Denní skóre symptomů rýmy je průměr denního skóre nasálních symptomů (průměr nasální kongesce, vodnatého výtoku z nosu, kýchání, svědění v nose) a skóre nočních symptomů (průměr nasální kongesce při probuzení, obtíží s usínáním a nočního buzení). Globální vyhodnocení alergické rýmy pacienty a lékaři bylo významně zlepšeno ve srovnání s placebem. Hodnocení účinnosti léčby astmatu nebylo primárním záměrem této studie
V 8týdenní studii na pediatrických pacientech ve věku 6 až 14 let montelukast v dávce 5 mg jednou denně v porovnání s placebem významně zlepšoval respirační funkce (změna výchozích hodnot FEV1 8,71 % oproti 4,16 %; změna výchozích hodnot dopolední PEFR 27,9 litrů/min oproti 17,8 litrů/min) a snižoval používání -agonistů „dle potřeby“ (změna výchozích hodnot -11,7 % oproti +8,2 %).
Významné snížení námahou indukované bronchokonstrikce bylo prokázáno ve 12týdenní studii na dospělých (maximální pokles FEV1 22,33 % u montelukastu oproti 32,40 % u placeba; čas do návratu k výchozím hodnotám FEV1 s odchylkou do 5 % byl 44,22 min oproti 60,64 min). Tento účinek byl během 12 týdnů trvání studie setrvalý. Snížení námahou indukované bronchokonstrikce bylo rovněž prokázáno v krátkodobé studii na pediatrických pacientech ve věku od 6 do 14 let (maximální pokles FEV1 18,27 % oproti 26,11 %; čas do návratu k výchozím hodnotám FEV1 s odchylkou do 5 % byl 17,76 min oproti 27,98 min). Účinek v obou studiích byl prokázán na konci dávkovacího intervalu jednou denně.
U astmatických pacientů citlivých na kyselinu acetylsalicylovou současně léčených inhalačními a/nebo perorálními kortikosteroidy vedla léčba montelukastem v porovnání s placebem k významnému zlepšení zvládání astmatu (změna výchozích hodnot FEV1 8,55 % oproti -1,74 % a pokles z výchozích hodnot celkového používání -agonistů -27,78 % oproti 2,09 %).
(cs)
|